Marie Kantorová 
Každý rok kolem 10. prosince, Mezinárodního dne lidských práv, se po celém světě odehrává tichý, ale vytrvalý maraton. Nejde o běh, ale o psaní. Maraton psaní dopisů Amnesty International známý také jako „Write for Rights“ zapojuje miliony lidí, kteří usedají ke stolům, berou do ruky obyčejné pero a píšou dopisy – aby se zastali těch, jimž byla svoboda odebrána neprávem.
I u nás v Roztokách dobrovolníci organizují již několikátým rokem maratonské skupinky: jednu vede Magdalena Nikodýmová na půdě roztocké katolické farnosti. Druhou vedu já, Marie Kantorová, členka správní rady Amnesty International ČR, spolu s Tomášem Rolcem, místopředsedou správní rady Amnesty International ČR, kteří jsme také zastupitelé našeho města za Roztoky sobě.
Síla obyčejného dopisu
Každoročně putují ručně psané dopisy v obálce do celého světa: do rukou prezidentů a čelných představitelů zemí s autoritářským režimem, kde jsou lidská práva systematicky porušována. Dopisy také píšeme přímo vězněným a jejich rodinám. Zapojujeme i děti, které píšou tiskacím písmem zkrácené verze či malují obrázky.
Dopisy jsou jasným signálem, že svět sleduje, co se děje za zdmi věznic nebo v zemích, kde jsou porušována lidská práva. V posledních letech také putují dopisy na místa, kde neetické a neekologické zacházení s přírodou hraničí s katastrofou a ohrožuje lidské životy.
„Představte si, že jste zavření ve vězení a nevíte, zda na vás někdo myslí. Dopis přináší naději a dává najevo, že svět se dívá.“ – Amnesty International
Že takové dopisy nemají žádný dopad?
Není tomu tak, přibližně v třetině případů dochází k pozitivní změně – ke zkrácení trestu, propuštění, zajištění lékařské péče nebo k ukončení šikany ze strany úřadů. Každý dopis je zdánlivě jen jedna kapka, ale když těch kapek je několik milionů, dokážou změnit lidské osudy, které se mnohdy zdají prohrané.
Miliony dopisů, desítky propuštěných
Za dobu existence kampaně „Write for Rights“ bylo odesláno několik desítek milionů dopisů. Jen v jednom ročníku se globálně zapojuje zhruba 5,5 milionu lidí – každý napíše hned několik dopisů, které pak zaplaví v krátkém období vlády a jejich úřady.
Díky těmto aktivitám bylo nejméně 48 nespravedlivě vězněných osob propuštěno na svobodu. Mezi známé případy patří například:
- Germain Rukuki, obránce lidských práv z Burundi, původně odsouzený k 32 letům vězení. Po stovkách tisíc dopisů z celého světa byl propuštěn.
- Paing Phyo Min, básník a satirik z Myanmaru, vězněný za kritiku armády. Po mezinárodní kampani se dostal na svobodu.
- Saša Skočilenko, ruská umělkyně, která umístila do supermarketů protiválečné slogany místo cenovek, byla vězněna za protiválečné postoje – podpora „Write for Rights“ upoutala oči celého světa. I to dopomohlo k propuštění Saši po dvou letech věznění během výměny vězňů mezi Ruskem, Německem a USA.
Česká zkušenost: dopisy pomáhaly i u nás
Maraton psaní dopisů má hluboký význam i pro Českou republiku. V době komunistického režimu psali lidé z celého světa dopisy na podporu československých disidentů, mezi nimiž byl i pozdější prezident Václav Havel.
Havel později opakovaně potvrdil, že mezinárodní solidarita měla skutečný vliv: „Jsem přesvědčený, že nebýt podpory Amnesty, byl bych ve vězení mnohem déle. Ti, kteří říkají, že jedinec toho moc nezmůže, si jen hledají výmluvy. Je to na každém z nás.“
Podobnou podporu dostávali i další signatáři Charty 77 a političtí vězni. Dopisy ze zahraničí byly důkazem, že režim nemůže jednat v tichosti a bez kontroly.
Proč psát i dnes?
V době sociálních sítí a e-mailů může dopis působit staromódně. Ale právě proto je tak silný. Je osobní, hmatatelný a trvalý. Ukazuje, že lidská práva nejsou abstraktní pojem, ale odpovědnost každého z nás.
Pokud vás taková forma, která je velmi jednoduchá, zaujala, můžete se za rok přidat mezi nás – a během roku můžete podepisovat online petice za záchranu nespravedlivě stíhaných na www.amnesty.cz/petice.
A moje nejsilnější osobní zkušenost? Byl to jednoznačně dopis mého tehdy osmiletého syna, který psal prezidentu Lukašenkovi za osvobození nevinného šestnáctiletého chlapce Mikity Zalatarou. Při čtení případu chlapce, který pouze procházel kolem demonstrujícího davu v Bělorusku a shodou nešťastných náhod byl zatčen s davem a uvězněn, nám tekly slzy. Bohužel o jeho osudu nevíme nic víc – v našich myslích je však stále přítomný.
Máte chuť se přidat jako dobrovolník do Amnesty International nebo s námi společně psát v prosinci dopisy? Napište nám na marie.kantorova@amnesty.cz nebo tomas.rolc@amnesty.cz. Budeme moc rádi!
Marie Kantorová a Tomáš Rolc
