Basketbalová hvězda z Roztok

Jednadvacetiletá česká basketbalová reprezentantka Emma Čechová se narodila v Bruselu, žila ve Vídni a v Brně, ale doma se nejvíc cítí v Roztokách. Přiznala se k tomu při rozhovoru v roztocké kavárně nedaleko Tyršova náměstí.

Na svůj věk má za sebou úctyhodnou sportovní kariéru, která ji dovedla do rakouské a následně české ženské reprezentace. Psala o ní už i celostátní média. Od letošní sezony hraje za ZVVZ USK Praha. Kdybyste chtěli vidět Emmu v akci, do haly Královka to je od nás, co by kamenem dohodil!

Milá Emmo, kde jste se narodila a kam jste chodila do školy?

Narodila jsem se v Bruselu, kde jsem také začala chodit do české jazykové sekce Evropské školy, takže jsem měla školu v češtině. Do třetí třídy jsem nastoupila v Praze a od čtvrté pokračovala na Francouzském lyceu. Když jsme se přestěhovali do Vídně, pokračovala jsem na Francouzském lyceu až do maturity.

Takže umíte francouzsky a… anglicky?

Francouzsky, anglicky a německy.

Kde a co studujete teď?

Studuji na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně bakalářský program Teorie a praxe trestního a správního procesu. Byla jsem na magistrovi, ale bylo to dost těžké, měla jsem pocit, že nic nedělám na sto procent. Tak jsem přešla na bakaláře, na kombinované studium. Přijde mi, že učitelé tam mají větší pochopení pro to, že prostě ve škole nemůžu být pořád.

Co byste ráda studovala potom?

Já bych se velmi ráda dokopala k tomu, abych vystudovala nějaký dobrý magisterský program. Pak se uvidí. Chtěla bych se věnovat mezinárodnímu trestnímu právu.

Tam byste jistě uplatnila i svou znalost jazyků…

Přesně tak.

A jaké cíle máte ve své sportovní kariéře?

Ráda bych se dostala do WNBA (americká profesionální ženská basketbalová liga). Já jsem doteď neměla žádné cíle, co se týče sportu. Vždycky jsem si ho spíš užívala. Samozřejmě jsem makala a dávala do toho všechno, ale nikdy jsem prvoplánově nemyslela na to, že budu hrát Euroligu, nebo že budu v nároďáku. Takže dostat se do WNBA je vlastně mým prvním větším cílem. Nejprve na nějaký tréninkový tábor a následně do užší, zhruba desetičlenné nominace některého týmu.

Cílíte na to, aby vás někdo „draftoval“?

Já už draftovaná být nemůžu, na to jsem překročila příslušnou věkovou hranici, ale skrze agenta se můžu s nějakým klubem, který o mě projeví zájem, domluvit. Buďto rovnou na smlouvě na celou sezonu, nebo na tom, že mě pozvou na tréninkový tábor, kde se sejde širší nominace hráček. Tam se můžete ukázat, a hlavně si s těmi hráčkami zatrénovat. Myslím si, že by to byla skvělá zkušenost, protože Amerika je v basketu úplně jinde. Jak co se týče energie hráček, tak i zázemí.

Můžete to nějak rozvést?

Já jsem měla možnost strávit letos v létě dva týdny u svého agenta v Americe a trénovat tam. Měla jsem k dispozici několik trenérů. Jeden jenom doskakoval a pomalu ani nic neříkal. Druzí dva mi tam prostě pomáhali a všechno bylo zaměřeno na to, abychom společný čas využili na maximum. A když se míč odrazil na půlku a já pro něj běžela, skoro mi vynadali, prostě tam měli lidi na všechno. Oproti zbytku světa fungují úplně jinak, i mentalita je jiná.

Neuvažovala jste o kombinaci studia a basketbalu právě v Americe? Pokud vím, tamější vysoké školy jsou k tomu dobře uzpůsobené.

Uvažovala, jenže je třeba začít nejpozději druhý rok po maturitě. Rodiče byli hodně pro, ale já o tom nebyla přesvědčená. Sportovní příprava začíná v srpnu nebo ještě dřív, o Vánocích není žádná přestávka, sezona končí podle toho, jak daleko se dostanete, ale stejně musíte ještě dělat školu, takže domů přijedete někdy v květnu. To je hodně dlouhá doba bez rodiny a blízkých. Sezona je tam sice kratší než tady, zhruba od listopadu do března, ale máte třeba i tři zápasy týdně, jste pořád v jednom kole.

Já měla štěstí, že jsem hned po maturitě nastoupila do brněnských Žabin a hrála dva roky EuroCup, teď v ZVVZ USK Praha zase hraji Euroligu. Asi bych se na to dívala jinak, kdybych neměla tuto zkušenost z českých špičkových týmů, která mi umožnila hrát proti hvězdám WNBA. Jsem moc ráda, že mi trenéři dali prostor a příležitost odehrát hodně zápasů.

Co považujete za svůj největší dosavadní sportovní úspěch?

Toho je hodně. Ale určitě utkání za českou reprezentaci: úspěšnou mexickou předkvalifikaci na mistrovství světa žen, které se bude konat v roce 2026 v Německu, i mistrovství Evropy žen 2025. Těší mě, že se Česká republika po dlouhé době dostala znovu mezi nejlepších šest týmů Evropy. Vloni byl také velký úspěch, když Žabiny postoupily do Euroligy.

A jaké další sportovní milníky máte před sebou?

V březnu čeká českou reprezentaci kvalifikace na mistrovství světa, kvalifikační turnaj se odehraje v Číně. A ráda bych si zahrála na olympiádě v roce 2028…

Kde se vlastně cítíte nejvíc doma?

Asi aktuálně tady v Roztokách. Tady to je taková naše základna. Rodiče tu postavili dům, ve kterém se jako rodina vždycky sejdeme.

Máte v Roztokách nějaké oblíbené místo?

Kavárnu Modrý korálek na Levém Hradci. Na tu jsem teď narazila nedávno o prázdninách. A Levý Hradec jako takový. Na hřbitově máme babičku, tak tam chodíme za ní.

Co byste v Roztokách změnila či postavila, kdybyste měla kouzelný proutek?

Teď už mám auto, ale čistě sobecky bych si přála lepší autobusové spojení na Solníky. Z náměstí jsem to měla domů vždy patnáct minut chůze a chodit to několikrát denně nebylo příjemné.

Kde se vidíte za deset, dvacet let?

Kolem třiceti většinou končí basketbalová kariéra. Tou dobou bych si přála mít aspoň jedno dítě, rodinu, hotovou školu… Ráda bych byla spokojená a šťastná.

Váš instagramový profil obsahem nepřetéká. Jaký je váš vztah k sociálním sítím?

To často probíráme s taťkou, který mě nabádá, abych se aktivně prezentovala, protože v dnešní době je to nepochybně důležité. Ale museli mě k tomu s přítelem dlouho přemlouvat. Jsem introvertka, tak mi to není moc blízké.

Jak nejraději odpočíváte?

Ráda trávím čas s přítelem, s rodinou, s kamarádkami. Těším se, že budeme teď v Praze zase více chodit do divadla.