Zuzana Šrůmová 
Bleší trhy v Roztokách letos završily 15. rok – na jaře 2010 se konal ten první, v říjnu 2025 to byl, jestli dobře počítáme, 47. blešák. Z malého pilotního projektu s dvaceti až třiceti odvážlivci se stala tradiční akce, která patří k ročnímu rytmu města.
Jak blešáky vznikly?
Jednou v autobuse s Tomášem Zděblem a Ridinou Ahmedovou padla jednoduchá věta: škoda, že v okolí nejsou rozmanité bleší trhy, jaké známe ze zahraničí. Chybí nám. Ale pokud mají vzniknout, někdo je musí udělat. Věci se samy nesnášejí z nebe připravené k užívání – dělají je lidé. Takže jsme si řekli, že je uděláme my. Učit se dělat bleší trhy znamenalo udělat si rešerše, napsat prodejní řád, získat bazální důvěru města, že to nebude průšvih ani burza kradených autorádií (ani jedno není samozřejmé), a pustit se do toho.
Postupný růst
Z prvních kroků ve stylu „kdo chce, přijde, místo si sám najde“ jsme rychle přešli k vyznačování prodejních míst. Jak počet prodejců skočil z 20 na 50, pak na 70 a dál, zjistili jsme, že lidé v parku skoro kempují, aby si ráno zabrali nejlepší místo. Bojechtivou frontu hodinu před spuštěním registrace během už tak stresových příprav opravdu nechcete.
Vyřešili jsme to digitalizací – přihlašováním na webu blešáku (www.blesak-roztoky.cz) přímo na konkrétní místa. Měsíc předem. O půlnoci. Z čehož se stal boj jako o registraci do porodnice a noční můra, když něco selže. (Jak naštvat co největší část Roztok najednou? Zapomenout to spustit. Stalo se nám dvakrát úplně a jednou částečně.)
V jednu chvíli bylo prodejců v parku na náměstí 250. Vejdou se, ale dopravně to bylo na hraně, takže jsme po domluvě s městem a městskou policií počet zastropovali na 200 prodejcích. U kostela jich bývá méně, okolo 140. Většina prodejců je z Roztok, jezdí ale i lidé z okolních obcí a samozřejmě spousta z Prahy 6, 7 nebo překvapivě 9.
Blešák je už několik let na svém stropu. Dva trhy na jaře – u kostela a na náměstí – a jeden či dva na podzim, podle chuti a sil. I tak jsme často měli sto a více náhradníků: někteří místo dostanou, mnozí skončí pod čarou. Abychom si „vyrobili konkurenci“ a snížili tlak na přihlašování, přidali jsme dubnový blešák po domech, dvorkách a zahradách.
A protože se nechceme rozšiřovat počtem prodejců (to by byl dopravní kolaps) ani počtem termínů (to bychom zkolabovali my), ani to třídit cenou (potřebujeme, aby se to zaplatilo, ne vyplatilo), zůstávají blešáky stabilní – se stabilním převisem zájemců.
Tým a spolupráce
Produkční tým se proměnil a profesionalizoval. Kromě mě je v něm Kristina Heřtová (někteří ji pamatují z lesní školky), Tereza Klinkerová a Pavel Malina, Fosca Di Gabriele, Monika Jordánová a Tomáš Zděblo s partou „dopraváků“. Někdo má na starosti čísla vyznačující místa, registraci, náhradníky, technickou přípravu a vožení věcí, všichni úklid před i po.
Nejnáročnější je zvládnutí ranního dopravního náporu prodejců – zvlášť na náměstí, kde je výjezdová trasa hasičů. I v pěti lidech je to někdy na hraně, proto v posledních letech přidáváme pomocníky s vykládáním, aby bylo vše rychlé a plynulé. Od svých začátků bleší trh stojí na designu roztocké grafičky Lenky Blažejové, jejíž plakátek je sám takovým blešákem nevyužitých a přebytečných fontů.
A blešák nestojí jen na „bleším týmu“, je to souhra drobných pomocí a vstřícností, kterými jsou Roztoky skvělé. Funguje díky záštitě rady města a nulovému záboru (kdysi dávno jsme párkrát žádali o drobnou kulturní dotaci, teď fungujeme bez nich). Jsme za to vděční – bez toho by to nešlo – a snažíme se jako revanš vracet park v uklizenějším stavu, než byl před akcí. Středočeskému muzeu patří obrovský dík za ochotné půjčování košů a stojanů na pásku.
Skvělý je tým komunitního šatníku: ukrajinští i čeští dobrovolníci v posledních letech třídí a posílají dál oblečení, které umožňujeme prodejcům po skončení trhu darovat. Technickým službám patří velký dík za sekání trávy před akcemi a vstřícnost s odpadem. A zásadní podporou je od začátku Sdružení Roztoč – má všechny ty stoly, prodlužky, megafony a další věci, které taková akce potřebuje, ale i podhoubí kreativních a aktivních lidí, kteří se nebojí pustit do akce nebo se k ní přidat. Společenství, které je tu roky vědomě vytvářeno.
Chceme, aby se nám tady žilo dobře
To je jednoduše smysl blešáků. Abychom se potkávali mimo obrazovky, znali se jménem i tváří, předávali si nejen věci, ale i příběhy a paměť místa. Roztoky jsou v tomhle výjimečné – a není to samozřejmost. Je to výsledek dlouhodobé práce mnoha lidí a spolků a jsme vděční, že jako tým přispíváme svou částí. Proto blešáky děláme. A dělat je budeme, dokud to bude dávat smysl: dokud nám pomáhají zůstávat sousedstvím, ne jen adresou na mapě. Tak zase na jaře!
