Věřejnost 
Po delší informační odmlce, co se roztockého volejbalu týče, jsme vám v minulém Odrazu prezentovali úspěchy našich mužů a juniorek. V aktuálním čísle bychom vás rádi seznámili s tím, jak si v letošní sezóně vedla také ostatní roztocká družstva…
MINIVOLEJBAL (roč. 2013 a mladší)
Malé drahokamy a jejich brusiči
Volejbalová přípravka má za sebou poměrně úspěšný rok. Přestože nám v této kategorii nejde úplně o výsledky, ale spíš o radost z pohybu a seznámení se s krásnou hrou jménem volejbal, můžeme se pochlubit několika úspěchy.
Nejenže naši nejmenší volejbalisté přivezli ze svých turnajů pár cenných kovů, ale během roku udělali obrovský progres ve svých volejbalových dovednostech. Už nyní můžeme konstatovat, že na roztockých palubovkách (a přes léto na antuce) běhá několik malých drahokamů – velmi talentovaných dětí, které mají celkem slušně našlápnuto pokračovat ve šlépějích svých starších vzorů.
Velký kredit patří mladým trenérkám, jež „brousí“ své malé drahokamy do ještě blyštivější podoby. A to je náš další poklad – Pája Čížková, Naty Písařová, Áďa Sittová, Klárka Šaljič, Andy Šilhová nebo Natka Zemanová jsou stále aktivními hráčkami a ještě nedávno byly samy v kůži svých dnešních svěřenců.
Je radost sledovat práci těchto děvčat, které dokážou ve svém mládí nadchnout a motivovat své „ovečky“, pro které jsou nejen trenérkami, ale i kamarádkami. Chemie, jaká mezi nimi funguje, je neuvěřitelná. Pokud to holkám vydrží, pak nemáme o budoucnost roztockého volejbalu žádný strach.
Nemalý podíl na pokroku malých volejbalistů pak mají i jejich rodiče, kteří nám dělají velkou radost pozitivním přístupem a podporou svých ratolestí v jejich sportování, což nebývalo vždy pravidlem. Moc děkujeme.
U14 – mladší žákyně (roč. 2012 a mladší)
Málo hráček, ale s velkým srdcem
Kategorie mladších žákyň je vždycky velkou neznámou, jelikož nikdo netuší, jak se děvčata popasují s přechodem z minivolejbalu na ten „velký“ šestkový. Specifická je i tím, že v podstatě každý rok musí trenéři skládat dohromady úplně nový tým. Letošní sezóna se dle Klárky Šaljič a Ondry Zemana „nesla v duchu malého počtu hráček, zato s velkým srdcem“. Na turnajích hrála děvčata často bez možnosti vystřídat, nicméně o to více rostlo jejich odhodlání bojovat.
Díky chuti zlepšovat se a doslova „makat“ se Klárce s Ondrou, i za velké podpory skvělých rodičů, podařilo dosáhnout viditelného herního pokroku, za který jsou na holky právem hrdí. Znatelný posun byl znát i ve výsledcích. „Mlžky“ hrály se svými soupeřkami většinou vyrovnané zápasy, mnohokrát dokázaly i zdatnější protivnice silně potrápit a ke konci sezóny i některé porazit.
V konkurenci třiceti družstev budou hrát na posledním turnaji o konečné devatenácté místo, což je oproti loňsku výrazné zlepšení. Oba trenéři jsou i přes nemalou řádku komplikací s právě končící sezónou spokojeni a už se těší na tu následující, ve které přivítají zase další nové hráčky.
U16 – starší žákyně (roč. 2010 a mladší)
Velké talenty s nenaplněným potenciálem
Od starších žákyň jsme si letos slibovali návrat mezi krajskou „smetánku“. Vždyť svěřenkyně Evy Juranové a Dany Seidlové spolu hrají už třetím rokem. Najdeme mezi nimi několik talentovaných volejbalistek, které si v loňské sezóně zahrály i pár zápasů za stříbrné kadetky, dokonce i v kvalifikaci o II. Ligu – a vůbec zde nehrály druhé housle.
V létě pak některé absolvovaly i soustředění se svými staršími spoluhráčkami. Především tyto zkušenosti, nabyté ve vyšší kategorii, nás naplňovali optimismem, že by se Roztoky mohly vrátit na výsluní kategorie U16.
Pravda, trenérky ho úplně nesdílely, když poukazovaly zejména na výškový handicap našich děvčat oproti konkurenci. Přidáme-li k tomu ještě komplikace s docházkou (starší žákyně nehrály skoro na žádném turnaji ve stejné sestavě), pak bylo jasné, že sny o TOP TEN zůstanou nenaplněny.
Účast ve třetí výkonnostní skupině a třiadvacáté místo z devětatřiceti družstev tak zůstaly trochu za očekáváním. I když to holkám na hřišti ne vždycky úplně ladilo, tak se jejich volejbalové dovednosti díky Evě a Daně zase o něco posunuly. Nesporný talent, který v děvčatech třímá, však budou muset prokázat už o patro výše.
U18 – kadetky (roč. 2008 a mladší)
Letos bez soutěže
Kadetky letos soutěž nepřihlásily z kapacitních důvodů. Po loňském zisku stříbrné medaile v krajském přeboru a účasti v kvalifikaci o II. Ligu přestoupila většina úspěšného kádru do kategorie U20, a v kadetkách tak nebyl dostatečný počet hráček pro přihlášení do soutěže.
U20 – mladší juniorky (roč. 2006 a mladší)
Premiéra s bronzovou tečkou
Přestože se jednalo o první soutěžní sezónu v kategorii U20 a minimálně polovinu kádru tvořily mladší ročníky, stanovily si trenérky Šárka Čížková a Pája Šaljič ty nejvyšší cíle – zisk titulu krajského přeborníka a postup do II. ligy U20. Tento smělý plán se sice nenaplnil, nicméně zisk bronzových medailí a zejména výkony na finálovém turnaji opravňují naše děvčata k tomu, aby si splnila „sen“ v nadcházejícím ročníku.
Základní skupinou prošla děvčata celkem snadno, přesto na finále čtyř nejlepších družstev kraje odjížděla s dvoubodovým mankem na třetí místo. To bylo způsobeno mimo jiné i souběhem se zápasy kategorie U22, kdy přednost dostala prvoligová soutěž, a mladší juniorky se tak v důležitých zápasech musely obejít bez několika svých opor.
Na finálovém turnaji se však holky ukázaly v plné síle a po prvních dvou duelech s nejlepšími dvěma celky kraje (Hořovice a Mělník) bylo celkem jasné, že bronz poputuje do Roztok. Vrcholem finále pak byl souboj našich děvčat s domácím Mělníkem, kdy se přítomní diváci shodli, že utkání vysoce převyšovalo úroveň krajské soutěže. A to byla pro Šárku s Pájou možná větší odměna než bronzové medaile na krku.
U22 – starší juniorky (roč. 2004 a mladší)
Snová sezóna
Výkladní skříní roztockého mládežnického volejbalu jsou aktuálně „starší“ juniorky hrající již třetím rokem I. ligu kategorie U22. V první seznamovací sezóně se děvčata zachraňovala až v baráži. Před tou druhou se většina rozhodla nepokračovat, a tak musely Šárka s Pájou složit nový tým, v němž již převažovala toho času ještě děvčata z kategorie U18. Přesto si juniorky celkem bez problému uhrály pozici zajišťující prvoligovou účast také v dalším ročníku – ten se jim vydařil přímo „snově“.
V základní skupině holky nestačily pouze na českobudějovickou Madetu. O tom, že do skupiny o 1.–6. místo šly „až“ ze třetí příčky, rozhodlo to, že jejich kladenské soupeřky dokázaly Madetu porazit a s ostatními družstvy (Plzeň, Kometa Praha a Vejprnice) poztrácely o pár bodů méně než naše hráčky.
Do finálové skupiny tak vstupovala roztocká U22 ze šesté pozice a s bodovým handicapem na volejbalistky z Turnova, Jičína a Ústí nad Labem. Díky pozitivní bilanci ze vzájemných zápasů je však všechny přeskočila a posunula se na bronzovou příčku.
Výsledku našich děvčat dodává lesk ještě skutečnost, že České Budějovice i Kladno postoupily do finále kvalifikace o postup do extraligy, kam postoupí dvě družstva ze tří. Prostě super výsledek, ale ještě větší radost dělaly trenérkám a fanouškům výkony našich juniorek.
Předváděná hra byla mnohdy balzámem na duši, a když se zrovna nedařilo, urvaly to holky bojovností a srdcem. Letos se Šárce s Pájou podařilo sestavit tým, který si rozuměl nejen na hřišti, ale i mimo něj, což se na palubovce v důležitých momentech vždycky projevilo. Jen škoda, že se o tyto výjimečné chvíle ochuzuje roztocká sportovní veřejnost, protože v kolektivních sportech naše město asi víc nabídnout nemůže.
ŽENY
Na dobré cestě…
Roztocké ženy v právě skončené sezóně prošly generační proměnou, kdy se do kádru postupně zapracovávala děvčata, která by věkově ještě mohla hrát za juniorky, nicméně ze studijních či jiných důvodů neměla prostor trénovat vícekrát týdně. Na začátku soutěže souhra se zkušenějšími spoluhráčkami trochu pokulhávala, což se spolu s několika dlouhodobými zraněními negativně projevilo ve výsledcích.
V průběhu sezóny se však trenérovi Petru Šturmovi přeci jen podařilo svůj „orchestr“ vyladit, takže v závěru soutěže už hrály holky pohledný volejbal, který se pozitivně projevil i na skóre jednotlivých utkání. V konečném důsledku to sice nestačilo na lepší než dvanácté místo, ale pokud roztocké volejbalistky udrží nastavený trend, jsou na dobré cestě k lepším zítřkům.
MUŽI
2. liga – ANO, nebo NE?
O spanilé jízdě našich jediných zástupců mužského pokolení pod vysokou sítí jste si mohli přečíst v dubnovém čísle. Roztočtí volejbalisté si podmanili krajský přebor a odměnou jim byl výlet do Sokolova, kde se o posledním dubnovém víkendu konala kvalifikace o II. ligu. A výlet to byl povedený – po třech vcelku dominantních výhrách (Sokolov, Chabařovice, ČVUT Praha) si po dvou letech opět vybojovali právo účasti ve třetí nejvyšší republikové soutěži.
Jestli to dopadne jako minule a kluci se ligy vzdají, nebo zda tentokrát přijmou druholigovou výzvu, aktuálně ještě nevíme. Ale chce se nám věřit, že svěřenci kouče Karla Váni se rozhodnou ku prospěchu svého volejbalové růstu a přinesou do Roztok další ligovou soutěž. Určitě by si to za své výkony zasloužili.
Roztocký volejbal má za sebou velmi povedenou sezónu a slovy jedné z hlavních strůjkyň: „Byla to jedna velká volejbalová jízda!“ Věhlasu roztocké volejbalové školy si všimli nejen naši soupeři, ale také svazoví funkcionáři, kteří ocenili Roztoky jako jedno z deseti nejlepších volejbalových měst Středočeského kraje. Prostě to asi neděláme úplně špatně.
Za těmito úspěchy však stojí pěkná řádka lidí, kterým bychom alespoň takto symbolicky rádi poděkovali. Ať už všem hráčům a hráčkám, kteří reprezentují naše město skvělými výkony a hlavně fair play hrou, trenérům a trenérkám za jejich trpělivost a obrovský přínos svým „ovečkám“, které napříč kategoriemi každoročně posouvají v jejich volejbalových dovednostech, nebo všem „neviditelným“, kteří přispívají svým dílem i mimo hřiště. A v neposlední řadě i vám, rodičům a fanouškům, za úžasnou podporu, kterou nám po celou sezónu vyjadřujete. Moc děkujeme!
Za volejbalový oddíl
Martin Rambousek
