Měl dostat šanci. Od města.

Dávno takovou „realitní při“ na zastupitelstvu nepamatuji. Minimálně od doby, kdy se opakovaně mnozí (i dnes sloužící) zastupitelé ze všech sil snažili zabránit jakékoli opravě Haurowitzovy vily.

Ano, té, v jejímž patře je dnes školka a jejíž přízemí praská ve švech celodenní aktivitou – od Roztoče přes církevní obřady až po výuku Sedmihlásku. Skvostně opravená Haurowitzova vila č. 125 zdobí Tiché údolí. Byla jiná doba, jiná situace. Vilu jsem tehdy vtělil do koaliční smlouvy, starosta Jan Jakob statečně a vstřícně snesl i postupný růst ceny v průběhu výstavby, jak tomu při náročných rekonstrukcích bývá. Ukázali jsme, že umíme citlivě a pěkně opravit historické stavení.

Objekt v zatáčce Nádražní ulice, čp. 26, o který jsme se před třemi týdny přeli, není v majetku města. Je soukromý, patří paní, jíž je město opatrovníkem. Citlivá věc. Trošku „na hrrr“ se dostal do prodeje realitní kanceláři, leč i na to se názory různí.

Je to více než stopadesátiletý svědek roztocké historie. Zachovalý, prostý devastujících přestaveb a úprav, které zkazily (a kazí) tolik zajímavých objektů v našem městě. Pamatuje mladého císaře pána, ruch Nádražní, sokolské průvody, Masaryka, nácky. Jen těch socialistických prvomájových průvodů s třepetalkami, co kolem něj prošlo! Pro jedny barabizna, pro jiné příležitost uchovat kus historie.

Nejsme tak chudé město, abychom dům nemohli koupit. Kdyby byla vůle, mohly tam (nejlépe s přispěním některé z dotací na podobné účely vypisovaných, jinak to snad ani být nemůže) vyrůst startovací nebo sociální byty.

Mrzí mne, že kvůli jednomu chybějícímu hlasu tahle šance padla už na zastupitelstvu. Kolega Stanislav Boloňský dal návrh, abychom dům koupili do majetku obce. Návrh to jistě nebyl dokonalý. V krátkosti času ani být nemohl. To by spíš Jiřík z pohádky přenosil vodu z jezera sítem, než bychom za tři čtyři dny příprav vyhověli nemožnému.

Mrzí mne, že jsme bolavou debatu utnuli vlastně hned v zárodku. Více rozumím kolegům, kteří řekli na začátku jasné „ne“, zejména z ekonomických důvodů. Nesouhlasil jsem s nimi, ale bylo to čitelné.

Chci-li věc pojmenovat trošku s nadsázkou, méně chápu to, jak se dá probudit prvek očekávání, a pak ho rychle vystřídat prvkem zklamání. To je trošku běs, opět řečeno s Cimrmanem.

Možná bychom se ani pak nedohodli. Možná by nás někdo přehodil. Ale měli jsme to zkusit.

Nepochybuji, že si tyhle řádky přečte i nový nabyvatel objektu. Zvláště, je-li z Roztok. Příspěvků k domu pod serpentinou bude určitě víc. Snad ho ty odbornější společně s názory a posudky památkářů a vůlí poloviny zastupitelstva obměkčí k tomu, aby hledal pro dům čp. 26 jiné řešení než bagr s demoliční koulí.