Slovo starosty: Nesmrtelná teta je tu

Jeden z mých nejpříjemnějších životních zážitků se datuje do roku 1989. Kupodivu to ale není vzpomínka na tehdejší hektické převratné události. Je to vzpomínka na změnu v chování lidí.

Předtím lidé chodili po ulicích věčně zamračení, s hlavou sklopenou, vyhýbali se kontaktu s jinými, každý pohroužený do sebe, jako by se všichni báli promluvit.

Když pak nastala naděje na změnu režimu, lidé pookřáli, začali se na sebe usmívat, byli ochotni si pomáhat, v každé tramvaji najednou byla vlídná atmosféra a i nějaké to šlápnutí na nohu v tlačenici, které by dříve vyvolalo konflikt, se najednou přecházelo s nadhledem a přijatou omluvou.

Samozřejmě už tenkrát se objevily snahy lidi rozeštvat. V té době byli obzvlášť populární herci, kteří se postavili na stranu změn. A hned se objevily informace, kolik který z nich bere. Jeden komik – nebudu ho radši jmenovat – řekl: Ano, ty částky jsou pravdivé. Nám jde o to, abychom všichni vydělávali tolik, abychom si nemuseli závidět.

Bláhová slova. Aby všichni měli dost („každému podle jeho potřeb“), to už tady bylo, a jak to dopadlo. Vždycky bude někdo mít víc a někdo míň. A kde je mezi lidmi rozdíl, vzniká závist a nepřejícnost. Tak už to v lidech je. Jak to, že já mám míň? Já chci víc! Já potřebuju víc! Zařiďte to!

Mnozí lidé podlehli pocitu, že jaksi mají nárok na to, aby se měli dobře, a to nikoli svým přičiněním a svou prací, ale zásahem shora. A pak jim stačí ukázat někoho, kdo se má líp – pochopitelně na jeho úkor. A závist je na světě. A přechází v nesnášenlivost, v nenávist a v agresivitu.

Výsledek? Rozhádaný národ, sousedé a bohužel i rodiny.

V pohádkách bývá mnoho moudrého. Ukazují, že na světě jsou i špatní lidé a špatné vlastnosti. Dobro by totiž nemohlo bez zla existovat. Akorát že v pohádkách obvykle dobro vítězí nad zlem, aby byl naplněn výchovný účel. To jenom u Andersena a u Cimrmana jsou i temné konce (Kašpárkův hrobeček).

Ve filmové pohádce Nesmrtelná teta křičí Závist: Mě se nikdy nezbavíte! Já jsem nesmrtelná!

Je to tak. Závist nelze vymýtit. Ale nesmíme jí podlehnout.