Eva Sodomová 
„Cesta pro město“ vstoupila do komunální politiky před osmi lety. Po smrti Ladislava Kantora odešlo z žalovského politického prostoru i jediné sdružení, které hájilo potřeby Žalova a jeho občanů. Ti volali po větší občanské vybavenosti, lepší infrastruktuře a především po větším zájmu a podpoře ze strany radnice.
Začali mě oslovovat sousedé a ptali se, zda někdo naváže na jeho práci a bude zájmy Žalova dál hájit. Pak přišla událost, která všechno dala do pohybu.
V aleji pod vodojemem se začala budovat vodovodní přípojka. Lžíce bagru hloubila výkop těsně podél stromů – tak blízko, že přetrhávala jejich kořeny. Vzbouřili jsme se. Stížnosti nikam nevedly, a tak jsme sesbírali podpisy a podali na úřad petici. Ta už zabrala. Stromy nakonec, i díky vydatné zálivce, přežily. A my, kteří jsme za ně společně bojovali, jsme si uvědomili, že nechceme zůstat jen u jedné petice. Vytvořili jsme sdružení, které chtělo pomáhat a dělat pro Žalov i celé Roztoky víc. A tak vznikla „Cesta pro město“.
Začínali jsme s velkým nadšením a především s velkou podporou žalovských občanů. V prvním volebním období jsme působili v opozici a znovu jsme se pustili do ochrany stromů. V té době probíhala výstavba rodinných domů Na Dubečnici a stavební firma vyvážela vykopanou zeminu ke stromům v Žalovské aleji. Zastavili jsme to ve chvíli, kdy navršená zemina vytvořila val sahající téměř ke korunám stromů. Firma ji nakonec musela odstranit a dostala vysokou pokutu. Alej byla následně upravena a na náš návrh dostala jméno Žalovská alej.
Nejen ochrana přírody však byla naší prioritou. Jedním z hlavních bodů našeho volebního programu byla také páteřní silnice, po jejímž vybudování obyvatelé Žalova volají už několik desetiletí. Realizace nové silnice, která je ve vlastnictví kraje, se bohužel stále komplikuje především kvůli výkupu pozemků pro související infrastrukturu. Městu se daří pozemky vykupovat lépe než kraji, přesto stále zůstávají některé, které se přes veškeré úsilí nedaří získat.
Zaměřili jsme se také na chodníky v Žalově i Roztokách, na opravy některých žalovských ulic a na dopravní značení. U vodárny jsme nechali umístit pítko a lavičky. To všechno byly možná na první pohled malé kroky. Pro nás ale znamenaly totéž: snažit se, aby se v našem městě žilo o něco lépe.
Naším největším projektem, který se nám podařilo postupně realizovat, je Stezka Čeňka Rýznera. Má připomenout významného roztockého archeologa, který v okolí Roztok objevil a prozkoumal řadu nálezů kultury, jež byla později nazvána „únětická“. Zároveň má stezka sloužit lidem k procházkám, sportování, odpočinku, poznávání i vzájemnému setkávání.
Před necelými čtyřmi lety vznikla pro tento projekt velká pracovní skupina. Po dva roky se její členové pravidelně scházeli, procházeli celou plánovanou trasu od Tichého Údolí až do Únětic, důsledně zvažovali každý její prvek a vše konzultovali s archeology. Po dvou letech diskusí, hledání řešení a někdy i ostřejších výměn názorů předala pracovní skupina svou práci architektovi Ondřeji Smolíkovi, který na jejím základě zpracoval projekt. Ten byl následně dvakrát představen v zasedací místnosti městského úřadu. Pozváni byli všichni zastupitelé, pracovníci příslušných odborů, členové pracovní skupiny i komise životního prostředí. Projekt byl poté předložen zastupitelstvu města, které jej schválilo, a v rozpočtu byly vyčleněny finanční prostředky na jeho realizaci.
Na městském pozemku nedaleko žalovské vodárny tak vzniklo nové místo pro odpočinek a setkávání. Bylo zde vybudováno ohniště a umístěny masivní dřevěné lavice, stoly a mola.
Na trase stezky vznikne i dětské hřiště s archeologickým pískovištěm, ve kterém budou děti objevovat části předmětů a nádob z doby únětické kultury.
Součástí projektu se stal také landartový artefakt v podobě trojnožky s kyvadlem. Dá se na něj posadit, stoupnout si na něj, rozhýbat jej a při tom pozorovat okolní krajinu. Je zároveň sochou, herním prvkem i výrazným bodem nového místa setkávání na Stezce Čeňka Rýznera. Na jeho pořízení se nám podařilo získat dotaci od Letiště Václava Havla.
Artefakt zpočátku vzbudil u některých občanů rozpaky i negativní reakce. Většina lidí však postupně pochopila jeho symboliku. Je inspirován pravěkým symbolem, který propojuje nebe, zemi a kámen. A právě kámen zavěšený mezi třemi dřevěnými sloupy jako by vybízel k zastavení a otázce: Proč je právě tady? Co znamená? – Zastav se a naslouchej. Pod našimi kroky leží příběhy staré čtyři tisíce let. Nejsou ztracené. Jen čekají, až si jich všimneme.
Právě o to jsme se při vzniku stezky snažili – propojit čtyři tisíce let starou minulost s dnešním životem. Aby si dnes lidé mohli sednout k ohništi, povídat si s dětmi a vnuky, dívat se do krajiny, a přitom třeba ani netušit, že právě pod jejich nohama se kdysi odehrávaly příběhy našich dávných předků.
Stezka však pro nás nebyla jedinou cestou, jak spojovat lidi a vytvářet vztah k místu, kde žijeme. Prosadili jsme vánoční strom pro Žalov a začali pořádat vánoční setkání pro občany. Přispěli jsme také k adventní atmosféře v Přemyslovské ulici, kterou jsme nechali ozdobit světelnou výzdobou na sloupech pouličního osvětlení. Nechyběl Mikuláš, nadílka pro děti a společné předvánoční chvíle. Byly to možná drobnější akce než velké městské projekty, ale právě ony nám připomínaly, že město není jen o silnicích, chodnících a stavbách. Je především o lidech, kteří v něm žijí, potkávají se a mají k němu vztah.
Tak – tím jsem alespoň zčásti popsala práci Cesty pro město.
V současnosti to vypadá, že naše politická práce končí, protože jsme se rozhodli nekandidovat v nadcházejících komunálních volbách. Náš zájem o to, jak se žije v Žalově i v Roztokách, tím ale rozhodně nekončí. Většina z nás jsou starousedlíci. Naše město máme rádi a záleží nám na tom, aby se v něm dobře žilo. A tak budeme i nadále, každý svým způsobem, přispívat k tomu, aby se věci kolem nás posouvaly k lepšímu.
V Žalově navíc vznikají nová sdružení a politická uskupení, jejichž členy jsou lidé, kterým na Žalovu záleží a kteří budou jeho zájmy hájit. Cesta pro město se proto může z politického života stáhnout s pocitem, že svou práci předává do rukou dalších lidí, kterým není budoucnost našeho města lhostejná.
Pracovali jsme rádi, s nasazením a s přesvědčením, že to má smysl.
Děkujeme všem, kteří nás po celou dobu podporovali.
