
Nikdo přesně neví, kolikátý ročník Pohádkového lesa právě proběhl. Začátky jsou v dávném socialismu – tahle milá akcička vzala počátek v sedmdesátých letech. Tuším, že tehdy byla motivována spartakiádou.
Pohádkové putování, které starší připraví pro prcky, mělo jednu jedinou pauzu – v roce největšího řádění covidu. Jinak jsou tomíci, členové Asociace TOM, mladí turisté, vždy včas na značkách a na konci května či počátkem června připravují pohádková zastavení ve stráni nad Maxmiliánkou, na palouku v roztockých lesích a hájích, u Únětického potoka. Bylo tomu tak i letos.
Jindra Pavlíčková, dobrá pořadatelská duše Pohádkového lesa, opravila draka, nakoupila dobrůtky na všech deset stanovišť, obstarala koláčky i dukáty pro malé pochodníky, obvolala desítky spolupracovníků. Pak předala taktovku své dceři Týně Zoufalé. Ta s pomocí tomíků, jejich maminek a tatínků, našeho pana starosty – vodníka, který letos u startu zastoupil svou ženu – a dalších pomocníků vyčarovala v Tichém údolí hezkou procházku pro bezmála tři stovky prcků a jejich rodičů.
Prozradím malou kuriozitku. Tříhlavý pohádkový drak vyplašil srnce. Ano, obluda magnetofonově zachrčela v okamžiku, kdy si ji přišla prohlédnout lesní zvěř, a srneček bázlivě uskočil do křoví.
Počasí měly větší děti na kontrolách i prckové, kteří putovali od šaška k princezně, jako vymalované.
Rádi děkujeme podporovatelům Pohádkového lesa, tedy městu Roztoky a firmě POHL.
A za rok zase na viděnou.