Stanislav Boloňský 
Nejoblíbenějším sportem v českých zemích se stal od dvacátých let 20. století fotbal. Už tehdy měl své hvězdy, idoly mnoha fanoušků všech věkových a sociálních vrstev. Tehdy také jako houby po dešti vznikaly fotbalové oddíly nejen ve velkých městech, ale i v malých obcích po celé republice, tedy i v Roztokách a v Žalově.
V Roztokách bylo fotbalové mužstvo založeno snad již v roce 1912 (jako Slavoj Roztoky), ale SK Roztoky má v rodném listě, stejně jako A.F.K. Žalov, rok 1926. Prvním krokem vždy bylo samozřejmě vybudování fotbalového hřiště – na pozemku, který bylo nutno, často na základě veřejné finanční sbírky odkoupit a svépomocí vybudovat. Nezřídka byla tato venkovská hřiště hrbolatá a ne vždy dokonale vodorovná, což vedlo k nestandardní výhodě, kdy jeden poločas hrálo jedno mužstvo s kopečka a druhé naopak.
Zpočátku nebylo ani samozřejmé, že šlo o travnatý terén, hrálo se i na škváře či na udusaném mlatu. Zachovala se o tom i zajímavá zpráva ze Žalova, z prvopočátků fotbalového klubu A.F.K. První hřiště vzniklo „Na Kocandě“, kde se říkalo Na kamení, což nepřímo dokládá kvalitu terénu.
Šlo zřejmě o louku, která nebyla dobrá k žádnému zemědělskému využití, a tedy byla relativně dostupná. Proto již dva roky na to si žalovští fotbalisté pronajali lepší louku proti tehdejší cihelně. Od poloviny 30. let pak A.F.K. hrál na novém hřišti za restaurací U Dědičů.
Prvním předsedou klubu byl zvolen respektovaný pan lékárník, žalovský kronikář a patriot PhMr. František Zimmer, trenérem se stal Karel Hůlka. Soutěžní zápasy, tehdy v nejnižší V. třídě, začali žalovští hrát od roku 1932. Největšího úspěchu pak dosáhli v roce 1974, kdy postoupili do I. A. třídy, kde se několik let udrželi. To roztocký SK Roztoky dobyl účast v prestižní I. A. třídě již v roce 1942 a válel celá čtyřicátá léta!
Zprvu fotbalová mužstva personálně čerpala jen z řad místních chasníků, až ve třicátých letech se začalo s talentovanými hráči i obchodovat. To se ale vesměs netýkalo mužstev menších obcí, které si byly schopny zaplatit nejvýše kvalitního trenéra.
S lavinovitým vznikem fotbalových oddílů se začala šířit i vzájemná rivalita po vzoru pražské Sparty, Slavie a Viktorky Žižkov, zejména sousedních obcí. K tomu logicky došlo i v našem městečku, kde se odehrávala ostrá derby mezi Roztokami, Žalovem a Libčicemi nad Vltavou.
V Roztokách měl fotbalový oddíl měl přeci jen lepší podmínky, vyplývající ze zázemí bohatšího městyse Roztoky, oproti malé zemědělsko-dělnické vsi Žalovu. Paradoxně působí zjištění, že v roztockém a žalovském mužstvu působili příbuzní jmenovci. Na soupiskách tak nacházíme jména náležejí do obou obcí.
To na vzájemné rivalitě, která se ovšem neomezovala jen na fotbal, nic neměnilo. Ta se navíc přiostřila po nuceném sjednocení obou obcí v roce 1960 a přežívala ještě do 90. let minulého století.
Na straně druhé, již měsíc po osvobození ČSR od nacistické okupace, 10. června 1945, sehrály SK Roztoky a AFK Žalov přátelský benefiční zápas, jehož výtěžek byl věnován na zhotovení pamětní desky žalovských občanů, kteří zahynuli během války – Jaroslava Mühlbergra (zahynul v koncentračním táboře), Josefa Pilaře (popraven za účast v domácím odboji) a Antonína Krásného (padl za květnového povstání).
Dnes už je nositelem fotbalové tradice v našem městě jen roztocký SK Roztoky.
