
V úvodníku minulého Odrazu se svěřil Václav Dolejší s tím, jak ho na jaře těší pěvecké výkony malého opeřeného zpěváčka, jednoho z nejmenších, ale současně nejhlasitějších – střízlíka obecného, s nímž společně sdílí pergolu na zahradě.
Mám podobné jarní „antidepresivum“, a to z říše rostlinné. Každoročně v březnu rozkvete zahrada v Poděbradově ulici drobnými modrými kvítky ladoňky sibiřské (scilla siberica). Pod rozložitým ořechem vytvoří tato drobná cibulovina překrásný modrý koberec, na který je radost za slunečního svitu pohledět.
Před dvěma lety jsem si posbíral hrst semínek, které jsem rozhodil pod naší starou třešní. K mé radosti už se mi letos zamodralo i zde, i když to nejsou tisíce, ale zatím jen desítky drobných kvítků – k mému překvapení nejen v modré, ale i v bílé formě.
Kvítky ladoňky se naleznou ve zplanělé formě i v parku na Školním náměstí jako jeden z prvních „poslů jara“. Člověk se musí radovat z maličkostí…