Transport smrti v Roztokách

V druhé polovině dubna 1945 byl z pobočky bavorského koncentračního tábora Flossenbürg v severočeských Litoměřicích vypraven vlak s vězni s cílem přemístit je před příchodem Rudé armády nejspíš do koncentračního tábora Mauthausen. Vlak o více než 70 vagonech, v nichž se tísnilo kolem 4 000 mužů a žen, zamířil na konci dubna z Lovosic do Prahy.

Přestože dopravní situace na železnici byla značně nepřehledná, dokázali si železničáři předat informaci o průjezdu mimořádného transportu s vězni a informovali o tom předem i zaměstnance stanic v místech, kudy měl vlak projet.

Kolem osmé hodiny ráno 29. dubna 1945 vlak s vězni zastavil v Kralupech nad Vltavou. Na rozbombardovaném nádraží na něj čekala asi stovka místních obyvatel, kteří přinášeli vězňům jídlo a pití. Železničáři vyjednali s velitelem transportu, aby z každého vagonu mohl vystoupit jeden vězeň a donesl ostatním jídlo a pití. Na vězně, kteří se pokusili o útěk, střílela stráž a minimálně třináct jich zavraždila.

Po kratších zastávkách na nádraží a u šroubárny v Libčicích, kde kolemjdoucí vězňům též dávali potraviny, dojel vlak 29. dubna 1945 v půl deváté večer na nádraží v Roztokách u Prahy. Když zastavil, začali někteří vězni vylézat z vagónů, ale stráž zahájila střelbu, jíž padl za oběť jeden vězeň.

Přednosta stanice Jan Najdr měl zpočátku jako jediný dovolen přístup k vlaku a mohl tak nahlédnou do vagonů. Když spatřil vězně ve velmi zuboženém stavu, nechal poslat pro železničního lékaře Ladislava Tichého (bydlel nedaleko nádraží v Rýznerově ulici, pozn. red).

S velitelem transportu vyjednal, že mrví a nemocní budou vyneseni z vlaku a v nádražní budově pro ně vyčlenil prostory. Prostřednictvím členů ilegálního Revolučního národního výboru se začala rychle šířit zpráva o příjezdu transportu mezi obyvateli Roztok a okolních obcí s výzvou, aby k nádraží přinášeli jídlo a pomáhali organizovat pomocnou akci.

Od rána 30. dubna přibývalo dobrovolníků a přidávali se další lékaři a ošetřovatelky i (čeští) mladíci nasazení v Roztokách na práci pro polovojenskou organizaci Technische Nothilfe.

Asi 80 těžce nemocných vězňů bylo převezeno do narychlo zřízeného lazaretu v bývalém městském chudobinci, kde byl za války sklad civilní obrany (dnes budova základní umělecké školy).  Obyvatelé Roztok, Žalova, Únětic, Statenic, Horoměřic, Suchdola, Sedlce, Velkých Přílep, Turska i obcí na druhém břehu Vltavy přiváželi na nádraží potraviny a šatstvo.

V nádražní budově vznikla provizorní kuchyně, kde se vařila polévka. Vězni mohli postupně vystoupit z vagonů a situace se pro stráž stávala stále méně přehlednou. Více než tři stovky vězňů z vlaku uprchly, často za pomoci civilistů. Mnozí nalezli útočiště v domácnostech místních obyvatel. Vlak setrval v Roztokách do odpoledne a poté pokračoval směrem na Prahu.

Události v Roztokách nezůstaly stranou pozornosti gestapa, které přijelo krátce po odjezdu vlaku věc vyšetřit. Vzhledem k rychlému vývoji válečných událostí již toto vyšetřování nemělo na roztocké obyvatele žádný dopad. Třetí den po odjezdu vlaku se na hřbitově na Levém Hradci konal slavnostní pohřeb jedenácti mrtvých vězňů, jehož se zúčastnilo mnoho obyvatel Roztok, Žalova i někteří osvobození vězni.

Během setrvání vlaku v Roztokách zhotovili jedinečnou fotografickou dokumentaci zejména František a Vladimír Fymanovi a filmový záznam (8mm kamerou) pořídil Jaroslav Krejčí.

Další zastávkou transportu smrti byly Holešovice-Bubny, kam vlak dojel 30. dubna 1945 kolem 16. hodiny.

Železničáři zde poškozením brzdy záměrně oddalovali jeho odjezd a stráž postupně ztrácela nad transportem kontrolu.

Na nádraží přijela sanitní pohotovost a společně se sestrami z Charity ošetřovala ve staniční budově nemocné a organizovala jejich rozvoz do nemocnic. Civilisté přinášeli vězňům potraviny a pomáhali jim k útěku. Z transportu se v Holešovicích-Bubnech dostala minimálně tisícovka vězňů.

Kolem 19. hodiny přijeli na nádraží příslušníci Sicherheitsdienstu, aby sjednali pořádek, a asi za hodinu vlak pokračoval v jízdě. Na nádraží Praha-Vršovice k němu byly připojeny další vagóny s vězni z evakuovaných poboček koncentračních táborů na Benešovsku.

Nad ránem 1. května vlak zastavil na nádraží v Olbramovicích, které se nacházely na hranici s výcvikovým prostorem SS. Vojáci SS, vykonávající v té době službu na nádraží, zastřeli tři vězně, kteří vyskočili z vlaku. Kvůli poškození trati byl transport poté dočasně odsunut na vedlejší trať k obci Křešice.

Když si vězni se souhlasem dozorců sháněli v Křešicích něco k snědku, přijela do vsi skupina esesáků ze cvičiště, kteří začali střílet do volně se pohybujících vězňů a 27 jich zavraždili.

Okresní lékař z nedalekých Votic zařídil, aby civilisté mohli zásobovat transport potravinami a šatstvem, pomoc ale byla z rozkazu SS po třech dnech zastavena a byl nařízen odjezd vlaku dál na České Budějovice. Ještě předtím příslušníci SS postříleli v Olbramovicích další desítky vězňů.

Transport byl osvobozen až 8. května 1945 nedaleko stanice Velešín v jižních Čechách spojenými silami železničářů a příslušníků ROA, tzv. vlasovců, jejichž jednotky se nacházely nedaleko.

Pavla Plachá
Ústav pro studium totalitních režimů
Redakčně zkráceno