A padaly stromy…

Ta neuvěřitelně šikmá a podivně pokroucená borovice na východ od domu č. p. 557 je posledním ze tří jehličnanů, které u domu rostly v roce 1971, kdy jsme se do něj přistěhovali.

Jeden stříbrný smrk byl vysazen příliš blízko verandy, necelého půldruhého metru ode zdi, a tehdy sotva přesahoval balkón, dva metry od něj rostla z obou stran utiskovaná borovice a o další dva metry dál druhý, tehdy už nejméně desetimetrový stříbrný smrk. Takhle to vydrželo ale jen tři roky.

Vzpomínám si na ten srpnový den už matně, snad jiní pamětníci pomohou. Začalo to jako normální letní bouřka, ale za pár minut dorostla do síly, pro kterou dnes mají meteorologové kategorii „velmi silné“.

První, co letělo proti zdi baráku, byla koruna staré švestky, a pár desítek vteřin potom se ozval praskot a stříbrný smrk se poroučel k zemi. Nebyl vyvrácen, zlomil se asi čtyři metry nad zemí a padl tak šikovně, že se opřel špičkou o protější chodník.

Zpřetrhal dráty elektrického vedení (ale to bylo ve stejný den přerváno na tolika místech, že to bylo vlastně jedno), plot však zůstal bez poškození. Následovala dvoudenní šichta s odřezáváním větví a kmene, všechno samozřejmě ručně, a nakonec se povedlo tu asi pětimetrovou špičku svalit na silnici, rozporcovat a odnést na zahradu.

Kolik majitelů domů v Roztokách bylo postiženo stejně jako my, nevím. Ale těch smrků bylo vyvráceno nebo zlomeno několik desítek a pár dní jsme večer svítili petrolejkou.

Rok téhle živelní pohromy jsem si pamatoval bezpečně, datum už ne. Pátral jsem v záznamech meteorologů a našel zmínku o silné bouřce s krupobitím 18. a 19. srpna 1974, která zasáhla především střední Čechy. Stejné datum (18. srpna) jsem našel i v historii obce Kunice (vedle Velkých Popovic), kde vichřice s bouřkou zpustošila les.

Na místě zlomeného stříbrného smrku roste už asi třicet let magnólie. Smrk poblíž verandy byl poražen v roce 2018, kdy se mu po vichru zvedly kořeny. Byl už vyšší než dům. Zůstala jen ta šikmá, před pár lety vichrem ještě trochu přihnutá a trámem podepřená borovice.

A když přečkala řádění živlů letos 10. července, tak se snad dočká padesáti let od vichřice, která skolila jejího souseda.