Slovo starosty: Demokracie, Odraz a my

Odraz je městský časopis. Logicky jsou tedy v ohnisku jeho zájmu místní záležitosti a události. Za vnitropolitickou tématiku v úvodníku dokonce před časem schytal kolega Dolejší, jinak žurnalista celostátního významu, docela drsnou kritiku. Má to tedy znamenat, že se na stránkách Odrazu nesmějí překročit hranice roztockého a žalovského katastru?

To určitě ne. Roztoky a Žalov nejsou žádné „poslední údolí“, izolované od ostatního světa, jsou naopak součástí větších celků, jimiž jsou přímo či nepřímo ovlivňované. A máme-li k věcem, které se Roztok týkají, co říci, řekněme to nahlas. Za své názory se nesmíme stydět a nesmíme se bát je říkat. Žijeme v demokracii, v níž je svoboda slova samozřejmá, byť nikoli neomezená. Na podobě Odrazu se podílím bezmála třicet let a jsem hrdý na to, že vždy poskytoval prostor všem názorovým proudům.

Roztoky a Žalov mají to štěstí, že v nich žijí lidé, kteří převážně smýšlejí demokraticky. To ale neznamená, že tu nežijí lidé s odlišnými postoji, jež je třeba respektovat. Nejtěžší břímě demokracie spočívá v nutkání svou dočasně svěřenou moc zneužít a zajistit si moc trvalou. Tyto tendence můžeme pozorovat nejen u nás, ale i leckde ve světě. Jenže trvalá moc okamžitě znamená její zneužívání, potlačování práv menšin, diskriminaci a nevyhnutelně končí totalitou.

Proto je demokracie tak křehká. Proto je třeba ji nebrat jako samozřejmost. Proto je třeba její hodnoty chránit. A to není úkol jenom pro politiky, ale týká se to všech občanů, kteří v demokracii věří. Každý může přispět – tím, že se zajímá o dění kolem sebe, že si ověřuje informace, že respektuje druhé a že jde k volbám. Pokud budeme brát svobodu jako samozřejmost, můžeme o ni zase přijít. Děkuji, nechci, už jsem to zažil.

Ochrana demokracie a hodnot je trvalý úkol. Demokracie totiž nejsou jen zákony a instituce, ale hlavně postoje lidí. A ty je třeba vyjadřovat, ať už na náměstí, na stránkách Odrazu nebo nad vchodem na radnici.