Václav Dolejší 
Společně pro Roztoky a Žalov je nejsilnější opoziční strana v roztockém zastupitelstvu – má čtyři mandáty a všechny obsadily ženy. Lídryně sdružení Marie Dvořáková poskytla rozhovor Odrazu v rámci série interview s předáky všech stran, hnutí a subjektů, které jsou v zastupitelstvu. „Na příkladu lávky přes Vltavu, z čehož mám velkou radost, vidíme, že ledy se časem prolamují a tají,“ říká Dvořáková o bariéře mezi vládnoucími a opozičními silami.
Co dnes jako největší opoziční síla považujete za problém města, který podle vás radní opomíjejí? Vaším hlavním tématem před volbami byla prevence kriminality, to zůstalo?
Ano. Přáli bychom si v Roztokách elitní městskou policii. Dostatek kvalitních strážníků, kteří by dělali svoji práci s nasazením a zájmem. Možná to zní jako z pohádky, ale vím, že jsou města, kde to tak je. Třeba v Benešově se to podařilo.
U nás ale přece za nabízené peníze o místa strážníků není zájem, ne?
Do výsluh často odcházejí policisté z elitních jednotek. A často chtějí zúročit svoje zkušenosti a znalosti i v menších obcích. Problém je, že takoví lidé půjdou jenom tam, kde budou cítit, že je bezpečnost pro vedení města vysokou prioritou. Částečně je to o penězích, ale taky o spolupráci s městem. A o tom, že vedení města vloží do daného člověka důvěru a postaví se za něj třeba i při zavádění na první pohled nelíbivých změn.
Dnes to vypadá, že vaším hlavním programovým bodem je lávka pro pěší a cyklisty, která by spojila Klecany a Roztoky přes řeku. Proč?
Lávka nám spadla do klína jako tři oříšky pro Popelku. Zdeněk Urbanovský mě propojil s občany Klecan, kteří viděli, že na našem břehu lávka spí. Na setkání s architekty lávky jsme se s Marcelou Šášinkovou a Monikou Bromovskou dozvěděly, že tito pánové vedení našeho města před časem s návrhem lávky oslovili, ale necítili ze strany města zájem.
Dnes stavbu lávky, zdá se, podporují všichni, ne?
Dnes ano, ale tenkrát jsme tomu s kolegyněmi popravdě moc nerozuměly. Pozvaly jsme proto autory studie lávky na veřejné slyšení do školy a překvapil nás ohlas, který to u veřejnosti mělo. Teď už je lávka v rukách koaličního zastupitele Jana Jakoba, který má mandát k tomu, aby podnikal další potřebné kroky. Věřím, že se mu podaří lávku dovést ke zdárné realizaci.
Jste šéfkou kontrolního výboru. Na co by se podle vás měl výbor zaměřit, aby byl prospěšný, možná i aktivnější?
Výboru by zejména prospělo, kdyby se ho všichni členové řádně účastnili, pracovali s vyšším nasazením a plnili termíny, které si stanoví. Je to obecně úskalí lidí, kteří pracují na plné úvazky, doma mají rodiny a co nehoří, to odloží. Co se týká plnění termínů, sama mám máslo na hlavě, a nejsem za to ráda. Jsou mezi námi ale i vzorňáci, kteří vždy a včas odevzdají, co mají.
I přes slušné volební zisky jste už druhé období v opozici. Jak se vám vlastně spolupracuje s jinými stranami?
Být v opozici je těžká práce. Buď kritizujeme práci, kterou koaliční partneři dělají – a jsme jimi kritizováni za to, že tak činíme. Když se sami pustíme do práce, lehce učiní kroky, které naši iniciativu zhatí.
Zažila jsem to s rekonstrukcí roztockého nádraží, která se rozjela jen díky tomu, že jsem se téměř dva roky vlamovala do dveří Českých drah a Správy železnic.
To se nakonec přece povedlo, ne?
Ano, když se začala připravovat projektová dokumentace a podařilo se mi na kraji prosadit i průchod do muzea, přišly volby, šli jsme do opozice a od celé agendy mě nové vedení odstavilo. Naštěstí už byla celá akce rozjetá natolik, že nešlo nic zásadního změnit. Je ale pravda, že za město hodně pracovali Zdeněk Richter a Tomáš Novotný.
V politice to tak chodí, že úspěch má mnoho rodičů, zatímco neúspěch je vždycky sirotek. To už jste si musela zvyknout, ne?
Nejde jen o to, ale o možnost něco z opozice prosadit. Velké zklamání pro mě přišlo třeba také v roce 2018, když vedení města odmítlo podepsat smlouvu na bezplatnou zápůjčku mobilního dopravního hřiště, kterou jsem vyjednala s BESIPem. Bývalý pan starosta tenkrát argumentoval tím, že srovnání pozemku u současné nové hasičárny by stálo mnoho set tisíc a že on pro děti plánuje postavit stabilní a velkorysé dopravní hřiště u psího cvičiště v dolních Roztokách. Jak velké plány dopadly, všichni víme. Musím ale říct, že s lávkou je to tentokrát zcela jinak a mám z toho velkou radost. Možná se časem ledy prolamují a tají.
Někdy mi ty vzájemné spory přijdou dost osobní. S kým byste tedy dokázali jít po volbách?
Spolupráce po příštích volbách? Dobře se mi ve vedení města spolupracovalo s Tomášem Novotným. Byl pracovitý a co řekl, to platilo. Co se týče spolupráce se zástupci dalších stran, dovedu si ji představit téměř se všemi.
Co byste změnila na fungování městského zastupitelstva, kdybyste vyhrála příští volby a stala se starostkou města?
Jsem ráda, že mají občané možnost nyní přijít na zastupitelstvo a v rámci pevně zařazeného bodu se můžou na cokoliv zeptat či vnést podnět. Zastupitelstvo má čerstvě upravený řád a myslím, že je dobrý.
Jak si představujete řešení bytového fondu města? A buďme konkrétní na jednom příkladu: Je lepší budovu čp. 21 naproti nádraží zbořit a postavit novou, nebo ji, coby historickou, opravit?
Myslím, že na sousedním domě čp. 22 se ukazuje, že investice do starého neudržovaného domu jsou nekonečnou studnou. V dnešní době je standard bydlení jinde, než byl před sto lety. Určitě by dávalo větší smysl budovu zbourat a postavit startovací byty pro mladé, několik bytů pro seniory a třeba i větší prostor pro širší využití.
Tady by s vámi Tomáš Novotný, jehož si tolik pochvalujete, ani nesouhlasil. A argumentoval by, že tohle je přece nejstarší roztocký zájezdní hostinec ze 17. století, zvaný stará krčma. A že tam působil Sokol i divadelní spolek Vrchlický, nyní je tam škola Sedmihlásek…. A že se zkrátka budova musí za každou cenu zachránit.
Historii, kterou v sobě dům čp. 21 nese, si můžeme připomínat pamětní deskou. S ohledem na stavební zásahy, které v sobě dům má, už velkou historickou hodnotu nemá.
Dovolte i osobnější otázku – radíte se ohledně politiky se svým otcem Vojtěchem Sedláčkem, bývalým starostou města, chartistou a disidentem? Sleduje vaše aktivity a co vám říká?
Tátu politika vždycky zajímala. Ať místní či celostátní. Moc často se s ním neradím, jdu si svou cestou. Ale určitě mě svými postoji hodně ovlivnil. Táta je moc rád, že jsem v komunální politice aktivní. Jsem jediné dítě z pěti, které po něm zájem o věci veřejné v takové míře zdědilo. Fandí mi a podporuje mě a jsem za to moc ráda.
Vlastně celá rodina žije politikou, ptám se v dobrém – probíráte doma politiku i se svým mužem, asistentem Jaroslavy Jermanové-Pokorné z hnutí ANO?
Osm let jsem byla asistentkou několika poslanců ve sněmovně. Poznala jsem, že svět vysoké politiky má svá pravidla, je o privilegiích, výhodách a kompromisech. Od té doby si žádnou stranu neidealizuju. Zároveň jsem ráda, že je náš politický systém postaven na zastupitelské demokracii. A samozřejmě, když jdu k volbám, mám své preference a také vím, kterým stranám bych lístek do urny nikdy nehodila. Hnutí ANO mým favoritem není.
Takže doma raději o politice mlčíte?
Ale vůbec ne, přesto si s manželem o politice docela často povídáme. Celostátní politika mě pořád zajímá. Každé ráno pročítám různé weby, ráda poslouchám politické podcasty. Když mě nějaké téma zajímá, ráda si vyslechnu i pohled manžela anebo zprostředkovaně lidí, mezi kterými se pohybuje. Naopak manžel za mnou občas přijde s nějakým aktuálním politickým děním a ptá se, jak to vidím. Sem tam mezi námi vzplanou i názorové rozepře, ale naštěstí se to moc často nestává. Spojuje nás mnoho jiných témat. Asi nejčastěji si doma povídáme o zážitcích s našimi tříletými vnoučky Tobiášem a Dominikem, kteří nás naplňují obrovskou radostí a štěstím.
Václav Dolejší
