V sobotu 28. září jsme se připojili k celorepublikovému festivalu Den architektury, který již po čtrnácté pořádal Spolek Kruh. Mottem letošního ročníku byl „Proces proměny“, který odkazuje ke dvěma slavným dílům spisovatele Franze Kafky, jehož sté výročí úmrtí si letos připomínáme.
Je obecně známo, že Franz Kafka často a rád cestoval, a proto není divu, že Roztoky nemohl na svých cestách minout, obzvlášť když si uvědomíme, že v té době byly velmi oblíbeným výletním místem Pražanů. Roku 1900 zde strávil se svou rodinou léto a právě tento jeho pobyt nás inspiroval při vymýšlení programu.
Určitě odtud vyrážel na výlety do blízkého okolí a je tedy téměř jisté, že nemohl ze svých toulek vynechat ani nedaleké Tiché údolí, na jehož konci stála Maxmiliánka. Pokud něco vystihuje podstatu výše zmíněného motta, je to právě osud tohoto místa. Kdysi věhlasná výletní restaurace, dnes polorozpadlá budova, kterou si příroda bere zpět. Spousta z vás má na ni vzpomínky, zažili jste zde něco, k čemu se rádi vracíte, a možná byste si přáli, aby se ty zlaté časy vrátily.
My jsme se o to alespoň na jeden den pokusili. V její blízkosti jsme uspořádali sousedské posezení a Maxmiliánku tak znovu pomyslně otevřeli. Trnuli jsme, zda to bude vůbec někoho zajímat, ale vy jste předčili veškerá naše očekávání. Dorazili jste v hojném počtu již na komentovanou procházku.
Společně jsme prošli Tiché údolí a připomněli si osudy lidí, kteří zde žili a vtiskli do něj nesmazatelnou stopu. Následně jsme se nedaleko Maxmilánky trochu veselili, trochu dojímali a hodně si povídali o tom, co bylo a co třeba bude.
Chtěli bychom poděkovat všem, kdo se na tomto neobyčejném dni podíleli. Paní místostarostce Zuzaně Šrůmové a místostarostovi Tomáši Novotnému za vřelé přijetí a podporu našeho nápadu, celému vedení města za to, že si akci vzalo symbolicky pod svá křídla, panu Jiřímu Rosolovi a dalším majitelům pozemku v Tichém údolí za důvěru a laskavé svolení uspořádat setkání na jejich louce, panu Kožíškovi za to, že nás spontánně během komentované prohlídky pozval k sobě na zahradu a my tak mohli z bezprostřední blízkosti obdivovat povedenou rekonstrukci původní vily, Lucii Doležalové a Kataryně Mamchur za jejich performance, kterými dokonale v duchu Kafkovy tvorby doplnily program, kapele Schimmerle, jež svým nezaměnitelným mixem klezmeru, lidovek a balkánské hudby roztančila snad každého, a Mikešovým z výtečné muzejní kavárny Cesta z města, že se nebojí výzev a dokáží připravit občerstvení kdekoliv.
V neposlední řadě děkujeme vám všem, že jste byli součástí a vytvořili jste naprosto úžasnou atmosféru. Velmi nás těší, že se místní báječná komunita nejen z Tichého údolí s nadšením přidala, podpořila nás milým slovem a připravila skutečnou hostinu, kterou jsme si mohli společně užívat u dlouhého stolu. Každý do toho vnesl kus sebe a bez vás by to nebylo takové, jaké to bylo.
Z té pozitivní energie budeme čerpat dlouho a už teď přemýšlíme, v co ji přeměníme příště. Rádi bychom v podobném setkávání na netradičních místech pokračovali i do budoucna, protože to je to, co nám dává smysl. Scházet se s vámi častěji mimo zdi Zámečku, i když je tam pořád krásně. Co byste říkali na nějakou spektakulární zahradní slavnost? Zdá se, že proces proměny nikdy nekončí…
Těšíme se na viděnou.
Programové a odborné oddělení Středočeského muzea