Tomáš Novotný 
Čtyři roky trvá válka, čtyři roky ničí Putinova vojska Ukrajinu. Před čtyřmi roky začali do Roztok přicházet první uprchlíci: vystresovaní, s nejnutnějšími věcmi, s nejistotou v očích.
Setkali se s vlídným přijetím. Naplno zafungovala občanská společnost, v Roztokách silná a početná, která se sjednotila jako iniciativa „Roztoky pomáhají“. Občané Roztok a Žalova otevřeli své domy a byty, přijali stovky žen, dětí či seniorů. Pomohla radnice, pomohly spolky, na podporu našich nových spoluobčanů přispěli mnozí roztočtí podnikatelé.
Jaká je situace dnes?
Ukrajinská komunita čítá zhruba 350 osob. Žijí v pronájmech, pracují, baví se, vodí své děti do škol a školek. Navštěvují jazykové kurzy a statečně se perou s češtinou.
Naši noví spoluobčané se zkrátka stali součástí našeho města. Zpívají ve sborech, trénují mladé fotbalisty, obsluhují zákazníky v Albertu či v Tescu, pracují ve školních jídelnách, našli práci v roztockých stavebních firmách. Několik mladých lidí úspěšně složilo přijímací zkoušky na české vysoké školy.
Mnozí přiloží ochotně ruku k dílu při organizování kulturních a společenských akcí. Dospělí a práceschopní se plně zapojili do pracovního procesu v naší obci či v Praze a v okolí. Zní to strašně úředně, ale v době nehorázných útoků vysokých státních představitelů na naše ukrajinské sousedy je to znovu třeba zdůraznit.
Pracují a odvádějí daně stejně jako Češi. Přitom pořád žijí v dočasném režimu, který se může měnit. Ne všechno z běžného systému služeb a podpory je pro ně dostupné stejně. A ta nejistota, jestli tu pro ně Česko bude i dál jako domov, je pro mnoho rodin dlouhodobě vyčerpávající.
Někteří z nich pracují bezúplatně nebo jen za symbolickou odměnu. To platí třeba o malém ukrajinském týmu, který se stará o populární a hojně využívaný komunitní šatník v Žalově, zkrátka KOŠ.
Samozřejmě, že vše vždy nejde jen hladce. Ukrajinským dětem je třeba ve školách věnovat zvýšenou pozornost a péči a náš velký dík patří učitelkám, které se o to snaží. Výsledky jsou dobré – některé děti se naučily česky lépe než jejich rodiče.
Na podporu potřebných rodin, zejména žen a dětí, využíváme převážně prostředky získané z grantu Ministerstva vnitra, z fondu hejtmanky Petry Peckové a také z darů podnikatelů. Rádi veřejně poděkujeme společnosti Eaton, která vedle pravidelné podpory roztockých škol a místních seniorů bleskově uvolnila potřebné peníze na psychologickou podporu a doučování ukrajinských dětí. Děkujeme též dalším podnikatelům, kteří většinou chtějí zůstat v anonymitě. Pokud by státní zdroje vyschly, nesložili bychom rozhodně ruce do klína.
Proč tuhle bilanci píšeme? Válka pokračuje. Roztoky nejsou sobeckým městem. To, co dnes ukrajinská komunita čte na sociálních sítích, co poslouchá v televizi či rozhlase, je stresující a zraňující. Lidé, kteří se často nemají kam vrátit, jimž zahynuli kamarádi či příbuzní, sledují nedůstojné odstraňování ukrajinských vlajek a štítivá slova části politické reprezentace.
V našem městě jsou naši noví sousedé vítáni. Jsou jeho součástí se všemi právy a také povinnostmi. Říkáme to veřejně a rádi.
Tomáš Novotný, Zuzana Šrůmová, Marie Kantorová, Laďka Jakobová, Petra Farghalli
