Václav Dolejší 
Při procházkách po našem městě si nelze nevšimnout postupné proměny některých zahrad. Takové jaro roztockého zahradníka a zahradnice přitom ještě před pár lety vypadalo následovně.
Vše startovalo samozřejmě péčí o dokonalý trávník, jemuž rádi říkáme anglický, tedy sytě zelený, hustý a zároveň jemnolistý pažit bez jakéhokoliv plevele. Aby dosáhl tohoto zázraku, musel zahradník, častěji muž, nejprve provzdušňovat kořeny vertikutací. Pak vylepšil tvrdou půdu dosypáním křemičitého písku. A poté se pustil do triády, z níž už nebylo úniku: intenzivní hnojení – závlaha – sečení. Tady se už smyčka nemilosrdně utahovala. Čím víc dusíku a vody, tím víc sečení.
Byl-li muž plně zaměstnaný péči o trávník a diskusemi se sousedy, co nejspolehlivěji zničí plevel, žena musela napřít síly ke „zbytku“, tedy většině, okrasné zahrady. Zatímco muž bojoval s bílými sedmikráskami a žlutými pampeliškami na svém jednobarevném území, žena ve své části naopak usilovala o co největší barevný koncert.
To vyžaduje rovněž velkou energii a také časté předělávání, neboť okrasné zahrady podléhají módním trendům. Chvíli jsou moderní trvalky, pak zas letničky, chvíli dominantní sólo stromky, pak zas bujná víceúrovňová zahrada, někdy jehličnany, jindy listnáče, jednou skalky, podruhé jezírka…
To vše je leckde minulost. V čem spočívá ona proměna? Kde jste nedávno přes plot viděli na krátko střižený trávník, tam jsou dnes záhony se zeleninou. Kde jde viděli okrasné bambusy, tam jsou dnes rajčata. Tam, kde parkovala robotická sekačka, je dnes kurník se slepicemi, kde byl meditační koutek, tam mají nosnice výběh. Takovou proměnu zahrady z okrasné na užitkovou poznáte nejlépe podle toho, že se u ní zastavují maminky s malými dětmi.
Není to jen roztocký dojem. Zahrádkařením jako českým fenoménem, jehož popularita neupadá, se loni vědecky zabývali sociologové z Národního institutu SYRI. A skutečně zjistili, že zahrady procházejí postupnou proměnou a že roste míra soběstačnosti domácností, hlavně pokud jde o ovoce a zeleninu.
Znáte to, doma vypěstované rajče, okurka nebo jablko je možná nakonec o něco dražší než to kupované a dovezené kdovíodkud, ale chutná prostě lépe. A protože svět je v permanentní krizi, můžeme zahrádkářskou soběstačnost vnímat jako jeden z dílků skládačky odolné společnosti, o níž se dnes tolik mluví.
