Kdo vede ZUŠ v Roztokách? Rozhovor s ředitelem MgA. Bohumírem Šléglem

12. prosince se v přeplněném multifunkčním sálu základní školy konal vánoční koncert žáků hudebního, tanečního a literárně-dramatického oddělení ZUŠ Roztoky. Při této příležitosti vám přináším rozhovor s jejím dlouholetým ředitelem, panem MgA. Bohumírem Šléglem.

„Celý život, i v rámci amatérismu, vyžaduji určitý stupeň profesionality, když už jsme ve škole a zabýváme se muzikou.“

Co pro Vás znamená umění?

Umění pro mě znamená hrozně moc, protože ho mám od první třídy, kdy jsem začal hrát na housle. V deseti letech jsem si zamiloval klarinet a na ten hraju už přes půl století. Dřív jsem si myslel, že umění je pro mě vším. Chtěl jsem hrát v orchestru a hrál jsem v něm. Měl jsem odpor k učitelské profesi a říkal si, že nikdy nemůžu učit. Postupem času a vlivem okolností ovšem člověk mění názor. Teď učitelskou profesi dělám a dělám ji rád – příští rok to bude 20 let.

Co jste dělal předtím, než jste se stal ředitelem roztocké ZUŠ?

Pět let jsem hrál v Komorní opeře Praha, kterou ovšem po revoluci zrušili. Začal jsem tak pracovat v hudebním vydavatelství Jiřího Zmožka Carmen, které kdysi trhalo rekordy v prodaných nosičích. Následně jsem s jedním distributorem vytvořil vlastní vydavatelství, kde jsme byli až do milénia. V průběhu doby se přestali tyto klasické nosiče prodávat a všechna malá vydavatelství zkrachovala. Přemýšlel jsem, co budu dělat, a protože byl v roce 2004 vypsán konkurz na místo ředitele v ZUŠ Roztoky, tak jsem se přihlásil a od té doby působím v Roztokách.

Jak se vám u nás řediteluje?

Velmi dobře. Za nejdůležitější považuji, že mi nikdo nehází klacky pod nohy. Za celou dobu, co jsem tady, vycházím dobře s městem a ono vychází dobře se mnou. Víme, co od sebe můžeme navzájem očekávat. Podle toho se také naše ZUŠ vyvíjí a má úroveň. Už 10 let zde máme 280 dětí, což svědčí o tom, že o nás mají rodiče a děti zájem.

Tento vývoj jsme zachytili tím, že jsme zpřístupnili půdu a působíme i v dalších prostorách. Samozřejmě si nemůžeme moc vyskakovat, ale za mě je to dostačující. I když nám přibylo hodně žáků a žákyň, tak je stále lepší si vybírat, než aby k nám nepřišel nikdo.

Jak je to s přijímacím řízením? Kolik dětí nepřijmete?

Rád bych zde uvedl, že nejsme zájmové sdružení, ale výběrová základní umělecká škola. Jsme dotováni státem a musíme dbát o to, abychom naplnili literu zákona. Máme drobný převis. Odhadem každý rok nepřijmeme cca 8 dětí, ale většinou jde o ty, které nemají hudební předpoklady. Dítě musí při přijímacím řízení prokázat hudební talent, hudební gramotnost a rytmus. Pokud se dítě s rodiči připraví nebo má dítě přirozený talent, tak to není nic složitého.

Nemáme zájem děti při přijímacích zkouškách stresovat. Na druhou stranu jsem ovšem zastáncem toho, aby bylo dítě zvyklé na určitý nápor, který je pozitivní. Aby bylo zvyklé na to, že v daném okamžiku musí něco udělat a nebylo ze všech stran oprašováno. Pro přijaté žáky a žákyně nastává pravidelná práce – každý den je potřeba cvičit alespoň 15 minut (u začínajících). Postupně se čas na domácí přípravu zvyšuje podle stupně vývoje, protože bez tréninku není mistr.

Jak je ZUŠ strukturována?

ZUŠka má tři stupně: první je zhruba do deváté třídy, druhý je do maturity a třetí stupeň je pro dospělé. Některé děti s odchodem ze školy končí a jiné pokračují ve druhém stupni. Ten by měl být ovšem jen pro ty, které jsou na velmi dobré úrovni. Máme zájem přijímat další nadané studenty, takže musí dojít k jisté obměně. Ve studiu pro dospělé jsou vyloženě už naše hvězdy, které toho umí hodně a jsou pro nás užiteční tím, že vystupují na koncertech pro veřejnost. Nejvíce uchazečů a uchazeček přijímáme do prvního stupně. Výjimkou pak je například elektrická kytara, do které je možné nastoupit od druhého stupně.

Jaký je váš pedagogický kolektiv? Kdo jsou vaši pedagogové a kolik jich je?

V současné době máme 22 pedagogů a pedagožek s rozdílnou velikostí pracovního úvazku. Náš pedagogický kolektiv prošel v posledních letech určitou obměnou. Starší kolegy a kolegyně nahradili mladí. Protože se pohybuji v profesionální hudební branži, podařilo se mi k nám přivést například lidi z České Filharmonie, Hudby Hradní stráže, Posádkové hudby nebo dokonce za Státní opery.

Současným příkladem je obor zpěvu, kdy naše letitá kolegyně Alena Pavlíková postupně předává své otěže kolegovi Dušanu Růžičkovi, který je operním pěvcem v Národním divadlem a v divadle F. X. Šaldy v Liberci. Všech svých kolegů a kolegyň, kteří hrají v orchestrech, si velmi cením. Spolupráce s nimi nebývá vždy snadná, protože jsou velmi profesně činní a nemají tolik času.

Člověk proto volí kompromis, kterého si ovšem cení i rodiče, kteří vědí, že mají za pedagoga/pedagožku kvalitního muzikanta/muzikantku. Tito muzikanti a muzikantky zde navíc být nemusí, protože jejich finanční ohodnocení není nikterak závratné. Všechny nás to ovšem baví a já jsem za náš kolektiv opravdu rád.

Co považujete za největší úspěch?

Úspěchy by se na první pohled daly měřit podle soutěží. Naši žáci a žákyně se několikrát umístili na předních příčkách, pravidelně postupujeme do krajských soutěží. Jsme ovšem malá rybka ve velkém rybníce. Velké ZUŠ mají širší podhoubí a z toho se vždy lépe vybírá. I z těchto důvodů nekladu na soutěže hlavní důraz a považuji je za prostředek, nikoli smysl našeho snažení.

Tím je, aby děti, které k nám chodí, byly duševně bohatší a také, aby se dokázaly prezentovat. Dovolte přirovnání: Dřív byly bryčky a koně, kteří měli klapky na očích, aby je nic nerušilo. Naše děti, které k nám dnes chodí, mají obzor mnohem širší. Díky tomu, že tančí, hrají na nástroj nebo v divadle, jsou políbené múzou a stávají se lepšími, hudebnějšími.

Umí se vyjadřovat a prezentovat svou práci, ať už na koncertech nebo tanečních a literárně-dramatických představeních. Vystoupit na prkna, která znamenají svět, není jen tak. Dítě, které vystupuje, má vždycky nervy. Překonat tohle napětí je ovšem výkon, který jim pomáhá i v dalším životě. Myslím, že tyto děti jsou pak příjemnější, otevřenější, vzdělanější, připravenější a vědí o světě více.

Co děláte za koncerty? Kde vás můžeme vidět?

V prosinci pravidelně můžete navštívit vánoční koncert, který je svým rozsahem čísel největší. Během roku pak máme několik veřejných koncertů. Z nich bych zdůraznil především festival Roztocký podzim. Na posledním 17. ročníku vystoupil sólo fagotista České Filharmonie Jaroslav Kubita, který je jedním z nejlepších fagotistů u nás. Zahrál sólovou skladbu a skladbu s klavírem. Posluchači a posluchačky si tak mohli poslechnout nástroj, který se v roztocké ZUŠ neučí.

Vedle toho děláme řadu třídních koncertů, které se dějí v sále STUŠka a na půdě školy (za komínem). Za zmínku stojí také představení literárně-dramatického oddělení v prosinci a tanečního oddělení v květnu. V neposlední řadě pořádáme výchovné koncerty pro místní mateřské školy. Zde mám nejradši, když se naopak prezentují ty nejmenší žáci a žákyně, aby byli věkově blízko svým posluchačům a posluchačkám z MŠ a motivovali je tak k hudbě. Uměleckou sezónu zakončujeme pravidelně zahradním koncertem na louce před městským úřadem.

Program a aktuality ZUŠ Roztoky můžete sledovat v kalendáriu města a na webových stránkách www.zusroztoky.cz.