Jak přežít přijímačky… motivovat, nebo ubrat?

Blíží se přijímací zkoušky na víceletá gymnázia a střední školy, přibývá testování a rodiče přirozeně chtějí dětem pomoci uspět. Často ale vyvstává otázka: máme děti více motivovat, nebo je naopak chránit před stresem? Co opravdu pomáhá dětem uspět?

Zkušená pedagožka a lektorka ve vzdělávacím centru Lexik Mgr. Ivana Kokaislová, MBA, která dlouhou řadu let děti na přijímačky připravuje, zdůrazňuje, že důležité je realisticky nastavené očekávání.

Mnoho rodičů se obává, že bez tlaku dítě poleví. Pravdou ale je, že dlouhodobý stres výkon spíše snižuje. „Děti potřebují vědět, že na výsledku záleží, ale zároveň musí cítit, že jejich hodnota není podmíněná úspěchem u zkoušky. Nejlepší výsledky mají děti, které cítí podporu, nikoli strach ze selhání,“ říká pedagožka a pokračuje: „Motivace funguje tehdy, když dítě porozumí smyslu přípravy a má pocit, že pokud se svědomitě bude připravovat, situaci zvládne.“

V případě, že převládnou obavy, dochází často k blokaci nebo úzkosti. Rodiče se někdy soustředí jen na množství procvičených testů. Odborníci však upozorňují, že přijímačky neověřují pouze znalosti. Důležitá je i schopnost pracovat s časem, porozumění zadání, strategie řešení úloh a samostatnost při práci.

Má dítě před přijímačkami cítit stres? Určitá míra stresu je přirozená a může být dokonce užitečná. Aktivuje pozornost a energii. „Cílem není odstranit veškerou nervozitu. Dítě potřebuje zažít, že napětí zvládne a že není nebezpečné,“ vysvětluje pedagožka.

Co pomáhá odreagování

Problém vzniká ve chvíli, kdy stres přeroste do dlouhodobé úzkosti. Mozek potřebuje střídání výkonu a regenerace. Pravidelné pauzy nejsou ztrátou času, ale součástí efektivního učení. „Osvědčuje se sport, trávení času s kamarády, poslouchání hudby nebo dělání jakékoli jiné kreativní činnosti. Obecně pomáhá čas bez monitoru, zvláště před spaním, rodinné aktivity bez tématu školy,“ doporučuje Ivana Kokaislová.

Pokud se objeví silné úzkosti, problémy se spánkem, odmítání školy nebo výrazné somatické obtíže, je vhodné situaci konzultovat s odborníkem.

Jak podpořit dítě během přípravy?

„Je dobré plánovat krátké pravidelné bloky učení, střídání matematiky s českým jazykem. Důležité je jak učení, tak odpočinek. Oceňujte snahu, nejen výsledky. Pomáhá nácvik testů na čas, aby se dítě naučilo s ním hospodařit a získalo jistotu. Diskutujte s dítětem o více možnostech pokračování vzdělávání po základní škole. Po zkouškách dopřejte dítěti skutečný odpočinek,“ doporučuje pedagožka.

Každý prožívá stres jinak

Pro děti s potřebou stability a předvídatelnosti bude zřejmě problém, že se jedná o něco nového, dosud neprožitého. O to více potřebují co nejpřesnější informace a seznámení s celým procesem.

Naopak děti s vrozenou potřebou svobody a okamžitého efektu bude rozčilovat, pokud jim rodiče budou neustále opakovat „musíš se víc učit“, protože slovo „musíš“ naprosto blokuje jejich vnitřní motivaci.

Děti s vrozenými potřebami hlubšího smyslu a jedinečnosti se mohou dopředu bát negativních emocí, které je čekají v průběhu testování, a budou myslet na to, jak bude hrozné, když se nedostanou na vysněnou školu a jak zklamou své rodiče.

Rodiče znají své dítě nejlépe, a proto mohou nastavit taktiku i strategii na míru ušitou, jak celé přijímačky zvládnout.

Na co by se děti měly v posledních dnech soustředit?

„Základem je naplánovat a zorganizovat si čas. Stanovit si priority a rozmyslet si, na co se ještě zaměřit. Probrat s dítětem jeho silné stránky a naopak shrnout, co je potřeba ještě procvičit. V čase před zkouškou je ideální si spíše odpočinout, psychicky se zklidnit a myslet na to, že pro to, co umím, jsem udělal, co jsem mohl,“ vysvětluje Ivana Kokaislová.

Co může pomoci při zvládání stresu?

Cítit nervozitu je normální, jen je potřeba nenechat se tím paralyzovat. Pomáhají jednoduchá dechová cvičení. Fungují tak, že si člověk počítá třeba čtyři sekundy nádech, čtyři zadrží dech a následně šest vteřin vydechuje.

Co mohou udělat rodiče?

Měli by se soustředit na to, aby byli pro děti oporou. Dát dětem najevo, že jim důvěřují a že ať to dopadne jakkoliv, tak budou stát při nich. Naslouchat a nesnažit se jejich pocity bagatelizovat.

Závěrem je tedy na místě popřát všem pevné nervy. Cesta k úspěchu bývá často dlážděna i neúspěchy, které jsou přirozenou součástí učení a růstu, tak hlavu vzhůru.  

Mgr. Lenka Červenková