V neděli 13. října se za krásného podzimního počasí uskutečnilo již v pořadí třetí žalovské posvícení. Bylo rozsahem zas o kus větší než předešlé, což platí i o návštěvnosti. Na Levý Hradec tento den proudily skutečně davy. Zdá se, že se po roztockém masopustu a slavnostech levého a pravého břehu rodí další tradiční akce našeho města.
Je třeba smeknout před týmem organizátorů v čele s „nejvyšší žalovskou čarodějnicí“ Petrou Laštovkovou. Celá akce je realizována jen na základě práce dobrovolníků a s nevelkou dotací.
Je i projevem hrdosti na svou obec, která sice dnes už formálně neexistuje, ale v myslích žalovských patriotů stále žije. Není za tím žádný „separatismus“, jehož jsme byli svědky počátkem 90. let, je to spíše úcta k tradici a odkazu předků, kteří zde také za hřbitovní zdí sdílí svůj věčný sen.
Za cenné považuji i to, že tato lidová veselice neignoruje své křesťanské souvislosti. Odehrává se na místě, kde, jak píše legendista, bylo počato křesťanství v Čechách – neboť právě zde byl postaven první křesťanský kostel na české půdě.
Posvícení nejsou bakchanálie
Posvícení nejsou nějaké divoké pohanské bakchanálie, jde o přesmyčku slova posvěcení, a to farního chrámu obce. Zatímco datum posvěcení roztockého kostela známe přesně (19. května 1867), v případě toho levohradeckého nic určitého nevíme, mimo jiné i proto, že je o deset staletí starší. Nevíme s jistotou, kdy byl kostel postaven, neboť nejstarší písemné prameny jsou v této věci poměrně lakonické, nebo si dokonce i protiřečí.
Stručně řečeno. Poté, co se první historicky doložený český kníže Bořivoj nechal se svou družinou na Velkomoravském dvoře knížete (krále) Svatopluka pokřtít (r. 882–84), snad biskupem Metodějem (úmrtí 6. 4. 885), po návratu na své sídelní hradiště (Levý) Hradec nedaleko Prahy, postavil kostel zasvěcený sv. Klimentovi, což byl světec, jehož kult přinesli na Moravu Konstantin (Cyril) a Metoděj. To byl také důležitý argument na podporu domněnky, že první levohradecký kostel pochází skutečně z konce 9. století.
Levohradecký objev století
Tato po staletí citovaná informace z latinských legend se však neopírala o faktický, hmotný doklad. Až při celkovém archeologickém průzkumu byly v roce 1939 pod podlahou dnešního kostela (s gotickým presbytářem a raně barokní lodí) objeveny základy nevelké románské jednoapsidové rotundy. Následujících několik desetiletí pak převažovala domněnka, že jde o autentické pozůstatky Bořivojovy rotundy. Dnes však mezi archeology převažuje názor, že první kostel byl spíše tzv. misijní, a tedy pravděpodobně dřevěný, z něhož se nic nedochovalo. Nalezenou rotundu datují až do 11. či 12. století, kdy nastala druhá vlna popularity sv. Klimenta v českých zemích. Ani toto časové zařazení ale není přijímáno jednoznačně.
V každém případě neznáme věrohodně datum postavení, natož vysvěcení levohradeckého kostela.
A to nejen toho prvního, ale i stávajícího kostela po gotické (2. pol. 14. stol.) či barokní (2. pol. 17. stol.) přestavbě. Jak tedy slavit žalovské/levohradecké posvícení – posvěcení?
Havelské posvícení aneb císařské hody
Problém za nás vyřešil osvícený a brutálně racionální císař Josef II., posedlý reformami všeho druhu, který „udělal pořádek“ ve slavení posvícení tím, že v monarchii stanovil jeho jednotné datum kolem svátku sv. Havla, který připadá na 16. října. Mělo to zcela pragmatické důvody. V polovině října již byla ukončena většina polních prací, a chasa tak mohla slavit bez rizika jejich zanedbání, když stereotyp zemědělského roku byl pro život našich předků naprosto určující.
V Čechách byl ovšem císařský patent z roku 1787 uplatňován nedůsledně (jako tradičně všechny zákony), takže v některých obcích slavili posvícení nadvakrát – v reálné datum posvěcení a pak ještě na svatého Havla. Odtržením od reálného data posvěcení kostela způsobily „císařské hody“ také to, že se původně církevní svátek změnil spíše v sekularizovanou lidovou veselici.
Nemá smysl kvůli tomu lidové posvícení odmítat. Naopak, je to jedna z příležitostí k posílení sousedských vztahů v obci a lokálního patriotismu.