Jaroslav Huk 
Foto: Stanislav Boloňský
Nestává se mi často, že na zasedání zastupitelstva chybím. Naposledy jsem nebyl snad u schvalování rozpočtu na rok 2022, protože jsem nechtěl být dealerem covidu (i když jsem na ten covid neměl papíry a skoro nic mi nebylo), a po třech letech teď v lednu.
Najednou, až cestou ze Slaného, se do mě dala zimnice, vyletěla horečka – a v takovém stavu bych na jednání moc užitečný nebyl. Tím spíš, že jsem tušil, že můj hlas by v nejdůležitějším bodě programu nic nerozhodl.
Už několik mailů, které jsem si vyměnil ve dnech před jednáním s několika kolegy, nasvědčovalo tomu, že diskuse k pokusu o koupi domu čp. 26 bude dlouhá a urputná. Příkop mezi zastánci a odpůrci usnesení, které navrhl kolega Boloňský (aby město do nabídky realitní kanceláře šlo a dům se snažilo odkoupit), byl hluboký jak vltavský kaňon pod Levým Hradcem, a kompromis se v tomhle případě hledá těžko.
Ze zápisu ze zasedání zastupitelstva vyplývá, že projednání bodu „Nabídka RK na prodej domu s pozemky v Nádražní ulici“ trvalo 2 hodiny, 35 minut a 54 vteřin (pravda, i se dvěma přestávkami, z nichž ta druhá před závěrečným hlasováním trvala půl hodiny) a do diskuse se přihlásilo 14 z 18 přítomných zastupitelů. Nevzpomínám si, kdy jsme takhle dlouho bojovali o jeden bod programu.
Možná před pár lety, kdy se zastupitelstvo muselo vypořádat s několika desítkami námitek a připomínek k návrhu nového územního plánu. Ale tady šlo o dvě jednoduchá na sebe navazující usnesení.
Jak jednání přesně vypadalo, to by měli popsat přímí účastníci. Znám jen výchozí názory obou stran. Stoupenci pokusu o koupi domu čp. 26, které jsem si označil jako Koalici 26, argumentovali tím, že dům není ve stavu k demolici (jak uváděla realitní kancelář), protože byl postaven z nezničitelného kamene a červených cihel, skutečně poctivých, ne jako ten šmejd, z něhož byly vybudovány schody v nešťastné Kostelní uličce, a že je to jediný takřka originální dům z konce 19. století, který se u nás ve starém centru města dochoval.
Odpůrci usnesení konstatovali, že těch minimálně 7,9 milionu korun (nabídková cena realitní kanceláře) město v rozpočtu nemá a totální rekonstrukce domu vyjde na dvojnásobek, že Koalice 26 nemá ani jasno, co s objektem dál, a také poukazovali na technické problémy se stavbou (doprava materiálu) i po dokončení (výjezd do serpentiny).
Koalice 26 měla přes dvě omluvené absence k prosazení návrhu dost sil, ale nebyla úplně jednotná, a deset hlasů nestačí. A můj hlas proti návrhu Standy Boloňského by opravdu nic neřešil.
Je třeba dodat, že diskuse to byla poněkud marná, protože uchazečů o koupi je víc a město na rozdíl od nich nemůže přihazovat a nabízet jako dobrý hospodář třeba dvojnásobek odhadní ceny, která je 6,5 milionu korun.
Jak to bude s domem čp. 26, kdo se stane majitelem a jak s domem naloží, to se dozvíme v příštích týdnech a měsících. A co s Koalicí 26? O tom si nedovolím ani spekulovat, protože všichni víme, ve kterém roce se konají příští komunální volby.
