Věřejnost 
Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy vystavuje po třiceti letech to nejzajímavější ze své rozsáhlé sbírky betlémů. O betlémech i samotné výstavě jsme si povídali s její autorkou PhDr. Ivanou Kubečkovou, která v muzeu působí jako kurátorka etnografických sbírek.
Jaká je historie betlémů? Kdy, kde a z jakého důvodu vznikly?
Betlémy ve smyslu prostorového vyjádření biblické scény narození Ježíše Krista vznikly koncem 15. století v Itálii. Nejprve se stavěly výhradně v kostelích, od 2. poloviny 16. století začaly pronikat do šlechtických kruhů, postupem času i do bohatých měšťanských vrstev. Inspirací pro jejich vznik bylo nepochybně vyjádření úcty a radosti z příchodu Spasitele, ostatně vlastní scéna narození a klanění se novému králi či vyobrazení Madony s Ježíškem patří k nejranějším motivům křesťanského umění.
Kdy se objevují první betlémy u nás a jaký byl jejich vývoj?
První betlém v Čechách byl pořízen řádem Tovaryšstva Ježíšova pro nově založenou kolej na Starém Městě pražském, kde byl vystaven roku 1562 v kostele sv. Klimenta v prostoru dnešního Klementina. Betlém se však nedochoval, takže ani nevíme, jak vlastně vypadal. Informace o jeho existenci pocházejí z archivních záznamů, konkrétně z deníků jezuitské koleje uložených ve fondech Strahovské knihovny. Díky působení řádu se betlémy začaly objevovat také v dalších městech, zvláště tam, kde byly zřízeny jezuitské koleje. K nejstarším dochovaným patří betlém v kostele sv. Víta v Kostelci nad Labem z roku 1670. Vývoj betlémů pochopitelně nebyl přímočarý, byl poplatný uměleckořemeslným tendencím té které doby, ale na sklonku 18. století postupně betlémy pronikaly do nižších společenských vrstev a začalo docházet k jejich zlidovění. Podstatnou měrou k tomu přispěly josefinské reformy regulující církevní život, mezi které patřil i zákaz stavět betlémy v kostelích.
České země se následně staly jednou z betlémářských velmocí, vznikala zde jednotlivá betlémářská střediska, která vykazovala charakteristické rysy. Mohla byste je čtenářům představit?
Nevím, jestli bych použila přímo výraz betlémářská velmoc, ale ano, rozvinulo se u nás poměrně široce tzv. lidové betlémářství, které zaznamenalo svůj vrchol na přelomu 19. a 20. století. Jeho produkce byla většinou vázána na určité lokality či regiony, ve kterých byly příhodné podmínky pro rozvoj podobných aktivit. V řadě takových míst se stalo zhotovování betlémových figurek či celých betlémů novým zdrojem obživy nebo alespoň přivýdělku pro část tamějšího obyvatelstva. Typickým příkladem mohou být města Králíky, Ústí nad Orlicí, Česká Třebová, Třebíč, Třešť či Příbram nebo prakticky všechny horské a podhorské pohraniční oblasti, kde všude vznikaly krásné betlémy určené pro venkovské a maloměstské odběratele. V případě vyřezávaných betlémů výroba mnohdy navazovala na již existující dřevovýrobu užitkového zboží a znalost práce se dřevem. Svou roli hrála také odbytiště, např. blízkost poutních míst s čilým návštěvnickým provozem, jakými byly třeba Svatá Hora u Příbrami nebo Hora Matky Boží u Králík.
Z jakého materiálu se betlémy nejčastěji vyráběly?
Nejčastějším materiálem bývalo dřevo, ze kterého se figurky ručně vyřezávaly a následně omalovávaly, sporadicky i soustruhovaly. Druhým nejrozšířenějším materiálem byl papír, na který se figurky buď malovaly ručně, nebo se na něj tiskly celé jesličkové archy. Další užívané materiály byly podmíněné dobou vzniku, v historicky vzdálenějších obdobích byl využíván vosk, cín či terakota, 20. století pak přichází s masami na bázi papíru či chleba, tragantem, prvními umělými hmotami, sklem či plasty v pravém slova smyslu.
Betlém není jen o náhodném seskupení osob a scén. Má svá pravidla a symboliku. Mohla byste nám alespoň některá z nich přiblížit?
Základním prvkem je svatá Rodina, tedy Josef s Marií a narozeným Ježíškem, kteří jsou obvykle umístění ve stylizovaném chlévě či jeskyni, nad nimi se zpravidla vznáší anděl, který drží v rukou pásku s nápisem Gloria in excelsis Deo, tedy se zvoláním Sláva na výsostech Bohu. Před betlémem se klaní či poklekají postavy, které přinášejí Ježíškovi nejvýznamnější dárky, tedy ty s biblickou symbolikou – pecen chleba či přeneseně vánočku jako eucharistický dar, podobně hrozen vína jako symbol Kristovy krve, rybu jako symbol Krista již z dob raného křesťanství, ovečku jako symbol beránka Božího…, prostě to nejsou samoúčelné figury nesoucí jakési produkty, a proto by měl být jejich význam při stavbě betlému zdůrazněn umístěním na předních místech. Rozložení ostatních postav, jež se užasle sbíhají ke svatému místu, není tak závazné. Ve větších betlémech nechybí skupina muzikantů, kteří vyhrávají na oslavu narození Spasitele, a samozřejmě pastýři s ovečkami na pastvě, kterým jiný anděl oznamuje radostnou novinu. To je schéma vánoční varianty betlému. Některé betlémy se v předvečer svátku Tří králů proměnily: anděla nad chlévem vystřídala kometa, odstranilo se zvěstování pastýřům a darovníci bezprostředně před chlévem, zato na scénu nastoupili Tři králové se svým doprovodem a s honosnými dary. V tom případě se jedná o variantu tříkrálovou. Mnohdy však k této proměně nedocházelo a v betlému se stavěly všechny figurky najednou, pouze v hierarchicky správném postavení.
Středočeské muzeum je poměrně známé svou sbírkou betlémů. Pravidelně je představujete veřejnosti na výstavách nebo je půjčujete jiným institucím. Mohla byste nám říct něco více o vaší sbírce?
V průběhu let se dařilo získávat do sbírky nové předměty, některé akvizice proběhly formou darů, jiné formou nákupů, záleží na finančních možnostech muzea, na schopnosti kurátora získávat granty na nákup sbírkových předmětů a v neposlední řadě na jeho aktivnímu přístupu k tvorbě sbírky. Předměty ze sbírky půjčujeme kolegům z jiných institucí pro jejich výstavní projekty. Sami jsme ve výstavním programu přistoupili k trochu jiné koncepci, a to představovat postupně různé regionální typy betlémů, což se pochopitelně neobešlo bez spolupráce se soukromými sběrateli a jinými muzei, ale průřez naší kolekcí betlémů byl představen naposledy před třiceti lety. V minulém roce získalo muzeum mimořádně rozsáhlou sbírku tištěných papírových betlémů, pravděpodobně největší svého druhu v ČR, kterou vytvořil sběratel a betlémář Ing. František Karas (1941–2020). V současné době probíhá postupné evidenční zpracování sbírky, která by měla být veřejnosti představena v roce 2025.
V listopadu jste otevřeli novou výstavu betlémů ze svých sbírek. Co jste pro návštěvníky přichystali, na co se můžou těšit? Připravujete i nějaký doprovodný program?
Jak již bylo řečeno, jedná se o průřez sbírkou, takže vystaveny jsou jak historické betlémy, tak i novodobé autorské práce. K historicky nejhodnotnějším exponátům patří betlém s figurkami ručně malovanými na lepence technikou vaječné a klihové tempery, který je svou šířkou 4 metry a počtem téměř 400 figurek také největším betlémem naší sbírky. Pochází z významné betlémářské oblasti, jakou bylo od poloviny 19. století Ústí nad Orlicí, jeho autorem je tamější nejvýznamnější malíř betlémů Jarolím Štantejský. Projekt představující naši sbírku byl rozdělen do dvou etap, z nichž v té první byl zpracován katalog sbírky, který byl vydán již v loňském roce formou obrazové publikace, výsledkem druhé etapy je současná výstava. Pro návštěvníky pořádáme o adventních nedělích a v samém závěru roku komentované prohlídky výstavy. Výstavu doprovází edukační program, během kterého si jak děti, tak i v betlémářství méně zběhlí dospělí budou moci cvičně sami sestavit betlém podle tradičních pravidel a postupů a dozvědět se k tomu informace o různých typech betlémů. Výstavu můžete navštívit až do 25. února 2024.
Dovolte mi závěrem popřát všem čtenářům klidný zbytek adventu, pěkné Vánoce a hezké zážitky při návštěvě výstavy!
Iva Vránková
