Jaroslav Drda 
Minulý rok nekončil šťastně. Tragické události na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy řadu z nás zasáhly osobně. Pietní shromáždění na Levém Hradci, věnované památce obětí, bylo důstojným projevem občanské a sousedské sounáležitosti, kterou nezmenšilo ani drsné povětří s ledovým deštěm a rozmoklým sněhem.
Chtěl bych poděkovat těm občanům, kteří vyslyšeli naši prosbu a o silvestrovské noci omezili používání hlučné pyrotechniky aspoň v pozdní noční době.
Jsme na začátku nového roku. Je to čas bilancování toho, co se v minulém roce povedlo, i toho, čím se tak úplně chlubit nemůžeme. Ale zrovna tak je to čas vhodný k tomu hledět kupředu a kout plány na rok, který je před námi. Už jenom proto, abychom za rok mohli opět zhodnotit, co se podařilo a co naopak stojí za bačkoru.
Na začátku tohoto roku často slýcháme slovo „naděje“. Ta, jak je známo, umírá poslední. Já tedy za nás za všechny doufám, že ještě nemá na kahánku, protože ji opravdu potřebujeme.
Nemáme-li naději, schází nám i odhodlání překonávat těžkosti a překážky, hrozí nám beznaděj a rezignace.
Naděje nám dává sílu. Posiluje naši odolnost vůči nástrahám našich životů. Pomáhá nám překonat těžkosti, ztráty i smutek. Můžeme ji nalézt v sobě nebo ve vzájemné pomoci a lásce druhých lidí.
Nedojde však naplnění, pokud budeme sedět jako hromádka neštěstí a čekat, že za nás někdo všechno zařídí. Naději, podobně jako štěstí, je třeba jít naproti. Někdy je těžké zjistit, jak a kudy. Stojí to mnoho úsilí, ale bez toho to nejde.
Vážení spoluobčané, ať se vám vaše sny a naděje v roce 2024 splní. Ať jste zdraví a spokojení.
