Jaroslav Drda 
Letní měsíce bývají příležitostí k tomu, aby člověk vystoupil z kolotoče všedních dnů a starostí, aby si odpočinul, poznal nová místa, změnil aspoň na pár týdnů stereotypní prostředí. Řekl bych, že taková relaxace je čím dál tím víc nezbytná.
Nevím, jak to máte vy, ale já mám v poslední době pocit, že je život nějak hektičtější. Na člověka neustále útočí informace o neštěstích, válkách, terorismu, živelních katastrofách a zločinech. Až z toho máte pocit, že je to vlastně už normální a že nic jiného v podstatě neexistuje. A neustále jako bychom žili v očekávání další pohromy.
Mám takovou, podotýkám, že zcela nevědeckou, teorii. Její podstatou je hypotéza, že svým očekáváním si člověk ony události přitahuje. Zejména to pozoruji u negativisticky založených lidí. Když už dopředu předvídám, že něco špatně dopadne, nějakým neuchopitelným způsobem zvyšuju pravděpodobnost, že se tak opravdu stane. Když si dopředu vytváříte obavy, co všechno se může přihodit, nejspíš se to skutečně stane.
Chronickým stěžovatelům a nespokojencům tak osud důsledně dopřává další a další příležitosti k nespokojenosti a ke stížnostem.
Naopak pozitivně laděný člověk si vytváří příznivá očekávání, která se mu většinou vyplní. Pomáhá mu samozřejmě i to, že se dokáže povznést nad drobné nedostatky, které by pesimistu srazily na dno.
Ne, netvrdím, že pesimista nemůže být někdy mile překvapen nebo optimista zklamán. Jako ostatně téměř u všeho v životě nic není předem dáno. A opakuji, je to jenom hypotéza, není podložena žádným výzkumem ani statistikou.
Nicméně, na letošní prázdniny si chystám samá pozitivní očekávání. Bude hezké počasí, serpentina poběží jako na drátku, doma dokončíme rekonstrukci kuchyně a na chatě nebudou myši.
Po prázdninách se mě můžete zeptat, jak to dopadlo.
