Věřejnost 
Letos se konalo už třetí obnovené Žalovské posvícení. A jak trefně řekl při svém přivítání baráčníků pan Stanislav Boloňský, založili jsme tímto novou tradici. Aleluja!
A jak to všechno začalo?
Spolek Čarodějnic Roztok a Žalova pořádá již řadu let na jaře slet čarodějnic, což je akce hlavně pro děti, a tak mezi námi padla myšlenka, že bychom rádi uspořádali také něco pro dospělé a seniory. Věděli jsme, že mezi Žalovskými se ještě dodnes slaví posvícení, a tak byla volba jasná. Záměr jsme si odhlasovali na spolkové schůzi a abychom nevařili z vody, začala velká pátrací akce, jak to vlastně tenkrát bylo.
Oslovili jsme místní pamětníky, hledali jsme v archivech našeho zámečku, zajeli dokonce až do Dobřichovic do Státního okresního archivu a zjistili jsme, že posvícení u nás pořádal spolek žalovských baráčníků. To byl tedy objev! A my měli další indicii, jakým směrem naše pátrání vést.
Oslovili jsme tedy baráčnickou obec, setkali jsme se a skamarádili s baráčníky ze III. župy baráčnických obcí mistra Jana Husi na levém břehu Vltavy, kteří fungují dodnes a kam tenkrát Žalovští spadali. Baráčnici v roce 2021 přijali naše pozvání zúčastnit se prvního ročníku obnoveného žalovského posvícení a od té doby jezdí každý rok.
Pokaždé, když jdou s kapelou z točny autobusu, v krojích a s praporci, je to radostná podívaná. Jejich rychtář nám pak řekne nějaké střípky z historie a seznámí přítomné s posláním baráčníků.
Takže už víme, že baráčníci nebyli majitelé baráků, ale milovníci a udržovatelé tradic, kteří se scházeli v baráčku, což byl tehdejší název pro hospodu. Že „baráčnické právo“ není litera zákona, ale dřevěné žezlo, jehož poklepáním se zahajují a ukončují baráčnické schůze atd.
Objev kronik a halapartny
Ve vzduchu však stále visela otázka, jak to tenkrát všechno bylo? Kde tyto informace získat? Neexistovala nějaká kronika? A pak se stal zázrak – ozvala se nám paní Jiřinka Hendrychová z Úholiček, jejíž tatínek, pan Václav Pařízek ml., byl kdysi místorychtářem baráčníků v Žalově a její dědeček, Václav Pařízek st., byl kronikářem. Jiřinka u sebe celou tu dobu opatrovala baráčnickou kroniku z roku 1938, která nám přinesla všechny odpovědi na naše otázky.
Po jejím přečtení byla pak třešničkou na dortu informace, že zakladatelem baráčníků v Žalově byl soused Šádek a pantatínek Václav Laštovka, což byl pradědeček manžela naší předsedkyně spolku Petry Laštovkové.
Dodnes visí na stěně altánu u Laštovků diplom, kdy vlastenecké dobročinné sdružení obce baráčnické v Žalově jmenuje při I. jubilejním valném sezení po pěti letech trvání svého zakladatele pantatínka a souseda Václava Laštovku čestným členem, a to v rychtě na Levém Hradci.
A to už nám šel trošku mráz po zádech, jak se nám to pěkně pospojovalo a jak náš nápad „jenom“ znovuobnovit žalovské posvícení dostal najednou úplně jiný a hlubší rozměr.
Následovaly další objevy – kronika Žalova z roku 1915. (Obě kroniky, jak baráčnická, tak žalovská, jsou digitalizovány a najdete je na našem webu – www.carodejniceroztoky.cz) Tři žalovské baráčnické kroje, které nám na posvícení půjčuje paní Janička Linhartová a ve kterýc jsou oděna naše milá děvčátka u stánku „na zahřátí“.
Zde je také každoročně vystaven další objev, a to baráčnické právo, které nám zapůjčuje paní Gábina Mašková (roz. Kovaříková), jejíž dědeček Josef Kovařík byl také baráčnickým kronikářem. V minulém roce nám baráčníci ze Středokluk přivezli další poklad, a to naši žalovskou halapartnu z roku 1938, která u nich byla dlouhá léta v úschově.
Všechny tyto předměty nám připomínají, že to bylo skutečné. Že navazujeme na historii našich předků a jsme jejich pokračovateli. Snažíme se proto posvícení stále vylepšovat a rozvíjet, a hlavně zachovávat jeho dobový ráz.
Proč právě v říjnu?
A kdy se vlastně posvícení v Žalově slavilo a dodnes slaví? Posvícení se má dle tradic konat v den výročí posvěcení kostela. Přesné datum tohoto dne bohužel u kostela sv. Klimenta není známo. Starousedlíci slaví posvícení vždy okolo svátku sv. Havla, nejčastěji třetí neděli v říjnu. Tomuto posvícení se říká Havelské a pochází z nařízení císaře Františka Josefa z roku 1787, které sjednotilo oslavy všech posvícení právě na tento svátek.
Poslední posvícení se v Žalově konalo v roce 1954. Ale už tenkrát nemělo posvícení svoji tradiční podobu a muselo se konat jako „staročeská oslava stříbrné svatby“, kdy se stříbrně vdávala tetička Brzobohatých a ženil dráb a vzdělavatel soused Strnad. Nakonec se v kostelíku sv. Klimenta ve stejný den ženil i jejich syn.
Další posvícení i dožínky už byly nahrazeny divadelními představeními místního spolku a postupně vymizely.
Děkujeme všem, kteří se k nám přidali, ať už jako dobrovolníci, nebo jako návštěvníci, kteří nás podpoří milými slovy a užijí si s námi hezký den. I když letos to bylo s počasím opět docela napínavé. Na viděnou!
Spolek Čarodějnic Roztok a Žalova, z.s.
