Jaroslav Huk 
Bylo to v minulém či snad už předminulém volebním období, kdy radní Zdeněk Richter občas přinesl velkou barevnou plachtu.
Hodně mi připomínala přehled výrobních šarží, který kdysi tvořil a doplňoval vrchní mistr fermentací v penicilínce Václav Kozel, jenže ten pracoval ještě postaru, na čtverečkovaném papíře formátu A3, k němuž dolepoval další a další listy, až rok tvořil docela slušnou roli.
Zdeněk pracoval už samozřejmě na počítači a na jeho přehledu nebyly výrobní šarže, ale úkoly stanovené koaliční smlouvou a jejich plnění. Nevím, jestli někdo z koalice tohle vprostřed volebního období chystá. A mám trochu i pochybnosti, o čem by to vypovídalo. Život je totiž mnohem pestřejší než nějaká koaliční smlouva, byť se na ní podílelo mnoho zkušených hlav.
Tak třeba před dvěma lety nikdo netušil, že středočeští silničáři položili pěkný nový asfaltový koberec do serpentiny na rozpadající se podklad. Asi se nepočítalo ani s tím, že se stará budova základní školy zase začne bořit do spraše a bude potřeba vyztužit základy stovkami tun betonu. Taky možnost přemostit Vltavu z Roztok do Klecan vypadala jako zbožné přání, takže se ani do koaliční smlouvy nedostala.
A sotva bude někdo koalici vyčítat, že nebyla a už nebude dotažena studie o využití pozemků na Cihelně. Prostě koaliční smlouva je dokument doby a od jeho vzniku se stane mnoho věcí, těch dobrých i těch špatných. A koalice, ale vlastně celé zastupitelstvo, se s nimi musí nějak vypořádat.
Koaliční smlouva z roku 2022 žádné smělé cíle a výzvy typu „přemostíme Vltavu“ nebo „postavíme druhý stupeň základní školy“ neobsahuje. Ani v oblastech, kde město nejvíc kulhá (zařízení pro seniory, nedostatečný a těžce ztrátový městský bytový fond), žádné razantní „kopnutí do vrtule“ nepředpokládá.
A ty relativně menší investice (Kostelní ulička, kanalizace v Bělině) nebo donekonečna se opakující rekonstrukce chodníků, ulic, kanalizačních a vodovodních řadů se vcelku spolehlivě plní. Občas se něco nepovede, třeba když dodavatel zfušuje na pohled krásné schody tak, že vydrží jen do první zimy a do prvního lijáku, ale to tak nějak patří k věci.
Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Správu městských financí jsem chválil už několikrát a nemám co na tom měnit. A hlavně – to, co nejvíc hýbe míněním lidí, veřejná doprava, škola a školky, pořádek ve městě, bezpečnost, funguje. Samozřejmě že ne dokonale, ten nekončící příběh s kraválem a nepořádkem na Tyršově náměstí, kde město nedokáže přitlačit ke zdi jeho původce, je toho dokladem.
Vyhlídka na druhou půli?
Velká většina úkolů z koaliční smlouvy bude naplněna. Ale lidé si za dva roky nebudou odškrtávat položky dokumentu z roku 2022, pro ně bude mnohem důležitější, jak se vedení města popasuje s koordinací obnovy a zajištění serpentiny a předpokládaným rozjezdem výstavby bytového komplexu v Nádražní, jak budou jezdit autobusy, jak budou fungovat škola, školky a technické služby, jestli ukáže občas i drsnější tvář městská policie a zda se přiblíží k realizaci aspoň jeden z těch dvou nečekaných žolíků, nová škola na Cihelně, anebo lávka přes Vltavu.
Rozpad a velké otřesy nejsou pravděpodobné. Pohromadě drží i mnohem horší slepence, než je naše široká koalice. Nechci jmenovat.
A tohle jsem napsal 23. září. Víme, co se pak v tom slepenci, který jsem nechtěl jmenovat, odehrálo. I to je důkaz, že všechno může být úplně jinak.
