Napiš dopis, daruješ naději!

V naší evropské civilizaci je osobní svoboda nejvyšším občanským právem a hodnotou. Bohužel ne všechny vládnoucí režimy světa to respektují, dokonce je smutnou skutečností, že jsou státní mocí trestáni lidé jen za odlišné názory nebo chování.

Proto jsme o třetí adventní neděli opět zasedli na roztocké faře a psali dopisy představitelům státní moci na podporu nespravedlivě stíhaných a vězněných. Každý rok pod vedením Madly Nikodýmové vybereme několik případů doporučených organizací Amnesty International a snažíme se alespoň malou kapkou naděje pomoci nešťastníkům, kteří se ocitli v soukolí státní a politické svévole.

Letos jsme napsali 50 dopisů, a to nejvíce do Běloruska (20), dále 10 do Egypta, 8 do Saudské Arábie, 7 do Vietnamu a 5 do Kanady. Výjimečným případem byla letos žádost o prominutí trestu pro kanadskou indiánskou aktivistku, která čeká ve vězení na soud za blokování výstavby plynovodu přes posvátné území indiánské rezervace.

Projekt velmi necitlivě odděluje část tohoto území a nerespektuje tradiční způsob života původních obyvatel Ameriky. Kanada obecně platí za jednu z nejdemokratičtějších zemí euroatlantského prostoru, ale jak se zdá, velký (fosilní) byznys někdy stojí nad ideály demokracie.

Také jsme to zažili

Nejvíce dopisů směřovalo do Běloruska, posledního autokratického režimu v Evropě (pokud nepočítáme euroasijské Rusko). Umělkyně Maryja K. aktivně podporovala v prezidentských volbách v roce 2020 S. Cichanovskou, která byla nakonec donucena k emigraci. To Maryja odmítla (demonstrativně roztrhala svůj pas) a postavila se do čela protestů proti diktátorskému režimu. Následně byla odsouzena na 11 let vězení za „extrémismus“.

Egypt je oblíbenou dovolenkovou destinací nejen Čechů, ale Evropanů obecně. Užívají si tam teplého moře a luxusu hotelových rezortů, ale co se děje v reálném životě místních obyvatel, nevnímají.

Je to chyba, protože v Egyptě není demokratický režim a lidská práva se tam „respektují“ jen na mezinárodních konferencích. Oqba H. byl bezdůvodně zatčen v roce 2019 na univerzitní koleji, pokud za důvod nepovažujeme to, že jeho bratr, který mezitím uprchl do ciziny, byl aktivista kritizující porušování lidských práv v Egyptě.

Sedmadvacetiletý student byl při výslechu podroben krutému mučení elektrickým proudem. Nicméně soud ho posléze shledal nevinným a nařídil jeho propuštění. Politická moc ovšem tento rozsudek soudu nerespektuje a nadále ho drží ve vězení.

Petrodolary nesmrdí?

Ještě horší situace než v Egyptě je v Saudské Arábii, kde lidská práva, zejména žen, jsou jen prázdnou frází. Je to mimochodem země s největším počtem vykonaných trestů smrti ročně. Je docela absurdní, že máme tuto naftovou monarchii považovat za našeho spojence.

Třicetiletá fitness instruktorka Manahel se nechala vyfotografovat ve sportovním, nikoliv tradičním oblečení a tuto fotografii zveřejnila na svých internetových stránkách. Byla obviněna z terorismu a odsouzena k 11 letům vězení. Kromě toho byla ve vězení tak surově zbita, že jí dozorci zlomili nohu.

Rájem demokracie není ani Vietnam, byť tuto zemi dnes vnímáme mnohem vlídněji. Mladý environmentální právník Dang, který se aktivně zasazuje proti brutálnímu znečišťování životního prostředí ve Vietnamu, byl křivě obviněn z majetkové trestné činnosti a odsouzen k 5 letům vězení.

To dobře známe i od nás z předlistopadové éry, kdy političtí oponenti byli formálně obviněni z vykonstruovaných hospodářských deliktů a za ty pak byli souzeni. Vietnam je na ekonomickém vzestupu, ale za cenu naprostého ignorování ekologického chování.

Dopisy jsme v (relativním) teple fary napsali, složili se na poštovné, a Mady je pak obětavě odnesla na poštu.

Vlastně jsme neudělali skoro nic, jen jsme se takto symbolicky připojili k maratonu celosvětového psaní dopisů. Jeho smysl je založen na předpokladu, že deset či sto žádostí o propuštění politického vězně neznamená pro cynického diktátora nic, když ale přivezou na jeho adresu nákladní auto dopisů, pak si někdy otráveně zívne a řekne: „Tak tu myš pusťte, ať mám od nich pokoj“.

Úspěšnost je údajně asi třicetiprocentní. V minulém roce byli takto propouštěni na svobodu vězni v USA a Myanmaru a tři ženy v Salvadoru, Jamajce a Íránu.

Važme si demokracie. Občas se chová divně (a ovšem my také) a jsou s ní starosti. Ale nic lepšího není k dispozici.