Vladimíra Drdová 
Narodila jsem se jako optimistka. To že dnešní doba není jednoduchá víme všichni. Někdy však mám pocit, že se svět zbláznil. Růst násilí, a to i mezi dětmi a ve školách, neutěšená politická situace napříč celým světem, covid, válka na Ukrajině, zemětřesení, povodně. To vše má dopad na naši psychiku. Pocit nejistoty a strachu. Zvyšuje se počet lidí závislých na antidepresivech, je čím dál více psychických poruch a nemocí, o závislostech ani nemluvě.
Další fenomén dnešní doby je problém s identitou mladých lidí, a to už i školáků druhého stupně. Jsou to velmi těžké stavy, kterými si spousta lidí prochází. Pro mnohé naprosto nepochopitelné. Stejně nepochopitelné jako například sebepoškozování a sebevraždy dětí školou povinných. Přitom generace před námi si prošly mnohdy těžšími životními zkouškami než my. Prošly koncentračními tábory, přežily holokausty… Nechci srovnávat nesrovnatelné, jejich psychika na tom také nebyla dobře…
Všichni rodiče chceme, aby naše děti měly život lepší než my, byly zdravé, spokojené a úspěšné. Ideálně, aby měly život šťastný a všeho měly dostatek. Ale zamysleme se sami nad sebou, zda vedeni svojí „přeláskou“ naopak svým dětem neubližujeme. Chráníme je před bacily, nachlazením, námahou a veškerými problémy. Snažíme se jim usnadňovat život, jak jen to jde. Plníme jejich přání, někdy až nepřiměřená, podřizujeme se jejich vůli a náladám. Hlavně aby netrpěly. Děláme z mladé generace skleníkové kytičky, které při prvním střetu s problémem selžou a zhroutí se. Neunesou realitu života. Nemají žádnou odolnost vůči stresu. Vlastně za to vůbec nemohou, nevědí si rady samy se sebou a my si nevíme rady s nimi.
Co tedy s tím?
- Zamysleme se nad sebou, zda něco z výše napsaného o „přelásce“ a přílišného ochraňování neplatí i na nás a mějte na paměti, že děti potřebují hranice právě pro pocit bezpečí a psychickou pohodu.
- Travme se svými dětmi více času společnými aktivitami a povídáním si (bez mobilů a tabletů).
- Pokud pozorujeme na svém dítěti nějaké změny v chování, nepodceňujme to, promluvme s nimi, a pokud tomu nepřijdeme „na kloub“, obraťme se na odborníky (školní psycholožku, dětskou lékařku, učitele nebo na někoho, koho vaše dítě považuje za autoritu a může se mu svěřit; pomoci vám může také sociální oddělení MÚ) – určitě vám podají pomocnou ruku.
- Získávejme informace, vzdělávejme se. Naše město nabízí pro rodiče spoustu zajímavých přednášek týkajících se výchovy, rodičovství, dětí a prevence rizikových jevů včetně závislostí.
- Nebuďte lhostejní ke svému okolí, do problémů se může dostat každý.
- Mysleme na to, že prevence je to nejjednodušší, co můžeme dělat, hasit problém je již velmi obtížné.
V nedávné době jsem se seznámila s projektem Revolution Train. Se starostou, školní preventistkou a koordinátorkou prevence jsme tzv. protidrogový vlak navštívili, následně jsme si s dvěma kolegyněmi udělaly lektorský kurz, abychom mohly tento vlak prezentovat i našim dětem v Roztokách, následně i v odpoledních hodinách široké veřejnosti. Za nás je to skvělá zážitková prevence, která vhodně doplňuje preventivní programy, které uskutečňuje pro děti základní škola. Prevence totiž není nikdy dost a každý reaguje na něco jiného. Základním poselstvím Revolution Train je naučit se ve vypjaté situaci říci NE. Rozhodně se nejedná o zastrašování dětí a útok na jejich psychiku. Děti potřebují informace, aby se uměly vždy správně rozhodnout a měly na to odvahu.
P. S.
To, že se na FB strhla velká diskuse o tom, že chceme strašit děti a ničit je, že takto se to nedělá atd., mě překvapilo z důvodu, že nikdo z diskutujících tento projekt nikdy nenavštívil. Ale co, to je FB a tam je odborník každý na všechno. Co mě však zaráží, je to, že osvícená redakční rada Odrazu zhodnotila minulý měsíc, že pro nedostatek místa a také proto, že nedávno (?) zveřejnili nějaký článek o prevenci, neotisknou článek protidrogové centrály. Na zastupitelstvu jsem se dozvěděla, že článek byl nekvalitní. Ptám se tedy: Kdo je tady vlastně odborník?
Fotografie z vlaku:
Zdroj: www.revolutiontrain.cz
