Václav Dolejší 
Zeptali jsme se zástupců všech koaličních i opozičních subjektů v zastupitelstvu: Co říkáte záměru na stavbu lávky pro pěší a cyklisty přes Vltavu, která by propojila Roztoky a Klecany?
Eva Sodomová, Cesta pro město
My jsem jednoznačně pro realizaci stavby lávky přes Vltavu. Proč ano? Schází propojení mezi břehy. Most, který se plánuje již několik desítek let je stále v nedohlednu. Přívoz nestačí a má časová omezení. Lávka, která byla představena je originální i hezká, ale finančně bude velmi nákladná.
Nechce se nám věřit, že na ni seženeme finance. Cesta navrhuje využít historické nabídky, možná zaprášené studie, a to ukotvení lávky na pilířích jezu. Pokud je to proveditelné, bylo by to nejlevnější, nejsnazší a uchopitelné řešení.
Michal Hadraba, Sakura
Výstavbu lávky do Klecan podporuji. Protože ještě nějaký pátek potrvá než bude cyklostezka na naší straně Vltavy až do Prahy a do Libčic. Protože i potom bude cesta do oblasti Troji nebo Stromovky výhodnější po druhé straně. Protože lidé a obce se mají propojovat a ne rozdělovat. A protože bude třeba jednoduší si jít dát na druhý břeh – třeba i lepší – pivo.
Je samozřejmě smutné, že tím skončí oblíbený a legendární přívoz, nu, to je život, to je holt ta evoluce. Koňské povozy byly taky fajn a přesto je auta postupně vytlačila. A zase – není to jediný přívoz na Vltavě. Třeba v Úholičkách jistě přívoz zůstane.
Klecanští budou moci lávku využít pro cestu do Prahy naším vlakem. Zvýšený pohyb turistů a cyklistů, který myslím ale nebude nijak likvidační, třeba konečně „nakopne“ roztocké restaurace, jejichž nynější stav je dost tristní.
Určitě je třeba zjistit názor veřejnosti na veřejných projednáních v obou obcích a podle toho se zařídit. Samozřejmě to nelze prosazovat proti vůli občanů.
Marie Dvořáková, Společně PRO Roztoky a Žalov
Jako malá holka jsem měla tři přání. Lanovku do Kroupky, obnovit koupaliště v Tichém údolí a lávku do Klecan. Svůj volný čas jsem tehdy trávila na koni či se psem, často na loukách u řeky. Ráda jsem jezdila přívozem a vyrážela do klecanských lesů. S koněm to ale nešlo, na přívoz nás oba nevzali.
A lávka by ten náročný transport vyřešila. Dneska žiju snad víc v realitě. A přece se zdá, že i dětské sny by se mohly někdy plnit.
Za naše sdružení jsme jednoznačně pro propojení břehů lávkou. Vidíme v tom příležitost k lepší dopravní prostupnosti a ušetření si stresu, jestli stihneme poslední spoj přívozu anebo jestli vůbec pojede, když tomu počasí nepřeje. Roztočtí by měli příjemnější cestu do ZOO, Botanické zahrady i do Stromovky, obyvatelé pravého břehu zase na vlak.
Když jsme s kolegyněmi z našeho sdružení zjistily, že je autorem lávky architekt Petr Tej, který má za sebou již několik zrealizovaných dech beroucích lávek, přišlo nám to jako šance, která se neodmítá. Jím navržená lávka je nejen účelná, ale i architektonicky moc pěkná.
Zdeněk Richter, TOP 09
Lávku z Roztok do Klecánek jsem usilovně prosazoval už před lety jako určený zastupitel pro územní plánování při tvorbě nového územního plánu. Tak se stalo a lávka se dostala do územního plánu jako územní rezerva, a to jak na straně Roztok, tak i Klecan. Dnes mě trochu mrzí, že jedni od záměru odstupují, zatímco druzí si ho přivlastňují, jako kdyby to byl jejich nápad.
Rozumím tomu jako propojení dvou komunit, které spojuje řeka a přívoz dávno nestačí. K nám odsud jezdí zaměstnanci do několika firem, od nás na druhý břeh zase proudí hlavně turisté na slunečný břeh, kde je cyklostezka.
A v jaké fázi je dnes projekt? Město Klecany už objednalo studii a v současnosti řeší reakce občanů, kteří by byli umístěním lávky dotčeni. A já pevně věřím, že na straně Roztok – i přes aktuální a docela vzrušenou debatu – je maximální souhlas a vstřícnost, aby byla lávka skutečně vybudována.
Jinak se staneme skanzenem, kde fakt není možné nic nového postavit. Doufám, že nedopadneme jako v Praze, kde s odkazem na narušení krajinného rázu odpískali lanovku z Podbaby přes Vltavu do Bohnic.
Michael Hošek, Roztoky sobě
Debata o propojení břehů Vltavy mezi Klecany a Roztokami je stará bezmála sto let. Znovu se rozhořela díky studii od renomovaných architektů, kterou si objednaly Klecany.
Nejde o lávku a její technické řešení, ale především o to, co svou existencí vyvolá. Názory se různí. Studie sice vypadá jako hotový projekt k realizaci, ale je to jen podklad. Díky Klecanům však máme nad čím diskutovat, abychom zjistili, co sami chceme.
Netřeba zabřednout do bojů o detaily stavby. Důležitější je, že nám projekt nastavuje zrcadlo, které odráží naši dosavadní nečinnost.
Roztočtí oponenti lávky argumentují, že kvůli ní ztratíme „klid“ na našem břehu a vznikne nám tu něco jako lunapark. Přitom své roztocké peklo nekoordinovaného rozvoje si tam směle tvoříme i bez lávky už dnes. Nečekejme na ni, nezneužívejme ji jako protiargument.
Pojďme se spíše konečně domluvit, co sami na našem břehu chceme. Nepotřebujeme jednotlivé nápady (jako je třeba rozporuplná „marina“), ale participativní diskusi. To je práce pro město a jeho občany. Řeč bude i o lávce, nebude to však středobod debaty či umělý problém, ale možná varianta řešení.
Jaroslav Huk, ODS s podporou KDU-ČSL
Je to záměr hodný důkladnějšího prověření. Tím nemíním studii. Architekt nejsem a koncepce lávky, přes kterou může projet i záchranka, dává smysl.
Ale než se pustíme společně se „sousedy přes vodu“ do akce za odhadem 200 milionů korun, je třeba prověřit především možnosti financování stavby a z naší strany i rozsah vynucených investic. Tím míním revitalizaci našeho břehu Vltavy v okolí lávky, zajištění aspoň relativně bezpečného průjezdu pro cyklisty do Tichého údolí a k muzeu, vylepšení bezpečné cesty do horních Roztok Lukešákem apod.
A taky nějakým solidně provedeným průzkumem zjistit, co přemostění řeky bude znamenat, kolik z cyklistů a pěšáků, kteří nevyužívají přívoz a putují třeba dál až do Kralup, by zahnulo po lávce do Roztok, případně kolik dalších cyklistů by radši jelo po druhém břehu a přes lávku místo toho, aby vzali kolo do vlaku.
