Věřejnost 
V našem vzdělávacím centru i v poradně vidíme, jak velký rozdíl udělá jednoduchá změna volby slov a přístupu, a to doma i ve škole.
Na kurzech, individuálních lekcích a při poradenské práci se snažíme rodičům, dětem a mladistvým ukazovat, jak komunikovat, aby se vzájemně podporovali a budovali důvěru. O síle slova jsem si povídala s odbornicí na řeč, komunikaci a logopedii, speciální pedagožkou Evou Hrazděrovou.
Někdy stačí málo
Jen pár slov, která místo zdůraznění chyby ukazují, jak chybu vyřešit. Řada z nás si často nejspíš ani neuvědomí, jakou moc naše slova mají. Každý den s dětmi mluvíme, něco po nich chceme, něco jim vysvětlujeme, někdy se je snažíme povzbudit, jindy zase třeba uklidnit. Zdá se nám to samozřejmé, ale právě slova, která říkáme mezi dveřmi nebo v autě cestou do školy, mají často větší váhu, než si uvědomujeme. Děti si z nich pomalu skládají svůj obrázek. Učí se, jestli jsou „ti, co to zvládnou“, nebo „ti, co to nikdy neudělají dobře“.
Když se snažíme pomoci, ale efekt je opačný
Někdy jsme unavení nebo ve stresu a z úst nám vyletí něco, co jsme úplně nechtěli. „To je hrozné písmo!“ nebo „Zase jsi to pokazil!“ Slova, která vykřikneme v afektu, můžou v dítěti či mladistvém zůstat dlouho. I když se pak omluvíme, stejně si je zapamatuje. „Vypadá to, že se ti dneska nedaří. Pojď si na chvilku odpočinout a zkusíme to pak znova.“ Tím dáme dítěti pocit, že i když se něco nepovede, není konec světa a dá se s tím něco dělat.
„Síla slova bývá někdy značná. Věta vyslovená uvážlivě, v pravou chvíli a na správném místě může přinést neočekávaně příznivý efekt. Jindy může, a to i nechtěně, ublížit, zkomplikovat problém na dlouhou dobu. Prostá omluva často nestačí k navázání normálních vztahů. Opětovné získání dobrého vztahu není jednoduchou záležitostí. Příkrá kritika, neúměrný trest stejně jako nadměrná chvála nejsou na místě. Na prvém místě je však přesvědčit druhou stranu o našem skutečném a nefalšovaném zájmu,“ říká odbornice Eva Hrazděrová.
Když chválíme, mysleme na to, co vlastně říkáme
Každý rodič chce své dítě pochválit. Jenže někdy to děláme tak, že to moc nepomůže. „Ty jsi šikovný!“ zní sice jako pochvala, ale dítě si z toho nic moc konkrétního nevezme. Více pomůže trochu vysvětlit, co máme zrovna na mysli: „Líbí se mi, že jsi to nevzdal, i když to bylo těžké“ nebo „Podívej, jak ses od minule zlepšil!“ Takové věty dávají dětem informaci o tom, co udělaly dobře. Učí je vnímat vlastní snahu, a ne pouze výsledek. A to je nesmírně důležité.
I rodiče se učí
Rodičovství není snadná disciplína. Každý někdy řekne něco, co ho později mrzí. Není to selhání, berme to jako příležitost, jak dítěti ukázat, že i dospělí se omlouvají a že vztahy se dají napravit. Děti nepotřebují rodiče, kteří nikdy neudělají chybu, ale rodiče, kteří umí chybu přiznat.
„Verbální komunikace se neodvratně scvrkává. V rodinném kruhu obvykle každý člen vlastní minimálně jeden mobil, který ‚umí všechno‘. Proč si teda sedat po večeři kolem stolu? Vydávat příkazy, zákazy, prosby, dostávat informace z domova i ze světa můžeme v posteli stejně jako na ulici, v tramvaji, v čekárně u doktora. V obchodním domě si vyberete zboží, ale často musíte zaplatit v samoobslužné pokladně. Dozvědět se o osobních problémech a starostech těch druhých vám umožní nejrůznější sociální sítě. Nejen jakékoliv informace, ale i dezinformace, nepravdy až drby vám poskytne internet. Ale vzpomeňte si, kdy jste s někým vedli delší rozhovor,“ říká Hrazděrová.
Zkusme to obráceně
Velkou moc mají i obyčejné otázky. Namísto „Proč jsi to zase zapomněl?“ lépe zafunguje „Co by ti pomohlo si to příště zapamatovat?“ Místo rad, které zní jako příkazy, můžeme nabídnout rozhovor. Dítě tak necítí tlak, ale zájem. A zároveň se učí přemýšlet nad věcmi samo.
„Naše zkušenosti ukazují, že nejvíce znamená úplně obyčejný zájem. Sednout si vedle dítěte, zeptat se, jak mu je, a opravdu mu naslouchat. Někdy se zdá, že slova jsou jen drobnost, ale právě z nich vzniká důvěra a sebedůvěra. A když má dítě pocit, že mu doma rozumějí, mají pro něj pochopení, zvládne toho ve škole i v životě mnohem víc,“ končí odbornice.
Více na www.lexik.cz, www.insignis.cz i na Facebooku a Instagramu. V případě jakýchkoli dotazů pište na poradna@lexik.cz, info@lexik.cz, volejte na 739 034 000 (poradna), 733 643 642 (koordinátorka vzdělávání), 739 035 000 (recepce).
Bc. Jana Janoušková, koordinátorka
