„Nejsem dinosaurus. Jsem jen vytrvalý a věrný,“ říká místostarosta Novotný

Místostarosta a lídr hnutí Sakura Tomáš Novotný je zastupitelem města nepřetržitě od roku 1989, tedy už přes 33 let. V rozhovoru mluví otevřeně nejen o tom, nač je za dlouhou kariéru komunálního politika nejvíc pyšný, ale také o tom, co se mu nepovedlo a čeho lituje. Zajímalo nás, jestli je víc zkušenost, rutina nebo nováčkovský entuziasmus.

Kdybych řekl, že jste takový dinosaurus roztocké komunální politiky, urazíte se? Nebo máte pro sebe jiné, trefnější označení?

Václave, dinosaurus, to znamená v překladu strašný ještěr. Co kdybychom to formulovali tak, že já a Martin Štifter, se kterým jsme v roztockém zastupitelstvu skutečně už od zimy roku 1989, projevujeme věrnost a vytrvalost ve službě obci?

Samozřejmě – může to znamenat jak výhodu v podobě zkušeností, tak nevýhodu v podobě stereotypů a bránění se novotám. Jak to vnímáte vy sám?

Vnímám to přesně tak, jak jste to stručně popsal. Je dobré, když jsou zkušenosti a nové cesty v rovnováze. Občas tiše i hlasitě koprním, když někteří kolegové v zastupitelstvu objevují Ameriku v Roztokách. Pokud budeme chtít expertní posudky na všechno, pokud podlehneme víře, že koncepce a strategie na papíře nebo v útrobách počítače nahradí praktickou práci, zdravý úsudek, schopnost řešit věci operativně, potřebu kontroly a dotahování, pak jsme ztraceni. Ale ono to nenastane, na to je v sázce příliš mnoho vážných věcí a dobrých nápadů.

Narážíte na spolek Roztoky sobě, nováčka v radě města, který si vydobyl radní pro strategické plánování?

Říkám to s malou nadsázkou, ale vážně si to myslím. Ale taky pak často uznám, že některé nové přístupy mohou být zajímavé a že vedou k cíli. Vezmu si jako příklad lokalitu kolem Železné a Bronzové ulice. To poněkud bezútěšné náměstí. Jeho vylepšení nasměrovaly nové kolegyně z Roztok sobě cestou veřejných projednání, šetření, důkladné debaty.

To je špatně?

Naopak. Pokud se na konci volebního období půjdeme místem projít a ukáže se, že z nevzhledného placu je přívětivé a zkrášlené místo s prosperujícími stromy, herními prvky pro děti… zkrátka, že je výrazně vylepšené, že je ta práce dotažená – pak ano, pak sláva novým cestám.

Dnes sedíte v kanceláři s místostarostkou Zuzanou Šrůmovou právě z Roztok sobě. Jak vám to společně funguje?

Sžíváme se. O účast Zuzaniny strany jsem osobně velmi stál. Přišly s nimi některé dobré nápady, samo sebou. Ovšem i ta strategie a ta nás občas mučí a trýzní, abych citoval jednoho polozapomenutého politika, Klaus se tuším jmenuje.

Ona zas argumentuje, že město by se nemělo bát neotřelých řešení, protože „vyšlapané pěšinky nejsou vždy nejlepší cestou“.

Inu, to jsou taková slůvka. Já bych měl zase jiné proticitáty, třeba, že zkušenost je nejlepší učitelkou. Ale zpět k otázce: čtyřkoalice je pro domlouvání výrazně náročnější než dvoukoalice, ladění jsou občas úmorná. To nepopírám. Domluvit se ale musíme a myslím, že se o to všichni vcelku poctivě snažíme. Na zásadnější soudy je brzy.

Když jste po pádu komunistického režimu začínal v zastupitelstvu, jak jste si představovali rozvoj města? Že se rychle zdvojnásobí počet obyvatel a bude pod neustálým tlakem developerů vás asi ani nenapadlo, že?

Představovali jsme si hlavně svobodu. Té se nám dostalo hned v devadesátkách svrchovaně, s ní přišly i dravé pařáty developerů. Ti jsou vždy rychlejší než kterékoli město. Když k tomu připočtete státní legislativu, která obcím zrovna nefandí, jde o permanentní přetahovanou.

Má to nějaké řešení?

Oč lépe by se spravovalo město, kdyby developer věděl, že z každého proinvestovaného milionu odevzdá x procent obci. On vydělává, ale město se musí postarat o vodu, kanalizaci, o opravy silnic mnohdy právě touhle výstavbou zničených, město musí shánět peníze na výstavbu škol a školek pro děti lidí, kterým developer prodal byty. Dneska je to nekonečný seriál vyjednávání, zda investoři vůbec něco pustí obci.

Zas ale máte územní a regulační plány, kde se dá leccos stanovit, ne?

Jasně, nemáme vše ideální, v regulacích jsme mohli v uplynulých desetiletích být rychlejší a přísnější. Ale srovnáme-li Roztoky s okolními obcemi, není to vlastně vůbec špatné. Třeba při vyjednávání o Solníkách odvedli před dvaceti lety tehdejší šéfové města dobrou práci. Máme tam velkoryse založené ulice navazující na prvorepublikovou historii města, široké chodníky, stromořadí. To investory bolelo, ale vcelku dobře to dopadlo. Územní plán jsme vloni úspěšně schválili a tlakům developerů též odoláváme. Udrželi jsme mnoho let stavební uzávěru a vyhráli řadu soudů. Ale máte pravdu, po revoluci si tuhle zběsilou jízdu asi nikdo neuměl představit.

Na co jste za těch 33 let nejvíc pyšný? Věc, kterou se vám podařilo prosadit nebo zařídit?

Sakura, pod jejíž hlavičkou jedině a bez přestupů kandiduji, se vždy brala za spolkový život v obci. Za peníze na kulturu a tělovýchovu. Před takovými patnácti osmnácti lety to byl lítý boj s kolegy z ODS. Boj o každou tisícovku, doslova. V něm jsme se Stanislavem Boloňským byli tahouny, na to jsem hrdý.

Vidíte, a já čekal nějakou opravenou vilu v Tichém údolí…

Samozřejmě, když vystoupím Haurowitzovou stezkou nad Tiché údolí a dívám se na skvostně opravenou vilu téhož stavitele, těší mne to. Taky si lehce, lehýnce klepu na rameno. Prostor ticha s kolumbáriem na Levém Hradci a setrvalý zájem o tuhle lokalitu snad též nebyla promarněná energie. Těší mne Kameny zmizelých i červená zastávka Ondry Smolíka u vltavského břehu. Ale třeba z toho, že jsme s Janem Jakobem před pár lety dokázali doslova vyškemrat na krajské správě silnic důkladnou opravu Levohradecké a Přemyslovské, z toho mám radost dodnes.

Dobře, tak jste se sám pochválil, ostatně nikdo jiný to většinou za člověka neudělá. Řekněte mi upřímně – jakých momentů dnes litujete? A s odstupem si říkáte, že byste se dnes rozhodl jinak?

Samozřejmě, mnohokrát. Jsme lidé omylní. Zkraje komunální kariéry jsem zvedl ruku pro to, abychom odešli ze svazku obcí provozujících skládku Regios. V prvním kole hlasování jsem pro vystoupení nebyl, ale pak na mne nastoupili kolegové z bývalého OF a já se nechal přesvědčit. Byla to chyba, peníze ze skládky by se našemu městu hodily. V 90. letech jsme také schvalovali územní plán a jeho dodatky. Je jasné, že s dnešními zkušenostmi bych byl obezřetnější a pro řadu věcí nehlasoval.

A personální přešlapy?

I mou rukou usedl kdysi do ředitelského křesla základní školy Jan V. Špatná volba, špatný odhad člověka do čela školy.

Za svou dlouhou éru na radnici jste byl v několika městských radách a zblízka poznal několik starostů. Můžete tedy srovnávat – která éra byla nejlepší a proč?

To je třeskuté zadání, Václave. Každý starosta byl originál. Vystřídalo se jich osm: Vojtěch Sedláček, krátce Petr Tříska, Jan Chytil, Martin Štifter, Stanislav Boloňský, Olga Vavřínová, Jan Jakob a Jaroslav Drda. Vládli tu demokraticky, tu autoritativněji, s větším i výrazně menším tahem na branku, diplomaticky i rvavě. Nejdéle sloužil předposlední, Jan Jakob. Politický talent, za něhož město viditelně rozkvetlo. Honza nemusel milovat každodenní úřední rutinu, ale měl odvahu, nápady, uměl ukázat směr, poradil si vždy dobře s rozpočtem.

Chválíte ho proto, že jste mu osm let stál po boku jako místostarosta?

Nikoli, stačí si z této éry vzpomenout na počet postavených školek, škol, opravených objektů města, snad i rozumný pokrok v opravách silnic a chodníků, rozkvět sportovních i kulturních aktivit. Sakuře vzal Jan Jakob jedno z volebních témat, věřte nebo ne. Najednou totiž nebylo třeba škemrat o peníze pro spolky všeho druhu a složitě se bitkovat v zastupitelstvu. Najednou to šlo, bylo jim přáno, nalézali jsme v tom hladkou shodu. Dané slovo beze zbytku platilo, a když jsme se nepohodli, uměli jsme to hodit za hlavou. Čímž jsem myslím odpověděl.

Sakura vzešla ze svazu ochránců přírody. Nechybí vám dnes zelená témata, když vy osobně jako místostarosta máte v kompetenci hlavně dopravu, silnice a chodníky?

Koaliční domluva poslala správu zeleně koaličnímu partnerovi. Jde na to víc odborně a nemyslím, že špatně. Hodně se to ukáže během jara a léta. Už i proto, že v Roztokách je občas několik tisíc odborníků na sekání trávníků, pletí plevele, ošetřování stromů.

To víte, Roztoky jsou holt zahradní město, jak se samy pyšně označují…

Ano a se zelení je svázáno skoro vše, takže mi zelená témata nechybějí. Jedním takovým jsou třeba lípy v Nádražní ulici. Moc mne těší, že jsme se koaličně dohodli na tom, že jich alespoň část chceme zachránit před motorovou pilou. Jak se blíží velká výstavba obytného souboru, je tohle téma navýsost aktuální. Zrovna tady se výborně hodily zelené postřehy a personální kontakty koaličního nováčka.

Jak se to vlastně v minulosti přihodilo, že některé chodníky a silnice v Roztokách jsou zanedbané a v tak žalostném stavu?

Vymlouvat se na to, že po komunistech jsme zdědili město s polovinou cest z hlíny, je už asi pozdě, že? Ale i to sehrálo svou roli, věřte. Nezapomínejte, prosím, že jsme dali v posledním desetiletí několik stovek milionů do škol a školek. Ty logicky chybějí jinde. Za poslední dvě volební období jsme ale pohnuli i s budováním cest. Každoročně postavíme několik set metrů chodníku, co rok se kompletně opraví aspoň jedna ulice.

Které konkrétně chystáte v nejbližších letech?

Letos to je Kostelní ulička pro pěší, příští rok opravíme nejhorší část Spěšného. Pak by už konečně mohlo dojít na Jungmannovu, zasloužila by si to. Limitní jsou vždy peníze. A třeba na Vrška budou potřeba desítky milionů. Rozpadlé silnice spravujeme poslední roky formou asfaltových záplat, už ne látáním teplou balenou směsí. Vypadá to lépe, o něco déle to vydrží – a je to o hodně dražší.

Známým faktem je, že jeden z místních podnikatelů, který si přeje zůstat v anonymitě, přispěl na opravu průtahu městem. Jak se to vlastně přihodilo? Přišel naštvaný na radnici s tím, že už se na to nemůže dívat, hodil peníze na stůl a řekl – něco s tím dělejte?

Ten dobrý člověk nejprve mne a kolegu Hadrabu sepsul na Facebooku. Za stav krajské silnice. Cizího majetku. Ale my se fakt neflinkali, psali jsme jim, volali, s tehdejším náměstkem hejtmanky Kupkou se scházeli. Zmíněný podnikatel tomu dal ovšem velmi solidní urychlení. Položil na stůl nemalou sumičku, právě na opravu průtahu. Když jsem její výši přednesl panu Kupkovi se žádostí, aby kraj přihodil taky svůj díl – povedlo se. A přidala i obec. 

Přihazovat peníze… to je dost nesystémové řešení, uznejte.

Výsledkem jsou záplaty, které lépe drží na silnici a také opravená serpentina. Mimochodem, jednání s Martinem Kupkou byla místy bouřlivá, ale dané slovo dodržel. První představitel kraje, co pamatuji. Pan podnikatel pak přidal další peníze na opravu místních komunikací a letos v tom pokračuje. Klobouk dolů a děkujeme pěkně. Bez vtipkování.

Snad nechcete oslovit i další bohaté lidi, aby kromě daní taky ještě něco „přihodili“?

Ano, domluvili jsme se, že spolu se zmíněným podnikatelem oslovíme další majetné spoluobčany, zda by se nepodíleli také. Možná to bude někomu připadat jako škemrání o příspěvek na věc, kterou má řešit a financovat obec. Ale ta má řešit a financovat kdeco. A musela se nedávno vypořádat s mnoha ohromně nákladnými stavbami.

Co považujete za nejdůležitější výzvu pro město ve stávajícím volebním období?

Je těžké vybrat jednu věc. Pohnout s odkanalizováním dolních Roztok. Zdárně čelit nekončícímu tlaku developerů. Dohodnout se na umístění domova pro seniory a začít projektovat. Vidět světlo na konci průtahu, chtělo by se říci. Přežít se ctí výstavbu v dolních Roztokách, ubránit alespoň několik vzrostlých lip.

Zachránit lípy je fajn, ale nezapomínat ani na tu cestu kolem nich…

Samozřejmě nejaktuálnější výzvou je přispět k tomu, abychom se dostali z obklíčení rozpadlých silnic, zdí a mostů v majetku Středočeského kraje. Ten na jejich opravy roky nedbal a výsledkem je zákaz jízdy pro nákladní auta nad 3,5 tuny. S tím mimochodem budeme žít dva roky. Výzev je hodně. Musíme také udržet a vylepšit starost i o potřebné, ať už chudé lidi, seniory obecně či naše ukrajinské spoluobčany, většinou maminky s dětmi. Udržet v obci záchrannou službu, k čemuž ovšem musí výrazně napomoci místní dobrovolní hasiči. Nakopnout komunikaci úřadu vůči občanům na úroveň 21. století.

A také se nedohadovat v radě města, jestli jsou víc zkušenosti, nebo nováčkovský entuziasmus, řekl bych.

Nepomordovat se v koalici, samozřejmě. Neztrácet čas zjišťováním, zda vyrobíme zlato vyfukováním kouře do vody. Fakt nevyrobíme, věděl to už Cimrman. Alespoň trošku pomoci lidem, kteří trpí nekončícím hlukem z Academicu. K tomu všemu mít peníze na to nejlepší z Roztok, totiž na spolky, sportovní kluby, všechno, čemu se říká z nějakého dobrého důvodu občanská společnost.

Dovolte otázku na závěr: začali jsme tím, že jste nejdéle sloužící zastupitel. Kdy nastane moment, že si řeknete – už toho mám dost, stačilo, bylo toho dost, v dalších volbách už nebudu kandidovat?

Říkám si to každého půl roku. Pak se ale zase povede něco v Roztokách či v Žalově vylepšit, smírně dohodnout, opravit, občas i někdo za komunální práci poděkuje… Uvidíme.