Stanislav Boloňský 
V minulém čísle otevřel pan radní Jaromír Beran otázku zřízení střední školy v Roztokách.
Není to pravda myšlenka nová, úvahy na toto téma jsou staré již nejméně 50 let. Nové je spíše jeho náhlé oživení bez projednání v zastupitelstvu města.
Již za minulého režimu, kdy ještě VÚAB (penicilínka) byla v plné síle svého rozkvětu (a patřila jaksi „nám všem“), se zvažovalo zřízení střední odborné školy se zaměřením na chemii a biologii. Důvodem byla i blízkost koncernu Kaučuk v Kralupech. Nicméně, než bylo přikročeno od úvah k realizaci, doba se zcela změnila a demografická křivka (po vlně tzv. husákových dětí) povážlivě poklesla.
Také nás to napadlo… ale
Hned po revoluci jsme se ale přesto zabývali myšlenkou na zřízení čtyřletého gymnázia, kdy jejím hlavním nositelem byl tehdejší starosta Jan Chytil. Vedla nás k tomu jednoduchá úvaha, že než aby naše děti jezdily do pražských škol, můžeme si jednu pěknou „vymazlit“ i u nás v Roztokách.
Navštívili jsme gymnázia v okolí (Neratovice, Kralupy) a sbírali zkušenosti. Na jejich základě, i v konfrontaci se stále klesající porodností (nejen) našeho města, které ještě bylo před novou rezidenční výstavbou Na Panenské i v Solníkách, jsme nakonec tento záměr zase opustili. Podle zjištění v terénu nám vycházelo, že spádová oblast střední školy, aby byla životaschopná, musí mít alespoň 15 tisíc obyvatel.
Problémy malé školy
Také čtyřleté gymnázium s jednou či dvěma třídami v ročníku není šťastná varianta, neboť nelze zcela naplnit pracovní úvazky pedagogů. Ti si musí pak úvazek doplňovat na jiných školách, což není ideální řešení, a to nejen z hlediska skladby rozvrhu.
Při svém pozdějším působení na České školní inspekci jsem si tuto zkušenost potvrdil; navíc i to, že prolínání pedagogického sboru základní a střední školy zpravidla nevede k nejlepším výsledkům. Odborné aprobace učitelů 2. stupně ZŠ a SŠ jsou sice totožné, ale styl výuky je velmi rozdílný.
Jako je nevhodné přenášet náročný středoškolský styl výuky, zaměřený výrazně na výkon, na základní školu (což se bohužel také děje), tak je nevhodný příliš měkký přístup ke středoškolským studentům, kteří by si měli být vědomi již své odpovědnosti za studijní výsledky a mít jasnou motivaci pro své vzdělávání. Nehledě na to, že střední škola s maturitním oborem, zejména pak gymnázium, je školou výběrovou, a tedy se žáky s lepšími vzdělávacími předpoklady.
Je třeba zmínit i to, že získat pro roztockou střední školu nadprůměrný pedagogický sbor nebude v konkurenci finančních podmínek Prahy vůbec jednoduché.
Říkám to takto, s ohledem na rozsah článku, značně zjednodušeně, a uvědomuji si existenci řady výjimek z těchto pravidel, prosím proto, abych nebyl chytán za slovo.
Struktura obyvatel Roztok se mění
Je také potřeba říci, že doba se v posledních dvou desetiletích podstatně změnila. Změnila se i sociální struktura obyvatel našeho města. Výrazně zde přibylo rodin středního socioekonomického statutu s vysokoškolsky vzdělanými rodiči, kteří mají svou představu o kvalitě školství a uvědomují si velký význam kvalitního vzdělání pro další profesní úspěšnost svých dětí. Mnohdy mají i přehnané ambice, které poněkud zkratkovitě vedou k úvaze, že naplnění kvalitního vzdělání je možné jen skrze prestižní pražskou školu, nejlépe víceleté gymnázium.
Praha je „zlatá loď“
Také myšlení dětí se změnilo. S nastupující pubertou se chtějí odpoutat od klidného maloměsta, kde se z jejich pohledu „nic neděje“, a chtějí splynout s Prahou, „kde to naopak žije“. S dovršením zletilosti to pak korunují tím, že se z Roztok stěhují do mizerných (nikoliv levných) pražských podnájmů, protože je naše domy v rozkvetlých zahradách jaksi přestaly zajímat.
Vlastně jsme kdysi nebyli jiní, jen jsme pro realizaci těchto plánů neměli takové socioekonomické podmínky jako mají oni. Zlomit takovou dvojnásobnou psychologickou bariéru není věru jednoduchá věc.
A co lyceum?
Václav Dolejší pak v úvodníku minulého čísla nastolil otázku, zda by případným typem střední školy v Roztokách nemělo být spíše lyceum. Obnovená lycea nemají u nás delší tradici, jsou spíše pokračováním tzv. reálných gymnázií meziválečného období.
Je to škola gymnaziálního typu s nějakým odborným zaměřením (např. na přírodní vědy). Měla by se více přibližovat reálnému životu než akademicky zaměřená gymnázia, ale zas to nejsou dříve populární střední průmyslové školy, které měly absolventa připravit pro výkon konkrétní profese bez dalšího navazujícího studia. Bohužel zatím nejsou k dispozici „tvrdá“ data o tom, jaké je skutečné uplatnění absolventů lyceí v praxi a jaká je jejich úspěšnost v dalším VŠ studiu.
Ale možná by to byla cesta, jde však o to, zda se to potkává se záměrem Středočeského kraje navýšit právě kapacitu gymnázií v prstenci kolem Prahy. Kraj již schválil výstavbu nového gymnázia v Černošicích a připraven je i záměr na gymnázium v Jesenici, která nabobtnala na největší město za pražskými hradbami. Kraj také předložil našemu městu návrh memoranda „ve věci výstavby všeobecné střední školy“.
Společně s hlavním městem také Středočeský kraj jedná o výstavbě velkého školského kampusu na periferii Prahy, např. v Letňanech, což by mohlo výrazně odlehčit přeplněným pražským veřejným školám.
V nadšení nad možností výstavby gymnázia bychom neměli zapomenout na to, že je třeba dokončit areál základní školy v Cihelně, tzn. objekty pro 2. stupeň ZŠ a výstavbu tělocvičny, která opravdu nezpochybnitelně ke škole patří.
Udělejme něco i pro seniory
Poslední věcí, nikoliv však v pořadí důležitosti, je pak i celkové urbanistické řešení městských pozemků v Cihelně, o němž zatím nebylo rozhodnuto a kde se počítalo i s výstavbou domova pro seniory. Zatímco škol a školek jsme postavili v minulém desetiletí několik, poslední realizací v případě zařízení pro seniory je Dům s pečovatelskou službou Na Ovčíně kolaudovaný před 21 lety. A že populace stárne a porodnost klesá je mimo veškerou pochybnost.
Stanislav Boloňský
