Tomáš Novotný 
Předloni se do našeho města přestěhovali z nedalekého Suchdola moji mladí kamarádi, manželský pár s dvěma dětmi školou povinnými. Líbí se jim tu, přežívají současný tristní stav hromadné dopravy, těší se na novou fontánu, milují Levý Hradec a… jsou nadšeni z třídní, u které přistál jejich synek a která s třídou podnikala dva roky doslova výpravy za hranice všedních dní.
Nejvíc mne ale potěšilo téma, které je mi blízké celý život. Mladá rodina se raduje z pestrosti spolkového života u nás v obci. Jedenáctiletý syn se vrátil ze skautského tábora s očima navrch hlavy. Nadšený, se spoustou zážitků, se spacákem prosyceným tím správným táborovým odérem, uchvácen autoritou vedoucích, vedle kterých se autorita rodičovská poněkud ztrácí – píšu s jistou nadsázkou. Kyf, Kolouch, Ozzy, Cibule, Srnec, Zakíno, Google, Cibule, Fox, Pařič…
Skautské přezdívky doslova sypal a bylo těžko se honem zorientovat v tom, kdo je vedoucí, rádce, podrádce či kamarád z družiny Lišek. Nevím ani, zda píšu ty přezdívky přesně, ale to není podstatné. Důležité je to, že tu je spolek (jeden z mnoha), kde to děti hrozně baví, kam se těší a který je skvěle vybavuje pro život, doslova po všech stránkách.
Nemohu opomenout samosebou ani roztocké tomíky, mou mateřskou Asociaci TOM. Ti tábořili letos čtrnáct dní v Oparenském mlýně s Maruškou Hedlovou a její mladou instruktorskou partou. Přijeli domů taky spokojeni, i když jim počasí připravilo spíš mokré táboření.
Otec výše zmíněné rodiny byl několik let náčelníkem Ligy lesní moudrosti, woodcrafterů, unikátního českého spolku s více než stoletou tradicí. Neváhal ale svěřit svého potomka roztockým skautům – a nelituje ani na vteřinku.
Coby zástupce třetího spolku, již zmíněných tomíků, to tady v Odrazu rád píšu.
