Přepadení roztocké tvrze L. P. 1590

K historii naší obce patří i dramatické události, které stojí za to občas připomenout. Jednou z nich je i loupežné přepadení roztocké tvrze, lépe řečeno jejího bohatého vlastníka, v listopadu roku 1590.

Od roku 1565 byl majitelem Roztok (a přilehlých obcí) rytíř David Boryně ze Lhoty a na Míkovicích, který je od dědiců předchozího majitele odkoupil za 7 tisíc kop míšeňských: „tvrz Roztoky, dvůr poplužní, ves celou Roztoky a dvory kmecí s platem, lidmi osedlými i neosedlými k témuž gruntu náležejícími, sirotky, vdovami se všemi jejich spravedlnostmi, s dědinami, lukami, potoky, rybníčky, háji, kurami, vejci, robotami, vinicí, štěpnicí, s mlýnem a všechny cesty k témuž mlýnu příjezdící, s jezem celým od jednoho břehu k druhému, řekou Vltavou celou, od mezi kdež se dělí táž řeka s řekou malých Klecánek až do řeky nahoru, kdež dělí se s řekou sedleckou, se clem na téže řece roztocké, též s krčmou,… s dobytky, obilím, svršky, nábytky všelijakými,… a vesnice zápisné, totiž Hradec, Husinec, Řež a dvory kmecí s platy, s dědinami, lukami, háji, kurmi, vejci, s řekou Vltavou, s krčmou v Hradci, se vším příslušenstvím a plným panstvím“, jak uvádí August Sedláček.

Kromě toho ještě vlastnil a spravoval statek v Míkovicích, Lešanech, Minicích a Debrnu.  Hospodařil ovšem z počátku špatně, např. vinici nad Míkovicemi nechal beznadějně zpustnout, až byl za to pohnán královským prokurátorem k soudu.

Rytíř, který v tom uměl chodit…

Protože však byl zřejmě i značně vychytralý, deset let na to se stal hejtmanem Slánského kraje a značně zbohatl. Těžko říci, co bylo dříve, zda rytířovo zbohatnutí, nebo úřad hejtmana… Pro Roztoky ovšem nastalo šťastnější období, neb skončilo časté střídání majitelů, které neblaze působilo na ekonomickou stabilitu majetku.

K prosperitě jeho podnikání jistě přispělo i to, že založil pivovar s vlastní chmelnicí. Protože peníze dělají peníze, zisky z podnikání zhodnocoval půjčkami na vysoký úrok a posiloval tak i svůj společenský vliv coby věřitel řady vlivných osob tehdejší doby.

Začal také s přestavbou gotické tvrze na pohodlné rezidenční sídlo, když se sem z Míkovic trvale přestěhoval. Hlavní fáze renesanční přestavby však asi spadá až do období vlastnictví roztockého majetku jeho synem Václavem a posléze vnukem Davidem počátkem 17. století. Tehdy bylo přistavěno druhé patro (o padesát let později opět sneseno po zpustošení zámku invazními vojsky během třicetileté války) a vznikl arkádový ochoz situovaný do nádvoří, který je typický pro roztocký zámek i dnes.

Dvě původní věže nechal zbourat a místo nich umístil věžičku nad gotický arkýř kaple. Zámecké sály v prvním patře nechal vymalovat nástěnnými malbami a opatřil je dřevěnými malovanými stropy, z nichž jeden se částečně zachoval. Je na něm údajně též vyobrazen starý rytíř David Boryně, ale spíše jeho syn Václav – nebo prostě nějaký jiný bonviván.

Bezohledný lakomec má problém

David Boryně nebyl zrovna vlídný člověk, ba právě naopak. Zejména k čeládce se choval hrubě a poddaným bezohledně zvyšoval jejich robotní povinnosti.

Kromě toho byl vyhlášený lakomec, který téměř doslova seděl na svých zlaťácích, zatímco se zdráhal vyplácet čeledi sjednanou mzdu.

A zde je možné hledat jednu z příčin neblahého incidentu, k němuž došlo v listopadu roku 1590. Různé zdroje se úplně neshodují v jeho datování.

Zatímco Boryňův současník Mikuláš Dačický z Heslova uvádí, že k němu došlo po svátku sv. Martina (11. listopadu), jiní ho datují až na noc z 23. na 24. listopadu.

Obě verze mají svou logiku. Po svatém Martinu, kdy končil hospodářský, zemědělský rok, byla vyplácena námezdná čeleď – tzv. Martínkové, pověstní svým nevázaným chováním, což bývali většinou mladí, ještě neusazení muži, na zimu propuštění ze služby. Došlo-li při ročním vyúčtování k zadržení sjednané mzdy, lze zlobu postižených pochopit.

Na 23. listopadu zas připadá svátek sv. Klimenta, patrona levohradeckého kostela, což bývalo spojeno s poutní mší a veselicí. Vlastně do Vánoc poslední, protože následující neděle již byla první postní. V Roztokách tehdy ještě kostel nebyl, je proto možné, že jakási sláva spojená s konzumací, která mohla snížit obezřetnost čeládky, se konala i ve zdejší tvrzi. 

Spiklenci jdou větrnou nocí

Spiklenci, vedení Václavem Plundrou (sic!), ozbrojeným motykou (!), se sešli v Šáreckém údolí pod vrchem Babou, odkud se „větrnou nocí“ vydali podél Vltavy k Roztokám. Byli mezi nimi i Boryňovi ženci, s nimiž rytíř tvrdě nakládal a v Roztokách se přidali i někteří další jeho poddaní a čeleď. Údajně čítal houfec loupežníků na dvě stovky osob.

Padací most do tvrze byl sice vytažen, ale zřejmě díky dohodě s čeledí byli útočníci vpuštěni dovnitř. Kládou vyrazili dveře Boryňovy ložnice a, jak je zaznamenáno, „starého rytíře nenáležitě a nemilosrdně palicemi a jinými zbraněmi bili a prali, že on pro zachování hrdla svýho, hrozně okrvawený, o penězích jim pověděti musil“.

Bili ho tak strašně, až ho málem zabili. Došlo i ke střelbě a zranění několika dalších lidí, včetně syna Václava. Tvrz byla vypleněna, kořist čítala třicet, možná až padesát tisíc kop grošů. Kovanou truhlu s penězi prý odnášelo osm lidí!

Spravedlnost podle Vaška Plundry

Úspěšné vyloupení roztocké tvrze navnadilo některé účastníky natolik, že pokračovali v útocích na další menší sídla v okolí Prahy. Jeden z loupežníků byl ale chycen a na mučidlech vyzradil ostatní členy tlupy, včetně již zmíněného Plundry.

Ten byl v lednu roku 1591 dopaden v Kutné Hoře a posléze i se svými druhy v Praze odsouzen k trestu smrti provazem. Jeho jméno se stalo synonymem pro rabování a loupení. Větší část lupu se postupně podařilo dohledat, včetně tři sta kop grošů u kněze Šimáčka v Jinočanech, který byl jedním z vůdců bandy.

David Boryně zemřel nedlouho po incidentu v následujícím roce, zřejmě v důsledku zranění, které při přepadení utrpěl. Byl pohřben v kostele sv. Klimenta na Levém Hradci, kde dodnes můžeme obdivovat krásnou renesanční náhrobní desku s postavou rytíře v životní velikosti.

Po smrti starého rytíře Davida si majetek rozdělili jeho dva synové. Jan získal Míkovice a Václav Roztoky s přilehlými vesnicemi. Koncem 16. století však byl soudní cestou donucen za mrzkou cenu prodat Levý Hradec, Husinec a Řež svatojiřskému (ženskému) klášteru. Účty jeho otce zřejmě nebyly úplně transparentní…

Působení rodu Boryňů v Roztokách se pak uzavřelo za vnuka Davida, který se přidal na „nesprávnou stranu“ při stavovském povstání proti císaři. Část majetku mu byla zkonfiskována, zbytek byl nucen roku 1623 prodat místodržiteli Karlu I. z Lichtenštejna. Tento knížecí rod pak držel a spravoval Roztoky dalších 180 let. Ale to už je jiná historie.