Věřejnost 
Potřeboval bych poradit ve věci, u níž se mi zatím nepodařilo najít žádné oficiální řešení a která třeba natolik osloví někoho z přátelského prostředí mých roztockých spoluobčanů, že ho napadne nějaké vhodné neoficiální řešení, na které bych sám nepřišel…
Nejdřív kdo jsem. Žiju v Roztokách poměrně dlouho – s přestávkami už od roku 1965. Ovšem i za přestávek jsem zde byl stále jako doma. Takže náplava, nebo zvláštní starousedlík? Těžko říct. Dělal jsem v průběhu dřívějšího času celou řadu různých věcí, dnes se ale zabývám už jen malbou svých obrazů, z nichž některé mohli vidět občané Roztok na výstavě k mé sedmdesátce v roce 2012 v našem Středočeském muzeu.
Když vyšel v únoru roku 2001 v časopise Umělec velký článek o mé dávné malbě obrazů Brouků Pytlíků a Ferdů Mravenců, krátce na to mi volal ředitel NG Milan Knížák, že by měla Národní galerie zájem vystavit ve svém novém oddělení České grotesky ve Veletržním paláci také mé obrazy Pytlíků a Mravenců a že by si některé z nich přijel vybrat. Vybral si tehdy 5 mých obrazů, a ty pak další léta visely v České grotesce ve VP NG, dokud tam existovala.
V té době jsem se mu zmínil i o tom, že mám, coby přítel Picassova díla, už dlouho v plánu uspořádat někde speciální výstavu koncipovanou jako „opožděný dík Pablu Picassovi za jeho gesto podpory, které tehdy přepadenému Československu vyslal, přičemž se to u nás už neví“: Poctu Pablu Picassovi.
Přímo pro tu výstavu jsem chtěl namalovat symbolické varianty dvou Picassových obrazů (samy jejich originály jsou dnes pro Českou republiku nedostupné), jimiž Picasso silně emotivně reagoval ihned po 15. 3. 1939 na obsazení Československa Hitlerovou armádou, ale zatím jsem nikde nenašel zájem.
„To je jednoduché,“ reagoval hned tehdy na můj zatím neúspěšný plán Milan Knížák, „tak to namalujte pro naši Národní galerii“. Takže se mi takto podařilo namalovat přímo v Malé dvoraně Veletržního paláce NG v únoru 2003 dvě velké varianty Picassových obrazů „Kočka chytá ptáka“ a „Kočka žere ptáka“ spolu se 4 jedinými Picassovými skicami k tomu.
Tato veřejná akce NG směřovala k vernisáži dne 15. 3. 2003, tedy k 64. výročí obsazení ČR roce 1939. Celá série 6 obrazů visela po výstavě asi 5 let v internetové kavárně Veletržního paláce a po jejím zrušení na jiných místech přízemí VP až do roku 2013. Tehdy nové vedení NG nechalo mou Poctu Pablu Picassovi odstranit bez mého vědomí a souhlasu přemístit do depozitářů NG, zřejmě napořád.
Má původní představa projektu Pocty Pablu Picassovi, který jsem měl v plánu realizovat, byla založena na základním předpokladu, že její výtvarný a politický rozměr může tvořit jeden nedílný celek.
Zatímní praxe však ukázala, že šlo o mou značně naivní představu, v našem kulturním a politickém polistopadovém prostředí prakticky nerealizovatelnou… Ano, mohl jsem namalovat pro Národní galerii svůj projekt Pocta Pablu Picassovi, ale jen pokud šlo o projekt cíleně výtvarný. Jeho politická rovina mohla být pouze mým soukromým poděkováním obdivovatele Picassa.
Oficiálně však nemohlo jít o opožděné poděkování státu za dávnou Picassovu malbu, jíž vyjadřoval svůj mimořádně blízký přátelský vztah k Československu v reakci na vojenské obsazení Československa Hitlerem 15. 3. 1939.
Vnitřní sdělení dvou obrazů Pabla Picassa „Kočka chytá ptáka“ a „Kočka žere ptáka“ je totiž naprosto jasné: „Když se nebude pták bránit, kočka ho sežere…“
Co však dnes u nás politicky s tím? Měli bychom se bránit, kdyby nás někdo silnější napadl? Máme se bát takové situace? Není lepší, když Ryzcova Pocta Pablu Picassovi zůstane raději dál ve sklepích NG a nebude nám takové situace, které by mohly dnes nastat, připomínat?
A tak se ptám: Měl bych se dál sám pokoušet najít někde vhodné místo k instalaci obrazů mé Pocty Pablu Picassovi, nebo se na tyto mé zatím zcela marné aktivity s PPP už ve svých 81 letech raději vykašlat?
Josef Ryzec
