Jaroslav Huk 
Ilustrační snímek.
A budeme mít projektovou dokumentaci na nové školy Na Cihelně? Budeme. Když vybereme to, co zůstalo v městské kase z minulých let, tak budeme. A budeme mít i lepší barák pro doktory? To víš, že budeme. Když si vezmeme úvěr, tak bude i ten barák.
To není nepovedená parodie na snad nejznámější televizní českou předvánoční reklamu, to je stručný záznam o průběhu schvalování rozpočtu města Roztoky na rok 2026.
„Zastupitelstvo města schvaluje územní rozpočet města na rok 2026 jako schodkový s tím, že rozdíl mezi příjmy a výdaji je krytý zůstatkem z minulých let.“
Tak zní závěrečné usnesení, pro které hlasovalo 17 přítomných zastupitelů, dva hlasovali proti. Dámy a pánové, čtěte.
Změna rozpočtového určení daní, kterou vláda reagovala na to, že zřizovatelé budou platit náklady na nepedagogické pracovníky, umožnila, aby kuchařky, školníci, uklízečky a další nepedagogický personál základní školy, mateřských škol a ZUŠ byli řádně zaplacen v takové výši, aby nebylo nutno (tajně) odsypávat z mezd pedagogů.
Neinvestiční příspěvky pro školská zařízení i Technické služby budou samozřejmě poskytnuty v požadované výši. Pro základní školu tedy ve výši vysoce nadstandardní, neboť škola jest prioritou města.
Mateřská škola ve Spěšného ulici se dočká nové kuchyně a školka v Havlíčkově ulici nové střechy. A protože nám zůstalo něco z minulých let, bude i na půlku peněz na projektovou dokumentaci na Kampus Cihelna. Druhou půlku přidá Středočeský kraj a modleme se ke všem poskytovatelům dotací, ať nám ta dokumentace nezůstane v šuplíku.
Další miliony půjdou do oprav domů čp. 21 a 22, budou zrekonstruovány chodníky na Vrškách a dokonce kompletně i jedna ulice, a to Jungmannova.
Mimořádně vysoká částka bude vložena do městské zeleně, pokračovat se bude ve stezce Čeňka Rýznera a první etapou začne obnova Menzelovy zahrady.
A na koupi bývalého žalovského železářství, jeho přeměnu na stacionář (věřme, že s výraznou pomocí dotace) a na rekonstrukci „lékařského domu“ (čp. 526 v Masarykově ulici) si město vezme třicetimilionový úvěr na pět let s možností postupného čerpání a předčasných splátek.
Mohl bych pokračovat ještě dlouho, protože míra štědrosti je v rozpočtu na rok 2026 vskutku volební, ale nevešel bych se do rozsahu textu v Odraze obvyklého.
Připadali jsme si s Martinem Matasem jako dva exoti, ba co víc, jako městští škůdci, když jsme namítali, že aspoň na jednu z těch dvou větších (řádově patnáctimilionových) investic, na tu, kterou dlouhodobě plánujeme a na niž nemůžeme získat dotaci, tedy na lékařský dům, by město s více než třistamilionovými (regulérními) příjmy mělo najít prostředky z vlastních zdrojů a nemělo si brát úvěr.
Kdyby kolegové zastupitelé tušili, že o příštím rozpočtu už rozhodovat nebudu, asi by mi někdo (ovšem mimo záznam) řekl: „No takovou blbost může říct jenom ten, kdo už nechce kandidovat.“
Zastupitelstvo rozhodlo. Město není předlužené, velkého úvěru na základní školu se zbaví v roce 2028 a vzít si úvěr na užitečnou stavbu není přece zločin. Jen je zarážející, že město (tedy jeho úřad, příspěvkové organizace a bytový a nebytový fond) má tak drahý provoz, že na každou trochu větší akci si musí vzít úvěr. A to není jen tím, že je ten příští rok rokem volebním.
