Stanislav Boloňský 
Jasně, že neporučíme, ale takto brutálně nám to příroda dávat na vědomí nemusela…
V minulém čísle jsem se svěřil se svou trochu pošetilou snahou ochránit kvetoucí meruňky před nočním mrazíkem. K mému překvapení byla ale má snaha korunována relativním úspěchem a v následujících dnech jsem se zálibou sledoval krásně se vyvíjející plůdky mladých meruněk, které slibovaly pěknou úrodu.
Bohužel se ukázalo, že má radost byla značně předčasná. Na konci dubna přišla vlna ostrých nočních mrazů, která spálila veškerou rašící vegetaci – jak užitkovou, tak do značné míry i okrasnou.
Když předpověď počasí signalizovala teplotní zvrat, leccos jsem v zahradě zabalil a přikryl foliemi, ale znovu nocovat v zahradě při ohýnku se mi už nějak nechtělo. Hrubě jsem to podcenil.
Když jsem v pondělí ráno 22. dubna přišel do zahrady, viděl jsem, že to bude malér. Rozsah katastrofy však byl zřejmý až po další mrazivé noci. Vinná réva úplně spálená, zčernalé plody meruněk, třešní, višní a dalších peckovin.
Nejhůře ze všeho pak dopadly ořešáky, u nichž je i otázkou, zda to „vydýchají“ stromy jako takové. Hodně byly postiženy v květu i jabloně a hrušně, ale snad nikoliv stoprocentně. Velká škoda je i na jahodách (byť byly přikryté fólií) a drobném ovoci. Pomrzly i růže, zcela „odešly“ vistárie a hortenzie, sežehlo to i takový nezmar jako „psí víno“ a dokonce nové výhonky zcela nezničitelného břečťanu.
Rozsah poškození vegetace je velmi široký a neobvyklý, osobně si na něco podobného v posledních padesáti letech opravdu nevzpomínám. Na straně druhé je třeba vzít v úvahu, že podobné výkyvy počasí trápily i naše předky.
Připomenu jen „zimu 20. století“ 1928/29, kdy byla v Čechách naměřena i historicky nejnižší teplota −42,2 °C. I v Roztokách dosahovaly únorové mrazy kolem –30 °C. Podobně jako letos mrzlo i v dubnu.
Tehdy byla postižena v sadech nejen násada ovoce, ale i vlastní stromy – vymrzly prakticky veškeré slavné roztocké třešně i další peckoviny, když kmeny nalité mízou mráz doslova roztrhal.
Fatálně byly postiženy i jádroviny. Kruté mrazy si vybraly svou daň nejen ve flóře, ale i ve fauně. Zmrzlo mnoho ptactva, polní zvěře, dokonce i ryb, neb potoky a rybníky často promrzly až na dno.
Takové katastrofy jsme byli letos naštěstí ušetřeni, ale třeba hrozbu půdního sucha nelze podceňovat – tak třeba jako v roce 1904, kdy se v některých oblastech Čech (včetně Roztok a Žalova) na polích neurodilo prakticky nic.
Tak příště snad něco veselejšího.
