Věřejnost 
V září se děti vracejí z prázdnin do školních lavic, některé jdou do školy, na kroužky nebo za kamarády samy úplně poprvé. Děti jsou po dnech volna více roztěkané, nesoustředěné, proto je třeba klást důraz na opakování dopravních pravidel i nácvik chování v dopravě. Pozornost bychom měli zvýšit i my, jako řidiči.
Neplatí totiž, že by viníkem nehod byly většinou děti. Ty jsou mnohdy ohroženy nejen v roli chodce, ale i spolujezdce či cyklisty, a proto i řidiči musí po prázdninách zpozornět.
Pro všechny účastníky dopravy je důležitá předvídavost. Pokud řidič vidí dítě, které se dívá jeho směrem, automaticky předpokládá, že ho vnímá. Ale to se přitom může dívat na pro něj zajímavější podnět a řidiče nevnímat. Skupinka dětí často stojí u přechodu, povídá si a najednou vstoupí do vozovky, což řidič nečeká. Ideální je navázat nejen oční kontakt s řidičem, ale dát mu i pokyn rukou, že vstupuji do vozovky.
Kdy začít s dopravní výchovou?
Nejlépe již ve 3 letech věku dítěte. Dopravní výchova je součástí Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy, sice nemá podobu samostatného předmětu, ale prolíná se řadou vyučovaných předmětů. Dnes je kladen důraz na vzdělávání už v předškolním věku a k dispozici je mnoho vzdělávacích materiálů např. Besip, CDV, video Ahoj Semaforku a další.
Kdo je zodpovědný za dopravní výchovu dětí?
Nejdůležitější je rodina. Kromě rodičů často mají na děti vliv i prarodiče a starší sourozenci.
Ale pozor. Podle odborníků je mezi instrukcemi rodičů a jejich vlastním chováním často značný rozdíl. Bylo zjištěno, že pro děti je mnohem důležitější samotné chování rodičů než pouhé instrukce. Tedy bohužel ne vždy platí, že pokud má dítě vědomosti o správném jednání v dopravě, nestane se účastníkem dopravní nehody. Děti jsou emocionální, v zaujetí hry nemusejí vnímat reálná nebezpečí.
Je třeba, aby si dítě každý den v reálném dopravním prostředí ověřovalo své vědomosti a proměňovalo je do praktických dovedností.
Jak můžeme bezpečnosti v dopravě pomoci?
Určitě tím, že dohlédneme, aby dítě mělo reflexní prvky (oblečení, aktovka, reflexní pásek), a to zejména v zimě, kdy je brzy tma. Ve tmě je např. modré oblečení viditelné jen na 18 m, žluté na 37 m a bílé na 55 m. Oproti tomu reflexní je viditelné na 200 m (vzdálenost nutná pro bezpečné zastavení řidiče při rychlosti 75 km/hod).
Naučíme dítě správně chodit po chodníku a přecházet vozovku. Instrukce: „Zůstaň stát na chodníku, pozorně se rozhlédni a pak běž!“, může být nedostačující. Například když u chodníku stojí zaparkovaná auta, dítě se svou malou postavou nemůže získat přehled o úseku, který má přejít. Proto je třeba naučit dítě najít správné místo rozhledu. Při tréninku lze toto místo označit křídou. Při následném přecházení by dítě mělo sledovat vozovku z obou stran.
Nespěcháme. Cesta do školy začíná už časem vstávání. Naplánujeme ráno tak, aby dítě nemuselo spěchat a mělo dostatek času se do školy včas dostat.
Uvědomme si, že jen polovina šestiletých dětí umí správně rozlišit levou a pravou stranu, u sedmi a osmiletých je to 75 % a teprve u devítiletých je to 90 %.
Připusťme si, že je podstatný rozdíl mezi znalostí správného chování a skutečným chováním.
Pokud škola pro rodiče prvňáčků nabízí plánek „Bezpečná cesta dětí“ s vyznačením riskantních míst v blízkosti školy, určitě ho využijme.
Je důležité zvolit co nejbezpečnější trasu cesty do školy, ta nemusí být vždycky tou nejkratší. Je dobré ji s dítětem opakovaně projít a vše mu vysvětlit. Jako nejefektivnější způsob se ukázala metoda, kdy se dítě učí tím, že někoho učí. Proto si pak role vyměňte, dítě vás rádo povede v roli učitele předem domluvenou trasou.
Při první samostatné cestě do školy dítě zpovzdálí sledujte, vnímejte, jak využívá znalosti, které jste s ním procvičovali, poté ho upozorněte na chyby a znova mu vysvětlete, co a proč udělalo špatně.
PhDr. Jana Štikarová
psycholožka PPP Lexik
