Zlata Dobošová při závěrečné retuši maleb v klenbě kostela sv. Klimenta (03/1997), foto: Stanislav Boloňský
Na konci ledna se dožila uprostřed pilné práce 80 let restaurátorka a zlatá duše našeho městečka, ak. mal. Zlata Dobošová.
Málokdy tak příznačně hovoří jméno za svého nositele. Neznám nikoho, kdo by Zlatu neměl rád, protože její široké srdce, otevřené všem, nikoho neumí zarmoutit.
Koncem osmdesátých let koupila na Levém Hradci zanedbaný vesnický domek, který postupně velmi zajímavě, a ovšem i racionálně, zrekonstruovala – tak, aby vyhovoval jak příjemnému bydlení, tak i jako dílenský prostor pro její práci.
Její dům se zahradou se posléze stal útočištěm všem příchozím – přátelům, ale i lidem složitějším, abstinujícím alkoholikům či poněkud sociálně zanedbaným romským chlapcům. Její otevřenost vůči všem, bez ohledu na jejich sociální status a trestní rejstřík, vzbuzovala občas obavy, ale její víra v dobro naštěstí vždy zvítězila.
Levý Hradec se jí stal svým způsobem i osudným tím, že se v letech 1992–1997 ujala těžkého úkolu zachránit gotické nástěnné malby v kostele sv. Klimenta. Nebyla to zprvu žádná jemná filigránská práce, ale velká dřina. Teprve po odstrojení mobiliáře se v celém rozsahu ukázalo kritické poškození maleb i špatný stavební stav jednotlivých klenebních polí.
Kostel dlouhodobě trpěl (a trpí) otřesy z nedalekého klecanského lomu, ale i těžkou prejzovou střešní krytinou, nepřiměřeně zatěžující klenbu, a také vzlínající zemní vlhkostí. Současná úroveň terénu je totiž o cca 1 metr výše než základy kostela.
V první fázi proto Zlata spíše suplovala práci zedníka a štukatéra, až později začala skutečně s restaurátorskými pracemi. Ty provedla velmi citlivě, nepodlehla současné módě přílišného vylepšování a dobarvování maleb do co největší čitelnosti. Působí proto svou jemností velmi autenticky a nutí diváka ke zvýšené pozornosti.
Při obnově celého presbytáře objevila v sedile také dosud zakrytou malbu sv. Vojtěcha (?), zřejmě upomínku na to, že zde byl v únoru roku 982 zvolen pražským (českým) biskupem.
Jakkoliv byl levohradecký úkol obrovský, nebyl to jediný její životní „opus magnum“. Tím byla i mnohaletá obnova fresek v barokním klenotu Moravy – v poutním kostele Panny Marie ve Křtinách, monumentální stavbě podle plánů Jana Blažeje Santiniho Aichela.
Milá Zlato, přejeme ti hlavně pevné zdraví a veselou mysl v dnešní složité době.
Stanislav Boloňský a přátelé