Zuzana Šrůmová 
Když mi jednou napsal jistý pan Miloš, nadšenec do krytů civilní obrany, že shání kontakt na majitele protiatomového krytu v Roztokách, ještě jsem byla posledních pár dní na radnici.
Kontakt jsem neměla, za to jsem měla velkou chuť se tam podívat také. Kdo mě zná, ví, že když se někde vyskytne podezřelý poklop, stará kanalizace nebo nějaká tajuplná záhadnost, moc dlouho se nerozmýšlím. Výsledkem byla první z několika výprav do různých krytů v okolí.
V Roztokách je totiž pár míst, která působí skoro až tajemně. Jedním z nich je protiatomový kryt v kopci pod kostelem sv. Jana Křtitele, jehož dva vchody ústí do Rýznerovy ulice blízko stanoviště kontejnerů, v místě, než se podjíždí pod tratí směrem k přívozu. Byl vybudován v 50. letech, souběžně se stavbou protipovodňového valu okolo penicilinky, průmyslové i městské čističky a zámečku. Když se totiž těžil svah kvůli materiálu na val, využila se příležitost a v odtěženém místě se kryt vybudoval a dosypal zbytky z těžby. Dnes je místo zarostlé a kvůli stromům a křoví už nejde poznat, že svah není původní.
Kryt byl stavěn pro „penicilinku“ – zásadní provoz, který v případě konfliktu (tehdy myšleno jaderného) potřeboval ochranu. Nikdy se neuvažovalo, že by sloužil široké roztocké veřejnosti, ale byl určen pro ochranu části pracovníků penicilinky, techniky a materiálu. Někdy udávaná kapacita 650 lidí se odvíjí od více možností vzduchotechniky a filtrů než od prostorových dispozic.
Kryt si mnoho lidí představuje jako nějakou velkou skrytou místnost, ale to je přesně to, co v kopci nenajdete. Jde o pravoúhlou síť užších a širších tunelů, někde předělených příčkami do úzkých místností. V dnes vyklizených tunelech už nenajdete vzduchotechniku, generátor ani další vybavení, kryt nebyl udržován ve funkčním stavu a povodně v roce 2002 vybavení opravdu nepomohly.
Pořád jde ale o poměrně čisté prostory s víceméně stálou teplotou i vlhkostí. V krytu je i pramen, o kterém se říká, že jeho voda je lepší než kojenecká – aktuálně to tak určitě není, ale netuším, jestli kvůli znečištění prostor, změně kvality vody, nebo kvalita vody byla jen městská legenda.
Na začátku ruské agrese na Ukrajině se objevily myšlenky, jestli by kryt nebylo dobré obnovit. Jednak to není zcela reálné, jednak se podobné typy prostor příliš nevyužívají ani v místech válečných konfliktů – větší smysl než nedostupný kryt daleko pod kopcem pro zlomek lidí má dnes pravidlo dvou zdí ve vlastním domě.
Kryt navíc není a nebyl města. Dlouho byl v majetku VUAB, před několika lety byl spolu s domem čp. 43 prodán. Současný majitel, společnost Energocentrum Plus, s.r.o., chce kryt do budoucna nabídnout k nějakému smysluplnému využití; vzhledem k chybějícímu hygienickému zázemí odpovídajícímu dnešním standardům jsou možnosti poměrně omezené.
Kryt tedy zůstává skrytý. Víceméně čistý, vlhký, chladný a stále trochu záhadný. Technicky vzato dnes není k ničemu – a zároveň je fascinující. Není to místo, kde byste chtěli – natož mohli – přečkat jaderný výbuch. Ale možná je to místo, kam by stálo za to jednou za čas vlézt a připomenout si, co všechno tu zůstalo zakonzervované z dob, kdy byly jiné hrozby – a jiná řešení. Kdo ví – třeba se k tomu někdy dostaneme.
