Jaroslav Drda 
Žijeme v informační době. Ze všech stran a směrů se na nás valí laviny informací a dat, z nichž většinu nepotřebujeme, nezajímají nás a jenom nás zahlcují.
Jsou samozřejmě informace, které potřebujeme, a tudíž si je cíleně vyhledáváme. V dobách mého mládí to znamenalo otevřít nějakou encyklopedii, slovník nebo učebnici. Pak nastoupil internet a naše možnosti se skokově rozšířily.
V roce 2001 vznikla Wikipedie. Ta už s sebou přinášela určitá rizika, protože do ní mohl přispívat kdokoli, a ne vždy bylo možno veškerá tvrzení ověřit. Pak přišel Google se svým vyhledávačem (slovo „googlovat“ už je dneska i ve slovníku). To už byla hodně významná pomoc.
Vývoj v možnostech získávání potřebných informací mohu krásně pozorovat na své dlouholeté praxi v samosprávě. Obec se řídí především zákonem o obcích. Když jsem začínal, byli zastupitelé odkázáni na sbírku zákonů, případně na samostatné edice této normy. Nutno podotknout, že ne všichni se tím obtěžovali a tvrdili, že jim stačí „selský rozum“. To byla těžká práce vysvětlit jim, že něco nejde, protože by to bylo nezákonné!
Dnes jsou informace mnohem dostupnější, přesto trochu podezírám některé kolegy v zastupitelstvu, že ohledně zákona pořád nejsou úplně v obraze. Ale…
K této reminiscenci mě ponoukla příhoda z posledního zasedání zastupitelstva. Schvalovali jsme jednu obecně závaznou vyhlášku a neshodli jsme se na tom, za jak dlouho po vyhlášení nabývá účinnosti. Dříve by to znamenalo vzít si zákon k ruce a příslušnou pasáž nalistovat. Nyní kolegové vzali do ruky chytré telefony a zeptali se umělé inteligence.
Inu, pokrok nezastavíš. Popravdě řečeno, umělou inteligenci už používám taky, ač jsem si vědom jejích (dosavadních) limitů. Slovo „inteligence“ je zavádějící. Ona totiž nic nevymýšlí, jen vyhodnocuje data a volí nejpravděpodobnější odpověď.
A protože jsem milovník paradoxů, zeptal jsem se umělé inteligence, co si myslí o používání umělé inteligence.
Cituji odpověď: „Myslím si, že umělá inteligence je nástroj – a jako každý nástroj může být skvělý, nebo průšvih, podle toho, jak ho používáme.“ Dokonce „sebekriticky“ upozornila na vlastní rizika: „Lidi můžou až moc spoléhat na AI a přestat přemýšlet sami, hrozí šíření blbostí nebo manipulace, když se výstupy nekontrolují, etika (data, soukromí, práce, autorská práva) se pořád teprve dohání.“
A pak se mě drze zeptala, co si o umělé inteligenci myslím já. No chápete to?
