Někdy nejde zachránit všechno (ačkoli by to mohlo mít smysl)

Zastupitelstvo tentokrát bylo docela dramatické, několikahodinová diskuse o jednom tématu se třemi pauzami na porady byla v tomto období novinkou.

Rozhodovali jsme, zda se město pokusí koupit dům na adrese Nádražní 26, který je krásný a nese obraz starých Roztok z doby, kdy se stavěla serpentina, pod kterou stojí. Patří k němu i prakticky bezcenný přístavek a pozemek přecházející v zeď, momentálně staticky zajišťovanou. Dům není památkově chráněný a vzhledem k jeho špatnému stavu lze očekávat, že když ho koupí kdokoliv jiný než město, bude zbořen, nebo bude nanejvýš zachována přední část fasády.

Do zasedání zastupitelstva chyběla koaliční shoda, jak se k věci postavit. Koupě by se neobešla bez zásadního dopadu na investice města. Náš tým Roztoky sobě se proto, či přesto postavil do pozice „ano, ale“, nebo přesněji řečeno „pojďme tomu dát šanci“.

Ostatním stranám v zastupitelstvu jsme sdělili, že jsme pro záměr ochotní hlasovat, pokud a) bude návrh rozpočtově krytý, tedy bude k němu přiložen jasný plán financování koupě a nejnutnějších bezprostředních opatření (vyklizení, zajištění proti vniknutí, nejnutnější oprava střechy a okapů), b) bude doplněn o smysluplný záměr, jak s domem dále naložit. Pochopitelně bychom uvítali rozšíření bytového fondu města.

K tomu by ovšem byly třeba další podklady: rozbor možností výstavby podle územního plánu, výčet rizik, jež pro výstavbu a parkování představuje svah pro založení stavby, a v neposlední řadě konkrétní možnosti financování (protože bez dotace to prostě nevyjde).

Právě finance byly hlavním předmětem sporu. Pokud chce zastupitelstvo pověřit radu města, aby dům koupila, musí jí na to rozpočtovým opatřením současně vyčlenit jasnou sumu a odněkud ji vzít. Rozpočet funguje jako spousta obálek s penězi na konkrétní věci.

A pokud chce město pořídit něco, s čím dříve nepočítalo, musí nejdřív příslušnou obálku vytvořit a peníze do ní vložit (přesunem z jiné obálky, nebo schváleným úvěrem). A protože rada sama může dělat změny jen do výše 100 000 Kč, rozhodnutí bylo na zastupitelstvu. Ale k návrhu na koupi domu žádné rozpočtové opatření navrženo nebylo. Kdyby usnesení prošlo tak, jak bylo předloženo, město by dům mohlo koupit maximálně za 100 000 Kč, což by byla jistě skvělá cena, ale těžko akceptovatelná prodejcem.

Část našich zastupitelů chtěla navzdory popsaným obtížím a komplikacím dům zachovat. Dlouho jsme proto s navrhovateli diskutovali a pomáhali hledat znění usnesení, kterým by bylo možné získat čas a důsledněji připravit celou finanční operaci.

Druhá část z nás si velmi dobře uvědomovala, že za daných podmínek, bez rozpočtového opatření, ani po textových úpravách předloženého usnesení nedává smysl návrh podpořit. Rada by se stejně nedokázala shodnout. Spor by jen dále eskaloval, přičemž by nejspíš někdo z developerů ve stejnou dobu město přeplatil, nebo jeho nabídku následně dorovnal.

Navíc by muselo dojít k odsunu největší investiční akce – vybudování kanalizace v ulici Na Vyhlídce. Možná jen o pár měsíců, než by se podařilo zajistit na ni úvěr (tedy zcela nové finance), jenže takový postup by nejspíš ohrozil plánované získání dotace na kanalizaci. Navíc rekonstrukce či nová stavba domu by byly v mnohém velmi rizikové, protože by nás navzdory finančnímu plánu čekaly nenadálé technické potíže, vícepráce, a tedy významná navyšování rozpočtu.

Z těchto důvodů nakonec záměr, bez návrhu, jak jej financovat, o jeden náš hlas neprošel. Ano, jak na zastupitelstvu několikrát zaznělo: Kde je vůle, tam je i cesta. Tahle cesta by však tak jako tak byla velmi klikatá a bez cíle.

Zuzana Šrůmová, Martin Svášek, Marie Kantorová