Stanislav Boloňský 
Svatovojtěšská pouť v dubnu 1991: v první řadě zleva je Karel Schwarzenberg, dále Dagmar Burešová (zabalená v dece), Petr Pithart a manželka publicisty Pavla Tigrida Ivana Tigridová. Hned za ní stojí scénárista a poradce prezidenta Jiří Křižan. Vlevo od knížete ze Schwarzenbergu stojí i dvě nejmilejší duše roztocké farnosti Jana Marášková a Antonie Janečková. Foto: Petr Kříž
Dne 9. prosince jsme se v katedrále sv. Víta při pohřbu se státními poctami rozloučili s knížetem Karlem VII. ze Schwarzenbergu, vévodou krumlovským, který zemřel 11. listopadu v nedožitých 86 letech. Této významné osobnosti veřejného života věnovaly sdělovací prostředky značný prostor, takže zdánlivě není co dodat. Přesto doplním mozaiku vzpomínek ještě o jednu, která se týká přímo Roztok.
V dubnu 1991 se na Levém Hradci uskutečnila první obnovená svatovojtěšská pouť (pozn. 1). A nebyla to jen nějaká tuctová veselice. Nesla se ještě v euforii znovu nabyté svobody a za obrovské účasti veřejnosti a mnoha významných hostů.
Pochybuji, že Roztoky ještě někdy na nějaké akci zažijí takovou koncentraci nejvyšších představitelů státu. Stalo se tak zejména díky osobním kontaktům Vojtěcha Sedláčka a Ladislava Kantora na tehdejší politickou elitu.
Na závěr pouti přijel dokonce i prezident Václav Havel, který se původně pro nachlazení omluvil a pronesl velmi sugestivní projev. Kromě něj však přijela i řada dalších významných hostů v čele s předsedkyní České národní rady Dagmar Burešovou, předsedou české vlády Petrem Pithartem i kancléřem úřadu prezidenta Karlem Schwarzenbergem (a dalšími).
Poutní mše, kterou celebroval pražský biskup (a básník) Jan Lebeda narozený právě na svátek sv. Vojtěcha, se odehrávala pod širým nebem na louce před kostelem, kde byla opravdu hlava na hlavě. Počasí však nestálo za nic, bylo vpravdě aprílové. Krátké okamžiky, kdy se slunce prodralo skrz deštivá mračna, střídaly přeháňky, v jednom případě i sněhové.
Byla krutá zima, takže VIP hostům jsme museli nabídnout deky, aby neskončili se zápalem plic. Nevím, jak na ledovou pouť vzpomínali naši hosté, ale pro nás byla i přes „psí“ počasí opravdu mimořádně emotivním prožitkem. Je třeba poznamenat, že tak mizerná povětrnost se u příležitosti této pouti již nikdy neopakovala.
Svatovojtěšské poutě se od té doby konají každoročně, vždy kolem svátku sv. Vojtěcha, který připomíná jeho mučednickou smrt na březích Baltu v roce 997.
Pozn. 1 – Tradice svatovojtěšských poutí byla založena v létě roku 1947, kdy sem v rámci oslav 950. výročí světcovy smrti „připutovala“ lebka sv. Vojtěcha a poutní mši sv. celebroval pražský arcibiskup Josef Beran. Naopak poslední za minulého režimu se konala téměř v utajení a pod dohledem StB v únoru 1982, za účasti kardinála Františka Tomáška.
