O věcech slušných a méně slušných

Na červnovém jednání zastupitelstva byl už podruhé zařazen do programu návrh deklarace, kterou by zastupitelstvo podpořilo dokončení Stezky Čeňka Rýznera v příštích letech, tedy i těch etap, které jsou zatím teprve v přípravě.

V květnu jsme návrh neschválili, protože převážil názor, že by končící zastupitelstvo nemělo zavazovat k něčemu zastupitelstvo budoucí, navíc jde o poněkud marnou a prázdnou proklamaci, kterou budoucí zastupitelstvo může jedním hlasováním smáznout. V červnu se už dostatečný počet hlasů pro podporu našel.

V diskusi však starosta připomněl jednu důležitou věc (byť už taky s nejistotou, danou odstupem těch asi tří let). S projektem jako celkem i s jeho přibližnými náklady (které nás poněkud šokovaly) zastupitelstvo seznámeno bylo. A vzali jsme na vědomí, že se celý projekt bude odehrávat po etapách, tak, jak umožní finanční situace a připravenost města. Také je pravda, že projekt byl mnohokrát projednán s veřejností i odborníky.

Velmi podobným případem je zahrada v Tichém údolí, které jsme dali jméno Menzelova. Opět velmi ambiciózní, mnohokrát s veřejností, odbornou komisí i dalšími experty probíraný záměr, který byl jako celek představen zastupitelstvu. A zase se počítá s jeho realizací v průběhu několika let, ani navržená podoba nemusí být definitivní, a závisí jen na zastupitelstvu, kdy najde potřebné peníze.

V obou projektech mám sice trochu pocit, že si hrajeme na Prahu 6 a jsme proti ní chudí příbuzní, ale proti záměru a proti procesu, jak byly tyto projekty připraveny, projednávány a představeny, nelze namítnout ani slovo.

Úplně jinak probíhá příprava a schvalování některých projektů stavebních. Pře pár lety jsem se (samozřejmě s křížkem po funuse, tedy po schválení smlouvy s dodavatelem) rozčiloval nad tím, jak rada města obešla zastupitelstvo při schvalování velkého projektu s cílem zajistit statiku staré budovy základní školy.

Rada města schválila vybraného dodavatele – a zastupitelstvo posadila do role pokladníka, který na základě uzavřené smlouvy s dodavatelem bude každoročně platit několik milionů. Zastupitelstvo záměr jako celek nevidělo, ba ani komise stavební nic nepřipomínkovala. Samozřejmě, nic proti smyslu a cíli projektu, barák se po spraši skutečně pohybuje a hrozily by škody. Ale vyšachování zastupitelstva, garanta rozpočtu, to bylo ukázkové.

Na červnovém zastupitelstvu se objevil podobný případ. V rozpočtu jsme schválili dvanáct milionů na koupi domu bývalého železářství v Žalově a 3,5 milionu na jeho přeměnu na denní stacionář. Ukázalo se to, co se často stane, když kopnete do starého baráku (bývalý majitel snad promine). Stropy mají nízkou nosnost, patro je třeba zvednout, aby se dalo nějak smysluplně využít, krovy v nevyhovujícím stavu. A tak rada schválila výběrové řízení na dodavatele díla (rekonstrukce domu) s předpokládanou cenou 7,5 milionu korun.

Návrh rozpočtového opatření nikde. Prý bude, až vybereme dodavatele. A rozpočet kapitoly nebude překročen. To se dá vysvětlit jen dvěma způsoby. Buď se něco jiného za čtyři miliony letos neudělá, anebo to bude tak, jak jsem na zastupitelstvu jedovatě poznamenal, totiž že kapitola nebude překročena do voleb. A pak se děj vůle boží, tedy vůle lidu. A přitom stav domu je znám už pár měsíců, stačilo dát včas do zastupitelstva rozpočtové opatření, zastupitelé by to přece nezasekli, a pak mohla rada vyhlašovat výběrko na dílo za 7,5 milionu.

A velmi rád bych se mýlil, kdyby se jiný scénář odehrál při přestavbě a dostavbě domu č. p. 526 na rohu ulic Masarykova a 17. listopadu. Začali jsme tomu objektu říkat Lékařský dům a na jeho rekonstrukci a na koupi a přestavbu domu bývalého žalovského železářství na stacionář si vzali třicetimilionový úvěr. Kdo si myslel, že tou třicetimilionovou půjčkou uhradíme obě investice, byl šeredně mimo. Stacionář se vyšplhá ke dvaceti milionům a lékařský dům by celou půjčku nejspíš spolkl sám.

Očekávám, že opět rada města schválí podmínky výběrového řízení s předpokládanou cenou kolem 30 milionů, v letošním roce se proinvestuje tolik, kolik máme v rozpočtu, a velmi slušným balíkem zaváže naše rada města budoucí zastupitelstvo. Zaváže ho v okamžiku, až bude podepsána smlouva s vybraným dodavatelem.

Přiznejme si, že je to chyba nás, zastupitelů. Při schvalování úvěru a rozpočtu na rok 2026 jsme dali radě města volnou ruku. Bianco šek. Chceme to, tak to zařiďte. Snad bude příští zastupitelstvo prozíravější a při schválení jakékoli investice, která svým trváním (či přesněji finančním plněním) přesáhne běžný rok, bude schvalovat nejen záměr, ale také aspoň přibližný finanční rozsah. A které bude trvat na tom, aby teprve po schválení finančních mantinelů projektu bude rada města vyhlašovat výběrové řízení na dodavatele díla.