Eva Sodomová 
Vážení spoluobčané, dovolte mi, abych připomenula výročí úmrtí československého ministra a politika Jana Masaryka, který zemřel za záhadných okolností dne 10. března 1948.
Československý politik, diplomat, syn prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, narozen 14. 9. 1886 měl ve své době velké jméno v celém světě a nesmírný kredit na Západě. Jeho politika byla vstřícná k lidem. Většina národa ho milovala a důvěřovala mu díky jeho demokratickému smýšlení, bezprostřednosti a vtipnosti. Oblíbil si i Roztoky, zejména pak japonskou restauraci Sakura v Tichém údolí.
Jeho lidové a neokázalé vystupování a bezmezný optimismus šířený za války v rozhlasových projevech z Londýna pomáhal lidem přečkat okupaci. Byl mimo jiné vyslancem v Londýně (1925–1938), ministrem zahraničí v londýnské exilové vládě, v první („košické“) i druhé vládě Zdeňka Fierlingera a v první vládě Klementa Gottwalda. V období 1944–1945 zastával i posty ministra národní obrany a ministra financí. Jan Masaryk se nepřipojil v únoru 1948 k demisi ministrů demokratických stran, čímž dal legitimitu Gottwaldovu puči.
Křeslo ministra zahraničí bylo pro něj přichystáno i v nové Gottwaldově vládě, která se měla představit 10. března 1948. Právě na něj se měly zamířit objektivy filmařů a fotografů. Místo toho jej v tento den ráno našli mrtvého na dlažbě druhého nádvoří Černínského paláce, pod okny služebního bytu.
Po ohledání soudním lékařem bylo dáno (mimo jiné) do zápisu: „Kolem šesté hodiny ranní nastalo u ministra Masaryka vyvrcholení krize a deprese, která se stupňovala až do náhlého pominutí smyslů. V důsledku tohoto stavu vyskočil z okna koupelny.“
Tato oficiální zpráva je v mnoha směrech v rozporu s dnes známými skutečnostmi a vzbuzuje nedůvěru. Nepříznivé světlo na celou událost vrhá i skutečnost, že případ byl odebrán zkušeným kriminalistům a předán Státní bezpečnosti.
Všechen světový tisk se zabýval smrtí velkého zastánce demokracie. Hlavy států vyjadřovaly spontánně svůj smutek. Francouzský prezident Vincent Auriol, generální ředitel UNESCO Julian Huxley, generální tajemník OSN Trygve Lie, britský premiér Ernest Bevin a také Winston Churchill byli jeho přátelé a oplakávali jeho smrt.
Nechci zacházet do detailů. Existuje několik knih, které popisují smrt, urychlený pohřeb hned třetí den po smrti a mnohé pravdivé i nepravdivé zprávy a výpovědi. A tak není divu, že po dvaceti letech bylo vyšetřování obnoveno. Pramenů pro vyšetřování však nezůstalo mnoho. Svědci zestárli o dvě desetiletí, jiní zemřeli. Někteří přirozenou smrtí, někteří za zvláštních okolností.
Na rozdíl od dobové verze se vyšetřování přiklonilo k názoru, že Masaryk byl zavražděn. Jeho smrtí se později zabývaly desítky odborníků a bylo vedeno několik vyšetřování. Žádné z nich nedokázalo zcela vyvrátit některou z verzí – sebevražda, vražda či nešťastná náhoda.
Dodnes máme pochybnosti o tom, co se stalo v onom ministerském bytě Černínského paláce v osudnou noc z 9. na 10. března 1948. Ukončil Jan Masaryk svůj život dobrovolně, nebo to byla vražda? Toto záhadné a nevyřešené úmrtí nás stále žene k odhalení pravdy. Naposledy kriminalisté případ odložili v březnu 2021, kdy ÚDV (Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu) vyšetřování uzavřel, aniž došel k jednoznačnému závěru.
V těchto dnech policie otevírá tento případ znovu. Předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček (ODS) inicioval shromáždění dokumentů o Masarykově smrti ze zahraničí. Ministr zahraničí Jan Lipavský požádal o tyto doklady zastupitelské úřady Francie, USA a Velké Británie. Získáváme údaje a poznatky britské tajné služby, tajné dokumenty z americké ambasády v Londýně a další. Opět stojíme před otázkou: vražda, či sebevražda?
Záměrem tohoto článku však není polemizovat o smrti Jana Masaryka. V textu jsou uvedena pouze fakta, která byla uvedena v různých knihách, zprávách a článcích. Záměrem je připomenout si jednu z nejvýraznějších osobností novodobých dějin. Oblíbeného a milovaného politika, od jehož úmrtí uplyne 10. března 77 let.
