Stanislav Boloňský 
Občas stojí za to vykouknout z bubliny našeho maloměsta a rozhlédnout se za humna. Problémy, kterými aktuálně žijí naši sousedé, se mohou (a budou) ve svých důsledcích týkat i nás.
Zastupitelstvo našeho strategického souseda, městské části Prahy 6, na podzim projednalo dva důležité dokumenty, které by nás měly zajímat – Metropolitní plán a Strategický plán pro Prahu 6. V příštím roce by Metropolitní plán mělo schválit Zastupitelstvo hlavního města, Strategický plán městské části již zastupitelstvo schválilo.
Metropolitní plán Prahy
Metropolitní plán je zásadní dokument, který na několik desetiletí určuje základní rozvojové parametry hlavního města, a nepřímo ovšem i jeho satelitů, včetně Roztok. Jde např. o bytovou výstavbu v Sedlci – tzn. „Nový Sedlec“ či resort „Sofit Starý Sedlec“.
Jakkoli je snaha efektivně využít zastavitelných pozemků v Sedlci pochopitelná, pro nás to žádné štěstí nebude. Bytový soubor Starý Sedlec (soukromého investora) by měl vzniknout na místě dnešních mrazíren a měl by znamenat cca 500 bytových jednotek, tj. nejméně 2 tisíce nových obyvatel.
Trochu zvláštní je související požadavek jen na 480 parkovacích stání, když víme, že jeden byt generuje zpravidla dvě auta. Nová městská čtvrť Nový Sedlec pak představuje 3 500 nových obyvatel. Výstavba bytů pro celkem 5 500 obyvatel zintenzivní automobilovou dopravu v Podbabě a nám dojezd do Prahy ještě více zkomplikuje. Šestková radnice i vedení MČ Praha-Suchdol si ale slibuje výrazné zlepšení dopravní situace plánovanou tramvajovou tratí z Podbaby do Suchdola (na terminál Výhledy).
Lze také předpokládat, že nová výstavba v bezprostředním sousedství železniční zastávky Praha-Sedlec povede k intenzivnějšímu využívání vlaku. Dodejme, že jako forma dojezdové dopravy do centra Prahy, nikoliv však tranzitní dopravy.
Z dopravních staveb je zajímavé zahloubení Břevnovské radiály pod zem, což může prospět plynulejšímu nájezdu do Strahovského tunelu či opačně na Blanku. Doufejme, že se na toto velmi nákladné řešení také najdou peníze. Co bohužel neprošlo (a nám by se bezpochyby líbilo), je prodloužení trasy A metra na ruzyňské letiště a na terminál Dlouhá míle.
Metro bude místo toho (perspektivně) prodlouženo přes Řepy na Zličín. Přitom je na spadnutí zahájení výstavby 2 200 nových bytů ve staré Ruzyni, na místě současných skladových hal. Na letiště tak zřejmě budeme z Dejvic cestovat (s dalším přestupem) vláčkem. Zajímavý nápad, který si netroufám komentovat, je případné vedení tramvajové linky Dejvickou ulicí. Trochu to připomíná rozporuplné obnovení tramvajového provozu na Václavském náměstí. V každém případě bychom tím přišli o dalších několik desítek parkovacích míst na tomto dejvickém bulváru.
Plán, který se nás také týká
Strategický plán Prahy 6 je podobný koncepční dokument, ovšem formou více deklarativní. Zástupci opozice ho dokonce nazvali „obsáhlým literárním cvičením, které se vyhýbá konkrétním řešením“. Takto kritický bych nebyl, i když také přistupuji ke strategickým plánům s jistou mírou skepse.
Vždyť kdo plánoval v roce 2019 pandemii covidu a posléze válku na Ukrajině – se všemi těmi dramatickými důsledky? Je třeba připomenout, že např. v roce 2018 byl státní rozpočet ještě vyrovnaný (!) a v roce 2019 byl deficit proti dnešku zcela marginální – jen 28,5 mld. Kč. Návrat na tuto hladinu je v nedohlednu a všechny investice jsou o penězích.
Strategie rozvoje Prahy 6 je definována v devíti základních oblastech: 1. Vzdělávání, 2. Sociální a zdravotní péče, 3. Aktivní život, 4. Doprava a pohyb po městě, 5. Veřejný prostor, územní rozvoj a péče o historické dědictví, 6. Životní prostředí, klima, péče o zeleň, 7. Výzkum, vývoj inovace a podnikání, 8. Veřejné služby, digitalizace, mezinárodní spolupráce a participace, 9. Správa majetku, péče o bydlení a hospodaření se zdroji. Úctyhodný materiál, který vznikal dva roky.
Poněkud mě ale překvapilo, že hlavním sociálním problémem dneška, tedy nedostatkem dostupného bydlení, se plán zabývá jen okrajově ve své deváté části. Čekal bych to hned v první, protože nebudou-li se rodit děti, nemají smysl ani masivní plánované investice do celé řady pražských základních a mateřských škol.
A nejen to – pokles porodnosti ohrožuje i základní sociální stabilitu společnosti. Možná že by bylo dobré se inspirovat ve velkoměstech, kde to již funguje, jako např. ve Vídni. Tato zdrženlivost samosprávy má ale svou logiku. Městská část, podobně jako hlavní město jako celek, nemá dost vlastních stavebních pozemků. Většina bytové výstavby je tedy v soukromých rukou, viz výstavba spol. Central Group v Ruzyni.
Je dobře, že plán nepominul sociálně-zdravotní péči o seniory, která je v současnosti značně poddimenzovaná a tento stav se bude s ohledem na demografický vývoj dále prohlubovat. MČ upřednostňuje domácí péči a denní stacionáře, podobně na tento problém nahlíží i naše město.
Hodně nás musí zajímat názor městské části na řešení špatné dopravní situace, zejména v oblasti Dejvic. Dokument konstatuje přetížení klíčových ulic tranzitní dopravou, nedostatek parkovacích míst (mnoho jich v uplynulých letech zaniklo a ještě zanikne, např. při dostavbě Vítězného náměstí), pomalé tempo rozvoje pěší a cyklistické infrastruktury. Bude snaha vybudovat záchytná parkoviště na okraji, např. v Suchdole (Výhledy), na Horoměřické a ovšem i v Roztokách (?).
Dočkáme se přemostění vltavského údolí?
Pro zlepšení tohoto stavu je navrhován celý soubor opatření investičního charakteru, u nichž ovšem Praha 6 není investorem!!!, takže realizaci nemá ve vlastních rukou a může se nad tímto soupisem zbožných přání jen modlit a zapalovat svíčku v kostele sv. Matěje.
Je to v prvé řadě dostavba severozápadní části pražského silničního okruhu s přemostěním Březiněves – Suchdol, na který čekáme již čtyřicet let, resp. od prvního záměru (v linii Roztoky – Klecany) let devadesát. Když jsem o této věci v roce 1990 jednal s tehdejším starostou Suchdola, nabádal mě, abychom se přiklonili k tzv. Severní variantě (Ss), která by Suchdol minula.
Namítal jsem tehdy, že tato varianta je jen čára v mapě, projekčně nepřipravená, znamenala by ztrátu dvaceti let. Na to pan starosta rozšafně poznamenal: „S námi ztratíte víc.“ Zasmál jsem se tomu jako dobrému vtipu, ale dnes vím, že měl bohužel pravdu.
Svým způsobem pochopitelný odpor proti šestiproudé silnici dálničního typu se stal v Suchdole na tři desetiletí hlavním volebním tématem. Teď se zdá, že projekt získal novou dynamiku – byla vypsána a vyhodnocena nová architektonická soutěž na přemostění vltavského údolí, když minulý ministr dopravy Martin Kupka přikládal tomuto záměru velký význam.
Zda zůstane prioritou i nové vlády, se teprve uvidí. Střízlivě vzato ale přemostění údolí bude pro nás přínosné jen díky propojení se severním břehem Vltavy. Z hlediska dopravní dostupnosti hlavního města, konkrétně Dejvic, vyvolá spíše opačný efekt. Dopravní přivaděč Rybářka v Suchdole bude chrlit další auta směřující do Dejvic.
Strategický plán dále navrhuje tunelové propojení Evropské třídy s Podbabou, stejně jako v případě již zmíněné Břevnovské radiály, modernizaci železniční tratě Dejvice – Kladno a rozšiřování tramvajových tratí, včetně suchdolské. Mezi poněkud sporné patří revitalizace a dostavba Vítězného náměstí, z něhož by se měla vyloupnout zmenšená verze monumentálního pařížského náměstí Concorde (arch. Engel se jím skutečně ve dvacátých letech inspiroval). Nejsem si ale jist, zda to bude znamenat progres i po stránce dopravní, včetně tranzitní dopravy, která některým dejvickým radním hodně leží v žaludku.
Automobilismus coby prokletí naší doby?
Lehkou nervozitu ve mně vzbuzuje i záměr dalšího „zklidňování“, rozuměj znechucování dopravy individuálním motoristům na katastru šestky.
Naštěstí snad zatím nehrozí světelná závora pro přijíždějící roztocké, přílepské (a ovšem i suchdolské) automobilisty, která by znamenala pro našince naprostou katastrofu. Stejně tak se zatím neschyluje k zavedení mýta pro průjezd metropolí, jen pro vjezd do historického centra Starého Města a Malé Strany. Pak bychom asi museli uvažovat o nějaké kulišárně i na naší straně, třeba o recipročním zavedení říčního mýta pod roztockým zámkem, které tak pěkně fungovalo od 15. do 19. století. Zdarma by to měli jen místní plavci na sdílených kánoích.
Stanislav Boloňský
Autor děkuje za upřesňující připomínky radnici MČ Prahy 6 a starostovi MČ Praha-Suchdol.
