
Přišla informace, že klecanští zastupitelé schválili memorandum o společném postupu s Roztoky. To je dobrá zpráva a díky za ni. Přechod, cyklopřejezd, propojení obou břehů bez přívozu, časového omezení a nejistoty počasí. Skvělé.
Ale jakmile postavíte lávku, začnou po ní lidi chodit. A jezdit. A ptát se: kam dál? Což… samozřemě chceme, je to tak nějak účel celé té věci. Ale bylo by hloupé nedomyslet dopady.
Jak je navržený prostor kolem? Zatím je to na obou březích trochu divočina. Chybí zázemí pro pěší i cyklisty, parkování je divoké. Zvláště na druhé straně řeky panuje u části lidí vcelku racionální obava, že obyvatelé z vrchu Klecan budou sjíždět dolů auty a u lávky samovolně vznikne parkoviště. Na naší straně můžeme mít větší vítr z přívalu cyklistů z druhého břehu, hlavně o víkendech.
Co to znamená v praxi?
- Je na čase ptát se a vydefinovat, jaký má mít prostor u současného přívozu charakter a k čemu má sloužit.
- Měli bychom řešit, kudy lidi a kola povedeme na cestách, které na lávku navazují – a snažit se předcházet konfliktům pěších a cyklistů, co jen to půjde.
- Bude potřeba vymyslet, jak vyřešit prostor pro parkování kol, případně aut, zázemí a vůbec kulturu toho místa. Samozřejmě spolu s těmi, kdo budou místo využívat, i těmi, kdo je tvoří a pozemky vlastní. Většina pozemků okolo plánované lávky je totiž soukromá.
Situace z jiných obcí ukazují, že tenhle typ problému se nevyřeší sám, naopak je potřeba předvídat a plánovat dopředu. Lávka nevznikne přes noc. Právě proto je teď ideální chvíle zamyslet se i nad tím, co všechno s sebou přinese. A postarat se dopředu o to, aby to nebyla frustrace, ale co nejvíce radosti.
Zuzana Šrůmová
Roztoky sobě