Věřejnost 
Zaujal mě úvodní článek listopadového Odrazu o diskuzi nad kioskem Pohoda.
Vzpomněla jsem si totiž na svou osobní zkušenost z loňského roku, kdy jsem tak tak stihla autobus do Roztok po 21. hodině a absolvovala cestu, která se mi zdála nekonečná – stejně jako Masarykova ulice cestou k domovu…
Přestože jezdím autobusem, nikdy jsem si u zastávky ani v podloubí kiosku poutače na veřejné WC nevšimla. Po přečtení listopadového Odrazu jsem se tedy cestou na autobus vydala zmíněné záchodky hledat. Pohoda zavřena a zezadu neoznačené dveře taky. Je zde tedy veřejné WC, nebo ne?
Kiosek Pohoda jako takový mi nevadí, nikdy mě nikdo z jeho návštěvníků neobtěžoval, spíš pozdravil. Občas jsem tam viděla i známou tvář. A s partou starších turistů někdy hledáme vhodné místo pro setkání, kde by nás chtěli a kde by ceny byly přijatelné.
Z mé strany mám tedy spíše prosbu na město: opravdu by to chtělo, aby aspoň v centru Roztok bylo veřejné WC dostupné do příjezdu posledního autobusu z Prahy. Když jsem jezdívala vlakem, tak to na nádraží v Roztokách nebyl problém. Jak je to teď, nevím.
Chtěla jsem tuto prosbu poslat na město, ale nějak jsem si na našich webových stránkách neporadila. Leda bych svůj podnět podala jako Dobrý nápad? Předem děkuji za vyslyšení.
Závěrem ještě poděkování: Odraz je jedním z mála časopisů, na které si udělám čas. Ráda si ho přečtu od začátku do konce. Díky!
Vaše věrná čtenářka N. S.
Redakčně upraveno.
