Václav Dolejší 
Jistě, zdá se, že svět se neřítí moc pěkným směrem a že nás nečekají dobré časy. Aby člověk v té záplavě pesimismu a kreslení černé budoucnosti nepropadl úplné beznaději, má v zásadě jen dvě možnosti.
Za prvé – pokusit se na všem najít něco pozitivního. Někdy to dá dost práce, ale zkusme to: Ano, s Evropou to dnes nevypadá vůbec dobře, ale třeba ji ze spánku konečně probudí ty dvě tvrdé facky, které dostala nejprve zleva od Vladimira Putina a druhou pak nečekaně zprava od Donalda Trumpa. Starý kontinent už v minulosti párkrát nejrůznější trable dokázal zvládnout. Já vím, krize jako příležitost, to je dost otřepané klišé. Ale co jsme si dneska slíbili? Že budeme pozitivní!
A pak tu máme druhou možnost, což je dávný osvědčený recept – radovat se z maličkostí, abychom se nezbláznili. Musíme ocenit domácí drobnosti, vidíme-li dnes v přímém přenosu, že jednání o míru v Oválné pracovně mezi státníky vypadají spíše jako něco mezi bitkou v ringu a školní šikanou dva na jednoho.
Ještě před měsícem by nám třeba takový žabomyší spor roztockých radních o koupi či nekoupi jednoho domu přišel plný emocí. Ale v nové éře musíme ocenit, že na schůzi zastupitelstva nelétaly vzduchem židle. Nebo že zastánci vítězného postoje si nemuseli svůj úspěch ještě dokazovat triumfálním ponížením oponentů.
Ovšem úplně nejlepším antidepresivem jsou takové ty drobné, každodenní maličkosti. Takže třeba já se teď na jaře už nemohu dočkat střízlíka obecného. Jeden z nejmenších ptáků Evropy – měří sotva deset centimetrů – je zároveň jedním z nejhlasitějších. Ornitologové jeho melodie odborně popisují podobně jako v základní umělecké škole: střízlík má zpěv velmi hlasitý, výrazný, kolísavý a náhle zakončený.
Tento drobný ptáček k nám na zahradu každoročně přilétne někdy v dubnu, aby si z trávy, mechů a listí postavil hnízdo neomylně tam, co vždycky – přesně mezi druhým a třetím trámem u pergoly. A já ho pak každý týden, až někdy do července, s chutí pozoruji.
Hlavně tedy poslouchám jeho protáhlé varovné „cerrr“, kterým mi dává najevo, abych si to kafíčko laskavě šel pít někam jinam a nepřekážel tady, protože zrovna teď potřebuje krmit mláďata. S hmyzem v zobáku neúnavně létá klidně celý den sem a tam, k mladým a zase hned na lov.
A jakou terapii máte vy?
