75 let roztockého penicilinu

Roztoky se mohou pyšnit významnou prioritou. Před 75 lety, 26. října 1949, zde byla v národním podniku Penicilin zahájena výroba penicilinu, první v tehdejším Československu i v celé východní Evropě. 

Slavnostní otevření si nenechali ujít tehdejší političtí „papaláši“ – předseda vlády Antonín Zápotocký, ministři Nejedlý (školství), Nosek (vnitra) a Plojhar (zdravotnictví). Tvářili se, jako by výrobna tohoto antibiotika byla úspěchem nového „lidově-demokratického“ režimu, který se ujal moci v únoru roku 1948.

Přitom to bylo všechno úplně jinak. Továrna se začala stavět již v roce 1946 a výrobní technologie byla „made in USA“ dodaná prostřednictvím poválečného programu OSN pro obnovu válkou zničené Evropy UNRRA. Po komunistickém puči to vypadalo, že Spojené státy dodávku technologie zruší, ale nakonec byly podmínky kontraktu dodrženy, i když se zpožděním.

Továrna vznikla přestavbou objektu tzv. olejny, výrobny barev a laků na břehu Vltavy, která v době protektorátu částečně vyhořela.

Proč ale byly zvoleny pro tuto unikátní výrobu právě Roztoky? Vlastně přesně nevíme, musíme se jen domýšlet. Vždyť v Dolních Měcholupech byla zavedená výrobna léčiv, dokonce tam za války již experimentálně penicilin vyráběli, ovšem jen na laboratorní, nikoliv průmyslové úrovni.

V Roztokách byly splněny některé důležité objektivní podmínky. Továrna byla hned za „hradbami“ hlavního města, měla k dispozici dostatečný zdroj surové vody (ze studen v údolí) a řeku na odtok odpadních vod.

V Roztokách navíc nebyl jiný průmyslový závod, většina obyvatel tehdy, stejně jako nyní, dojížděla za prací do Prahy nebo do Kralup. Byl zde tedy velký potenciál volných pracovních sil. Na místě roztockého zámku, posléze znárodněného velkostatku Stanislava Mareše, měla vyrůst velká čistírna odpadních vod pro továrnu i město.

Naopak zde byla nepříznivá inverzní klimatická poloha vltavského údolí, která přispívala ke zhoršené cirkulaci vzduchu, a tedy k větší lokální koncentraci zápachu z výroby. Tehdy se ale tato objektivní slabina zřejmě nejevila (bohužel) jako zásadní.

Dovolím si trochu spekulovat. V Tichém údolí čp. 7 bydlel ministr zdravotnictví poválečné vlády ČSR (duben 1945 až únor 1948) JUDr. Adolf Procházka (1900–1970), manžel neteře bratří Čapků Heleny Koželuhové (poslankyně Národního shromáždění za Čsl. stranu lidovou).

Za války působil jako člen exilové vlády E. Beneše v Londýně. Měl bezpochyby informace o úspěšném úsilí britských vědců, kterým se již v roce 1940 podařilo objev A. Fleminga využít a připravit pro průmyslovou výrobu. Po návratu do vlasti chtěl zřejmě něco udělat pro svou obec, a proto prosadil lokalizaci penicilinky do Roztok. Již na konci února 1948 za dramatických okolností i se svou ženou uprchl do exilu, a proto upadl v nemilost a zapomnění.

Rozjezd výroby v roztocké penicilince dopadl výborně, a to zejména díky týmu vedoucích odborných pracovníků v čele s prof. Ing. Milošem Heroldem (1907–1965), prvním ředitelem podniku. Tito „pionýři“ ovšem uplatnili znalosti, které získali na stáži v Kanadě a ve Spojených státech. Bylo velmi důležité, že do čela této továrny byl postaven špičkový odborník – biochemik a současně dobrý manažer, nikoliv jen politická figura, jak bývalo v té době bohužel zvykem.

Velmi dobře a rychle se zapracovali i místní občané, kteří tvořili většinu zaměstnanců továrny, jež se během několika let stala chloubou města. Bohužel netrvalo dlouho a politika opět částečně zvítězila, když bylo již v roce 1952 rozhodnuto o přemístění výroby penicilinu do slovenské Lupče, kde se začínalo na zelené louce. Výroba penicilinu v Roztokách posléze skončila v roce 1957.

Podnik to však nepoložilo, vyráběla se zde další antibiotika např. tetracyklin, streptomycin, erytromycin, veterinární přípravky a další farmaceutické produkty. Továrna byla rozšířena o výzkumnou část s názvem Výzkumný ústav antibiotik a biotransformací (VÚAB). V polovině osmdesátých let, kdy došlo k velkému rozšíření areálu, se zde začal vyrábět i efedrin, který v devadesátých letech „proslavil“ továrnu i v méně pozitivním světle.

Tehdy byl podnik zprivatizován a prošel vlastnictvím různých investičních korporací. V roce 2002 byl postižen katastrofální povodní, která však neznamenala jeho zánik, ale byla příležitostí k modernizaci a restrukturalizaci provozu. Dnes je VUAB Pharma, a.s. stále největší a nejvýkonnější firmou v našem městě.

V současné době se penicilin v České republice nevyrábí a jsme plně závislí na dovozu. Proto ministerstvo zdravotnictví uvažuje o obnovení jeho tuzemské výroby a hledá k tomuto účelu vhodnou lokalitu. Třeba se zas dočkáme českého penicilinu „made in Roztoky“?